Únor 2005

Získal jsem cyklus šesti netradičních pohlednic, které ve své edici jedna báseň vydalo občanské sdružení Weles. Ve sličné grafické úpravě jsou zde prezentovány básně začínajících autorů, kteří jsou spjati s Brnem. Nevím, zda na všech místech, ale alespoň na Vsetíně byly distribuovány mezi návštěvníky besedy s bývalým šéfredaktorem časopisu Weles a básníkem Vojtěchem Kučerou zdarma. Jsem rád, že na tento počin, mohu upozornit a doufám, že edice se bude nadále rozrůstat.

…

Tak trochu jiné pohlednicePokračovat ve čtení »

Jeden z rozšířených nástrojů pro blogování – WordPress – má na svých stránkách heslo “Code is Poetry!”. Kód je poezie. Asi ano. Musím s tím souhlasit, autor dobře napsaného kódu může zažívat pocit podobný estetické uspokojení, jako autor dobře napsané básně, nebo prozaického textu. Umělecký přínos tu sice není žádný, ale to přece není důležité. Sám znám ten stav, kdy neuspokojivě řazená slova vyvolávají podobnou nervozitu, jako chyby ve zdrojovém kódu. Chyby v syntaxi mi vadí u jazyka normálního i u těch skriptovacích. A tak, byť se mi do toho nechtělo, protože proč vrtat do fungujícího, jsem se rozhodl nakonec trochu překopat skript CnCat, který používám pro Potápěče tak, aby produkoval syntakticky správný kód, pro technokraty: validní. Souboj jsem nakonec vyhrál a upravený skript poslal autorům, třeba to použijí. A já se s klidným srdcem zase můžu věnovat literatuře. 🙂 Právě doháním rest a čtu knihu Harolda Blooma – Kánon západní literatury (Prostor, 2000).

Klíčová slova: Mluvnice češtiny 3

Tak to vypadá, že devátý ročník časopisu dokončíme. A dokonce i v předsevzatém termínu, to je před kalendářním koncem zimy.
V čísle tak najdete například povídku Jany Oborné, poznámky a recenzi Martina Škabrahy, překlady Miljenko Jergoviće a Miljurky Vukadinoviće, slibovaný rozhovor s Marií Šťastnou, nějaké recenze a comics Michala Jareše. A také básně Yvety Shanfeldové, Jiřího Korbele. Obzvlášť si dovolujeme upozornit na verše z pozůstalosti olomouckého bohéma Leo Hrudy.

Tak jsem před nedávnem za několik piv získal výbornou knížku ukrajinských pohádek Pomsta Oleksy Dovbuše, kterou vydalo nakladatelství Argo. Původně jsem ji chtěl k Vánocům, ale ten drobný skluz vynahradila cena. 🙂
Při čtení jsem si vzpomněl na Diamantovou sekeru, sbírku baltských pohádek, která se nám stálým pročítáním úplně rozpadla a kterou jsem měl raději než ruskou Krásu nesmírnou.
Vzhledem k mému nachlazení, které jsem včera tak pěkně získal, když jsem byl přednášet o literatuře, mám velkou šanci, že pohádky dneska v posteli konečně dočtu.