Básnická sbírka Martina Peciny patří mezi ty, na které jsem se těšil. Veřejnosti je znám především jako typograf, který stojí za současnou podobou mnoha knih nakladatelství Host a které jeho sbírku vydalo. V časopise stejného jména má pravidelnou rubriku (příspěvky naleznete na jeho blogu), publikuje také v časopisu Typo. (Ten mimochodem právě získal cenu Red Dot.) Po vizuální stránce kniha velmi pěkná, v odstínech slonové kosti, doplněná zlatou ražbou, navíc vysázená písmem Comenia Serif, což také potěšilo. Ostatně více informací a detailů získáte přímo na autorově stránce, kterou sbírce věnoval a kde shromáždil i ohlasy.
No, a teď k té poezii. Asi jsem se těšil moc, takže určité drobné zklamání se dostavilo. Ale ne zas tak úplně, protože některé z básní zaujaly. Rozjívené erotické dílko, které potěšilo. Pokud bych hledal blížence z poslední doby, tak asi Tomáše Baránka a jeho sbírku Bez uzdičky. Pokud chcete vidět, jak vypadá autorská kniha od A do Z, pak sáhněte po této sbírce.
* * *
Břitvami nehtů do zad
vyrylas vrásčité linie čar
na způsob starých
Hamplových grafik
větvovím prstů do rudých ranek
s nateklým granátem naokolo
vetřelas lampovou čerň
vlhkým tělem
přikrytá houní rozevlátých vlasů
obtiskáváš ze mne
vláčný monochrom
potu, sazí
fermeže
Tak tohle je přece jenom k poezii blíž, u Tomáše Baránka jsou to jenom takové rýmovačky, navíc svojí současnou mediální všudypřítomností je mi protivný skoro jako Radim Uzel.