Listopad 2003

Jedna z mála postav českého písemnictví, která svou tvorbou dokázala zaujmout i na druhé straně českých hraničních hor a která je zmiňována i v několika světových encyklopediích a literárních příručkách. Jeden z kořenů českého moderního básnictví. Je škoda, že povětšinou v hlavách dítek školou povinných uvízne jenom několik vstupních veršů z Máje.

V SVĚT JSEM VSTOUPIL

V svět jsem vstoupil, doufaje, že dnové
moji vzejdou zlatý jako máj;
jaký mladosti mně slibovali snové,
takový že najdu v světě ráj.
Než ach brzo, příliš brzo přešli,
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
tmavošedá v lůno jala noc.

V světlo Lůny kvítko zdvíhá vnadnou
radostně zdá se hlavu svou;
sehnu se, ach, a co slzu chladnou,
rosou noční skropí ruku mou. – –
Zkvětlá růže v kraje své mě víže
čárnou mocí, touhy proletá
cit mé srdce; – přistoupiv však blíže,
spatřím, ach, že z hrobu vykvětá.
Lílie, jejíž jsem za svítání
obdivoval sněhobílou zář,
v noc korunu stříbrobledou sklání
k vlhké zemi, i uvadlou tvář.
Hledám lidi, mém jak ve snu žili; –
bez srdce však larvy najdu jen; –
snové moji, běda! – snové – byli,
jestoty je všecky zničil den.
V šírý svět po ráji touhou mroucí
rámě moje rozestíral jsem –
po ráji, – a na prsa horoucí
pouhou, lásky prázdnou tisknu zem.

citováno podle Karel Hynek Mácha – Dílo I (Československý spisovatel 1986)

Mám rád verše tohoto barda polské poezie, jinak držitele Nobelovy ceny. Drze jsem se kdysi pokusil se svou mizernou znalostí polštiny o překlad níže uvedené básně. Zde je ale v překladu Vlasty Dvořáčkové, který najdete v odeonském výboru Mapa času z roku 1990.

TAK MÁLO

Tak málo jsem řekl,
krátké dny byly.

Krátké dny,
krátké noci,
krátká léta.

Tak málo jsem řekl,
nestačil jsem.

Mé srdce se znavilo
nadšením,
zoufalstvím,
nadějí,
horlivostí.

Leviathanova tlama
se nade mnou zavírala.

Nahý jsem ležel na březích
neobydlených ostrovů.
Do propasti mě s sebou strhla
bílá velryba světa.

A teď nevím,
co byla pravda.