Červen 2005

Pro radost

Neff: VerneV letošním roce uplynulo sto let od úmrtí Julese Verna. Jeho knihy za tu dobu neztratily své kouzlo. Zato se mi kdysi byla ukradena jedna z nejoblíbenějších knih mého dospívání: Hvězda jihu. Jiné verneovky zůstaly pěkně v knihovně.
Protože na Tajuplný ostrov, Tajemný hrad v Karatech, Dva roky práznin, Ocelové město a mnohé další nejde zapomenout, musel jsem si pořídit i doplněk: knihu Ondřeje Neffa: Jules Verne a jeho svět. Tu vydala Mladá Fronta v druhém, upraveném vydání. Trošku mne zamrzelo, že jsem narazil na dvě tři chyby, které unikly při korekturách, ale i tak je to skvělý doplněk skvělých knih. Před lety jsem četl první vydání, ale druhé je ve svém líčení vztahu autora a nakladatele přece jen plastičtější.
Kterou verneovku máte nejraději vy?

Pro radost Read More »

Kdo je autorem následujících veršů? (95)

Hádanka pro letní pondělní noc. Pro ty, co v ní nemohou spát.

* * *
V noci se vrací šťastný
a mne až k ránu
budí strach

jestli zas nezačne pít
a co se mu stane

Někdy s ním přichází
žena co ho smí zachránit
kterou jsem přivábila
aby ho uživila

A přece bych se s ní nikdy
nedokázala smířit

Se zradou
horší než smrt
S ránou z milosti

Kdo je autorem následujících veršů? (95) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Ted Hughes (LXXXVIII.)

Anglický básník (1930 – 1998), manžel Sylvie Plathové.

Pohled na prase

Prase leželo mrtvé na trakaři.
Vážilo prý jako tři dospělí.
Zavřené oči, růžovobílé řasy.
Nožičky trčely kolmo ven.

Ta váha, ta hustá růžová masa
ve smrti nevypadala mrtvá.
Méně než neživá, daleko míň.
Bylo to jako pytel pšenice.

Rýpal jsem do něho bez výčitek.
Člověk si vyčítá urážku mrtvých,
když chodí po hrobech. Nezdálo se však,
že by tohle prase mohlo vznést obvinění.

Bylo až moc mrtvé, baby mohlo budit lítost.
Myslet na jeho život, chlívek, tvrz
pozemské rozkoše, jíž také byl,
zdálo se falešné a pochybené.

Až moc smrtelný fakt. Ta váha
mě skličovala – jak ho ponesou?
A než ho rozdranžírují!
Rána v krku byla hrozná, ale nedojímala.

Jednou jsem na jarmarku s rámusem
běhal a chytal kluzké podsvinče,
rychlejší a mrštnější nežli kočka.
Kvičelo, jako když se trhá plech.

Prase musí mít horkou krev, pálí jako pec.
Když kousne, je to horší nežli kůň –
urafne hladce celý půlměsíc.
Sežere popel, scíplou kočku.

Takové pocty a projevy obdivu,
s těmi už bylo dávno hotovo.
Dlouho jsem okouněl. Chystali se ho pařit,
pařit a drhnout jako práh.

Přeložil Stanislav Mareš

STAŘÍ DOBŘÍ: Ted Hughes (LXXXVIII.) Read More »

Dneska ve Zlíně

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Obec spisovatelů, Praha a České centrum PEN klubu Vás srdečně zvou na
Besedu se spisovateli
Účast přislíbili: Eva Kantůrková, Ivan Binar, Josef Holcman, Milan Hrabal, Zeno Kaprál, Pavel Kotrla, Jaroslav Kovanda a Leoš Slanina. Úvodní slovo Antonín Bajaja.

Pořad je součástí 10. mezinárodního setkání spisovatelů střední Evropy.

pátek 24. červena v 16.30, sálek hudebního oddělení

http://www.kfbz.cz/pozvanky.htm

Dneska ve Zlíně Read More »

Časopisecká hlídka na konci června: diskuze

Pochlapili se tentokrát chlapci v redakcích Hosta a Tvaru svými předprázdninovými čísly. Doporučuji ke koupi oba zmíněné. Host pro jeho velmi otevřený a rozsáhlý blok věnovaný literatuře v období normalizace, Tvar pak pro Anketu o starší spisovatelské generaci. Ta je uvedena z úryvkem pamětí Jiřího Karáska ze Lvovic, ve kterém zachycuje slavnou výměnu facek mezi Arnoštem Procházkou a Jaroslavem Kvapilem. Shrnutí ankety již svým názvem Facka, která kdysi rozdělovala generaci, se nekoná vypovídá o již jen o našem vlažném vztahu k literatuře. Ale emoce se čas od času ještě ozvou.

Časopisecká hlídka na konci června: diskuze Read More »