Březen 2004

Dobrá práce si zaslouží pochvalu. Tentokrát mám na mysli českou čtečku RSS Point. Hlavní výhodou tohoto programu není jenom skutečnost, že je zadarmo, ale také že umí to, co potřebuju a bez problémů zvládá češtinu. Autor je navíc komunikativní a postupně zapracovává připomínky k dosud vývojovým verzím. Zdá se tedy, že dojde i na mé návrhy. Pokud někdo vlastní FeedDemon, tak asi bude váhat s přechodem na nový program, ale koho trápí stagnující FeedReader a další čtečky, tak by měl RSS Point přinejmenším vyzkoušet. Pro mne je to asi nejvýhodnější řešení, se kterým jsem se doposud potkal.

Tak jsem opět po čase procházel stránku nakladatelství Petrov. O své autory pečuje dobře. Stránky jsou často aktualizovány a najdete zde spoustu informací, které přímo s nakladatelskou činnosti nesouvisí. Jsou to například deníky spisovatelů (např. Antonín Bajaja). Taky jakási obdoba blogů. 🙂
A teď k časopisům. Že se konečně dočkáme dalšího čísla Aluze jsem již psal. Vyjde v ní také článek, který je jedním ze střípků polemiky o knize Libora Pavery, která byla označena za plagiát. Bohužel úroveň diskuze na stránkách http://aluze.cz donutila šéfredaktora Jirku Hrabala, aby příspěvky odstranil. Sice je to trochu škoda, ale na druhou stranu to byl plně oprávněný krok. Vzájemné osočování a osobní výpady již měly s literaturou a její reflexí pramálo společného. V posledním čísle Tvaru si ostatně můžete přečíst odpověď Libora Pavery.
Ve Tvaru pokračuje i další polemika. Týká se autorství Slezských písní.
To diskuze na stránkách Hostu, kterou vyvolala recenze Michala Sýkory polemizující s knihou Miroslava Zahrádky se dotýká víc než literatury historie této země. Bohužel, stín minulosti na starších generacích literárních vědců a historiků stále leží. A pokud to někdo připomene radost to neudělá. 🙁 Je však vidět, že minulosti se nedá jen tak jednoduše zbavit. Ani v literatuře.
Zdá se mi, že vzrušení spíš než literatura samotná vyvolává v poslední době literatura sekundární, o které se diskutuje živěji. Asi je to dostatečným svědectvím současného stavu.
Určitě také stojí za zmínku, že vyšlo třetí číslo ostravské literární revue Obrácená strana měsíce. Pro ty nešťastníky, kterým se nedostane do rukou sličná verze tištěná je připravena na http://www.obracena-strana-mesice.cz verze v PDF.

Koukněte na čerstvě aktualizované stránky této kulturní revue na http://aluze.cz, kde najdete obsah nového čísla.

Tak jsem o víkendu s potěšením přelouskal knihu Prsatý muž a zloděj příběhů od Josefa Formánka, zakladatele časopisu Koktejl, kterou s ilustracemi Dalibora Nesnídala vydalo nakladatelství Ivo Železný ve dvou provedeních. V brožovaném vydání, které je ještě ke koupi, a ve vydání v pevných deskách, které bylo distribuováno v krabičce pletené z dřevěných dýh.
Do značné míry autobiografická kniha nabízí zajímavý kompromis mezi románem a cestopisem, který stojí za přečtení. Pasáže z cizokrajného pralesa se střídají s pasážemi českými a s pasážemi z románu, kterou píše vypravěč. Přesto kniha drží pohromadě a udrží čtenářovu pozornost až do konce. Za zmínku stojí i výtvarný doprovod knihy. Ve verzi vázané je kniha doplněna i drobnými předměty vlepenými do knihy a originální záložkou s korálky a ptačím pírkem.
Krabička s knihou vypadá na poličce moc dobře. 🙂
Ukázku z knihy si můžete přečíst zde, knihu samotnou koupíte třeba na stránkách nakladatelství.