Listopad 2006

Tak tuhle knížku, kterou vydalo nakladatelství Paseka a kterou skvěle ilustrovala Galina Miklíková, si ponechávám na recenzi pro Texty. A fakt se na ni těším. Výtečné texty, které již kdysi vyšly pod názvem Jak se bubnuje na princezny nemohl Jan Skácel vydat pod vlastním jménem, a jejich vydání tím svým zaštítila překladatelka Blanka Stárková. Ve skutečnosti se nejedná o původní Skácelovu tvorbu, ale převyprávěné valašské pohádky sběratele B. M. Kuldy. Vlastně mi na té knize vadí pouze jedna drobnost: zvolený název. Ono Valašské království nemá s Valašskem až zas tak mnoho společného. Ale marketingově se prodat umí. Bohužel už i do pohádek.

Dle mého soudu byl les vždy bezpečnější než město. Pravděpodobnost, že vás někdo přepadne ve městě je mnohonásobně vyšší, než možnost úrazu v lese nebo napadení divokou zvěří. Shodou okolností se mi v poslední době sešly dva kulturní časopisy, které se lesu jistým způsobem věnují. První z nich jsou Souvislosti 4/2005, druhým pak Dějiny a současnost 11/2006. Zatímco první si všímá lesa a především stromů v literárních, mytologických a mýtických souvislostech, druhý pak především historickým obrazem lesa a postupnou proměnou jeho vnímání v očích společnosti. Pohany uctívaný prostor postupně ztratil mnohé ze svého sakrálnosti a stal se místem nebezpečným. Přesto byl v minulosti obýván a zalidněn mnohem více. Ostatně stačí si projít pěšky Beskydy. Na mnoha místech jsou zbytky starých stavení ještě zřetelné, na mnohých místech se ze stavení stávají zbytky. Trochu mne zaráží, že si v poslední době nějak víc počtu v časopisech přírodovědných a historických.