Hrátky s textem

The Play

psáno pro Host 04/2012.

V počátcích internetu se v některých okamžicích okouzlení zdálo, že hypertext má šanci do značné míry pozměnit vnímání literárního díla jako uzavřeného a definitivního celku. Prozatím se ukazuje, že žádná taková revoluce nenastala. V mezičase se objevily elektronické knihy a čtečky, ale ani ony nepřinesly v tomto směru příliš velký posun. Můžeme sice on-line sdílet své pocity ze čtených (nebo dočtených) textů, ale opět platí: obsahu knih samotných se to příliš nedotklo. A to dosud ani pouze těch elektronických. Snad s jednou výjimkou a tou jsou učebnice. Ne náhodou firma Apple svými posledními produkty míří do této oblasti (a snaží se i jiní), takže již brzy může být vše jinak. Není důvod, aby se učebnice a encyklopedie nestaly doménou interaktivnosti. Jinak řečeno, hypertextové nepropojení by bylo chybou, když už zde ta možnost existuje. Ale pozor na přesycení! I zde může být lineární čtení mnohdy užitečnější než nekonečný proud odkazů a rozboček.
Avšak někdy se objeví i zajímavější pokus literární, jako například krátká povídka Hra Deirdry Kiai, která možnosti interaktivity využívá. Není bez zajímavosti, že autorka je vývojářkou her. I její povídka je koneckonců postavena na jednom herním enginu používaným pro textové hry. Byla zveřejněna v rámci Interactive Fiction Competition, který se koná již sedmnáct let, avšak ani tyto stránky nenabízejí příliš originálních pojetí. Ale i tak, textovým hrám jsme se příliš nevzdálili. Postačí si vzpomenout na experimenty Cortázarovy a Calvinovy a opět si uvědomíme, že jsme se s něčím podobným již setkali. Čtení textu podle různých postupů (a pořadí) je možné i bez vyspělé technologie. Přes veškerý technický pokrok, rychlé změny a fragmentárnost zůstávají naše preference pravděpodobně tradičnější, než se zdá. Nadále toužíme především po příběhu a vyprávění. Snad i proto se mnohokrát ohlašovaná smrt románů stále odkládá na neurčito, stačí se podívat na žebříčky prodejnosti. Místo pro experimenty zde jistě je a bude. Ale pokud se něco zásadního nezmění, ve většině se budeme i nadále vracet k dobře tomu známému a tradičnímu — klasickému příběhu.