Březen 2009

Nabírající na síle

Časopis HostPři pohledu na první tři letošní čísla časopisu Host může mít čtenář radost. Nejenom s postupně narůstajícího počtu stran (112, 132, 136) a tedy z minimálně narůstající síly hřbetu, ale především z celkové proměny Hosta. Když už je po ní, rozuměj po té loňské, tak už můžu zakřepčit radostně na jejím rovu. Neseděla mi. Tedy hlavně ty obálky. Já těm počítačovým kolážím ne a ne přijít na chuť. A tak pokaždé, když na mne vybafla nová obálka Miroslava Huptycha, jinak autora mé oblíbené sbírky Názorný přírodopis tajnokřídlých, byl jsem otrávenější a otrávenější. Nic proti kolážím, v Kolářově pojetí je mám rád a moc, ale tady mi to nějak vadilo. Literáti v křeči.
Proto jsem novou podobu časopisu přijal s povděkem. Trošku se zmenšil, trošku zúžil, trošku proměnil obsahově. Zmizela lesklá obálka, změnila se typografická úprava, byť určitá návaznost zde zůstala. (V této souvislosti odkazuji na článek Martina Peciny Typografie převážně svépomocí, který vyšel jak v Hostu 1/2009, tak na autorově blogu Typomil.) Ale hlavně jakoby redakce nabrala s proměnou i nový dech. Ve všech třech číslech mne toho zaujalo víc, ne jen ojedinělosti. Pravda, žádné „zásadní objevy“ se nekonají, ale proč taky. Solidně odvedené řemeslo a vyrovnaná a netuctová náplň také stojí za zmínku. A minimálně na poslední číslo věnované vztahu české literatury a exilu stojí za to upozornit jmenovitě. Listoval jsem si nedávno těmi několika čísly Svědectví a Proměn a prostor na znovuobjevování tu stále existuje.
A jako pravidelný čtenář většiny části českých literárních časopisů ještě musím zmínit následující výzvu Záleží Vám na osudu kultury v České republice? na stránkách Tvaru.

Nabírající na síle Read More »

Z čtenářského deníku: Yveta Shanfeldová

Yveta Shanfeldová - Místo nedělíNový týden se má začínat něčím příjemným. Je radost, když tomu tak je. A dnes teda ano. Ve schránce nová sbírka Yvety Shanfeldové Místo nedělí vydaná Martinem Stöhrem jako dvanáctý svazek edice MAPA. Čtu a ze čtení mám radost. Přečtěte si také.

SKOROZRAK

V přízemí piju vodu.
Pak sejdu dolů
do skorosklepí,
do podlouhlé tmy.

U kuchyně
lampa nad schůdkami.
Počítače v černé noře
blikají, venku flámujou cikády.

Podlouhlou tmou
rozsvěcuji, a
pár kroků zpět.

Pak zhasínám nad schůdky
a zálohuji do skorosklepí.

Z čtenářského deníku: Yveta Shanfeldová Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Gennadij Ajgi (CXXIII.)

Převzato z galerie portrétu ruských spisovatelůBásník a překladatel čuvašského původu (1934 – 2006). Od roku 1960 však psal rusky. Česky jsme se s jeho tvorbou mohli seznámit již v roce 1963 díky svazku Mladá sovětská poezie, ze kterého ukázka je vybrána. Laureát ceny Andrej Bělého, první laureát Pasternakovy ceny.

na rozloučenou

ó vidím tě jak světlo v pomeranči
do něhož vjíždí nůž
tvé ticho prozařovalo ti pohled
na dálku ještě bez doteku
jako bys viděla
i praočima

tam hluboko
v horkém a rudém

jako bys mi rameny a hrdlem
dávala na srozuměnou
kde blízkost oddaluje
nemohlo to však urážet

bylo to
tišší než ramena
než hrdlo nežli ruka

vryl jsem si to do paměti
ty branky dokořán
všechna tvá dětská jména

znal jsem je jenom já
a zůstala jak sníh
na druhé straně
vězeňských vrat

tišší než smrt
a tišší nežli ty

(přeložila Olga Mašková)

STAŘÍ DOBŘÍ: Gennadij Ajgi (CXXIII.) Read More »

Kovandův Nejaký Jura Vičík

Jaroslav Kovanda
Je to pěkná knížka, kterou je radost číst. A bylo radost slyšet ji i na živo za doprovodu harmoniky Toma Hubáčka. Bude-li čtení někde ve vaší blízkosti, pak doporučuji. Já si to ve čtvrtek užíval. Jaroslav Kovanda není jen básníkem, ale touto knihou dokázal, že i prozaikem. (A pokud vím, tak má nakročeno stát se i scénáristou.) A pokud ty z vás, kteří autora znáte osobně, zarazila jeho „spisovná valaština“, pak vězte, že jazykově vypomohl básník a ředitel valaškoklobouckého muzea Petr Odehnal. Ten večer ve vsetínské knihovně moderoval.
Petr Odehnal
Osobně bych řekl, že Kovanda dokázal jistým způsobem navázat na živou tradici valašského nářečí. Pokud bych jeho povídkovou sbírku chtěl k něčemu přirovnávat, pak k mé milované Lenzově knížečce Tak hezky bylo v Šulákově.
Recenze Mojmíra Trávníčka v Textech 46 (PDF soubor)
Recenze Iva Haráka na Portálu české literatury

Kovandův Nejaký Jura Vičík Read More »