Květen 2005

Při čekání na déšť, teda tam, kde ještě nebyl, snad potěší trocha cizího neštěstí. Kdopak je autorem následujícího textu?

PÍSEŇ O MARNÉ TOUZE

Maje nohy v lavóře
musím myslet na móře,
které jsem nikdy neviděl:

Z pohlednic září tu
ultramarín blankytu,
za nějž by se malíř nestyděl.

Mívá pro mne zvláštní cenu,
dělat palci mořskou pěnu –
tu rozkoš vždycky ocením…

Touha se však ve mně tají:
proč po tobě, rodný kraji,
vlny jen hrají osením…

Život byl by jen pohádkou,
škunery mít (s posádkou),
co všechny lodě doženou,

pár pistolí u boku
a černou pásku na oku
a mít jednu nohu dřevěnou…

Dávno už mi leze krkem,
proč já nejsem mořským vlkem?
Proč nejsem sedmi moří pán?

Proč jen bydlím na Bohdalci,
proč v lavóře melu palci
a není z mne kapitán…?

A tak sním nad lavórem
o škuneru s ponórem,
kterým bych brázdil mořskou pláň…

Že holt ale mám ten pech,
tak při svých skromných poměrech
já sotva kdy ušetřím si naň…

Další díl hádankového seriálu. Kdopak nám napsal následující báseň?
Nápověda? Ale ano, autor píše česky.

* * *
nic víc než krajina:
co žene vzhůru
dotýká se zas kame
ne: jen
kamene: co
je tu k údivu?
bezbarvo: hlas
který se ztrácí
když dole bijí: ale i tam
cosi roste
za balvanem
opodál: to nepodstatné
v lovecké scéně

12. 2. 1989

Pondělní hádanka pro pracující lid 😉 Takže, kdopak nám napsal následující báseň?

Dva chlapci šli do pohádkové restaurace

a snědli toho tolik, že účet dělal pět dolarů;
neměli však představu,
do čeho se to dostali,
a tak házeli lopatou

v průjezdě na náklaďák odpadky,
aby si jídlo odpracovali.
Asi po pěti minutách chtěli vědět,
jak dlouho se za tu cenu

budou muset namáhat, a zeptali se proto
majitele restaurace, kdy už
budou s tím trestem či placením hotovi.

Sotva si uměli představit – byli
tak nevinní –
že dospělý dělník pracuje
za takové peníze půl dne.