Leden 2008

STAŘÍ DOBŘÍ: Vlado Vlaisavljević (CXXI.)

Nechal jsem si na recenzi z Tvaru poslat antologii Koráb korálový čili Tisíc let charvátské poezie v díle stovky básníků vydanou pro mne dosud utajeným nakladatelstvím FORI PRAGUE. Jméno pořadatele Dušana Karpatského se mi zdálo dostatečnou zárukou. A nemýli jsem se. Se špalkem, který má cca 750 stran se určitě ještě chvíli budu rvát, ale pěkných a dosud pro mne utajených věcí je v něm dost. Např. právě jméno Vlado Vlaisavljević (1900-1943). Básník, bohém, chudý samotář, který zemřel předčasně na sepsi, když se nenechal ošetřit po pádu z vlaku.

ČAS

Soumrak, starý zvoník,
tiše na nešpory zvoní.

Do tváří lidí tíha zítřka se složila.
Kde vzít holou radost? Jen v sklepích si zařádí,
když ječí harmonika jako nevěstka opilá.
To sobota, ponurá krčmářka, vzpomíná na mládí.

Vcházím i já
a volám u výčepu po sklenici. Tma mi hned do ní černé kapky točí,
a zatímco hledím do jejích podlých očí,
čas, bezcitný hrobník, mi prsty v srdci smočí.

U druhé internet nabídl i originál: http://sutoni.blogspot.com/2007/01/vlado-vlaisavljevi.html

KOČKA

Dvůr jako kostnice je cítit – smrtí.
Trakař v něm skřípe jak umrlčí hrana.
Houf malých zvědavců se kolem vrtí.
Má pohřeb jedna kočka utýraná.

Jak skomírává lampa, zelenavě
do šera mžourá oko její.
Do něho zase moucha zírá právě
v představě, jak se na hostině přejí.

Tu a tam v okně ženská, rozcuchaná sova,
jak křídlem zakrývá se šálem sivým.
Kdosi, kdo dlouho stůně, chraptí z půdy slova
tázavá… Ulice se pohřbu diví.

Když průvod stanul u hromady smetí
a vrhli do jámy tu mrtvou kočku,
řeklo nejmenší dítě z hloučku:
Možná by dnes v noci měla děti.

Přeložili Jana Štroblová a Dušan Karpatský

STAŘÍ DOBŘÍ: Vlado Vlaisavljević (CXXI.) Read More »

Bubák na pólech

Oldřich Bubák

Vernisáž a ani besedu s polárníkem, fotografem, ředitelem filharmonie, průvodcem, prostě mužem mnoha profesí Oldřichem Bubákem již sice nestihnete, ale jeho vsetínskou výstavu ano (podrobnosti (foto expozice v této zprávě je bůhvíodkud)). Fotografie z polárních a jiných končin stojí za vidění. Trošku na škodu je skutečnost, že, tak jako v řadě jiných případů, jsou i ony zhotoveny pomocí digitálního tisku.

Fotografie Oldřicha Bubáka

Bubák na pólech Read More »

Smutek geologa

Vanduchům mlýn

Ze mne… Asi před čtvrt rokem mi volal geolog, jehož jméno jsem pohřbil někde v závitech šedé kůry mozkové. Prý za Františka Josefa vyšla v odborném časopisu studie popisující zkamenělinu z Bystřičky, z okolí Vanduchova mlýna. Ve zdejších geologických vrstvách podivné. Smutný musel být, když jsem mu teda popisoval své pokusy s hledáním zkamenělin. No, ale tuto temnou kapitolu amatérismu ponechejme prozatím stranou. O mlýnu jsem nevěděl a ani nikdo z okolí. Shodou náhod jsem ale nyní na fotografii onoho objektu narazil. Vanduchův mlýn – na štěrk. Také překvapení. Na té vědecké zprávě by tedy něco mohlo být. Navíc kamarádi přece jen nějaké ty zkameněliny v okolí našli. Kde? 😉 Nechť každý pátrá na vlastní pěst. Ale opět je zde prostor pro geologův smutek. Mlýn stával na dně zatopené přehrady.

Smutek geologa Read More »

Cumel – návod k použití

Aneb z čtenářského deníku dvojnásobného tatínka. Kdyby se mne někdo na ulici zeptal, jestli vím, co je to savička (nemůžu si pomoc, to slovo se mi nelíbí), tak bych asi správně neodpověděl. Teď už ano: správná odpověď zní dudlík, cumel. Koneckonců i čtení návodu k použití může být zajímavá věc. Až dosud mi unikalo, že jsou jím vybaveny i dudlíky. Zajímavých bodů v něm bylo víc, ale aspoň jeden: „Dojde-li k situaci, že dudlík uvízne dítěti v ústech, nepropadejte panice, není možné, aby jej spolklo. Při vývoji dudlíku se s takovou možností počítalo. Zapadlý dudlík odstraňte co nejšetrněji a nejjemněji.“ Jak je vidět, výrobci počítají se vším. Akorát by mne zajímal ten způsob testování.

Cumel – návod k použití Read More »