[pak] Poznámkový blok Pavla Kotrly

07. 09. 2003

STAŘÍ DOBŘÍ: Vratislav Effenberger (IV.)

Marně čekám, kdy se objeví na knižních pultech básně Vratislava Effenbergera (1923 - 1986), jednoho z nejvýraznějších zástupců českého poválečného surrealismu. Dramatické, prozaické i teoretické texty vyšly. Možná ne kompletní, ale přece. Na mysli mám oficiální nakladatelství. U poezie jsme odkázáni na exilový výbor Lov na černého žraloka z roku 1987, nebo na básně otištěné časopisecky. Následující verše jsou ze Svědectví č. 82/1987 nedávno zesnulého Pavla Tigrida, ve kterém jsou doprovázeny studií Petra Krále.

Šel jsem cestičkou kolem potoka
prodávat vosí hnízda
prodávat vosí hnízda
nikomu jsem nic neudělal
a náhle mne popadli za krk
a náhle mne popadli za krk
a cloumali mnou tak dlouho
dokud jsem neupadl

A uřezali mi ruce
a uřezali mi nohy
kdo by věřil že jsem dřív prodával vosí hnízda
spíš budou věřit že jsem se opil
místo abych šel svou cestou
kolem potoka

23. 08. 2003

STAŘÍ DOBŘÍ: Aloysius Bertrand (III.)

SCARBO

„Až zemřeš, dostav rozhřešení nebo
proklet,“ šeptal mi dnes v noci Scarbo do
ucha, „budeš mít rubáš z pavučiny, ba
pohřbím s tebou pavouka.“

„Ach, nechť mám alespoň místo rubáše
list osiky, v němž mě bude kolébat vánek
z jezera,“ odpověděl jsem mu s očima
rudýma, neboť jsem tolik plakal.

„Nikoli,“ chechtal se výsměšný trpaslík,
„stal by ses kořistí brouka, který loví za
večera komáry oslepené zapadajícím
sluncem.“

„Je ti tedy milejší,“ odvětil jsem, neustále
naříkaje, „je ti tedy milejší, aby ze mne
vysála krev tarantule se sloním
chobotem?“

„Dobrá,“ dodal, „upokoj se, budeš mít za
rubáš zlatě kropenaté pásy z hadí kůže, do
nichž tě zavinu jako mumii.

A v temné kryptě svatého Benigna, kde tě
postavím ke zdi, budeš pohodlně
poslouchat, jak v předpeklí pláčí
nekřtěňátka.“

Báseň je se sbírky Kašpar noci, která je spíše charakteristická svými drobnými prózami. Je to vlastně jedna z prvních knih básnických próz. Text mám rád především pro jeho uhrančivost a magičnost, se kterou na mne působí.
U nás vyšla kniha se skvělými ilustracemi Heleny Wernischové.

17. 08. 2003

STAŘÍ DOBŘÍ: Ivan Krasko (II.)

Nedělní chvilka poezie: Ivan Krasko - Asketi

Za mé první seznámení s tímto slovenským básníkem vděčím Martinu Pilařovi. Nejsem vlastníkem originálu, ale mám výborný překlad Ludvíka Kundery Nox et solitudo – Verše z roku 1958 s ilustracemi Jana Zrzavého. Nekupte to za deset korun!

ASKETI

Za chladných večerů bez něhy se luna vrací.
S ledovou přísností se jitřenka v mlžinách ztrácí.

Zmizely vzpomínky na chvíle v zimničném chvění.
Srdce nám nezhyne v plamenech. Vášeň už není.

Ženy, i moudré i hloupé, nás klamaly způsobem tvrdým.
Na hadech netřeba mstíti se asketům hrdým.

Kamennou askesi nežli jsme uchopili do vlastní moci,
v přetěžkém postu jsme úpěli za chladivých nocí.

Kamenou askesí nežli se zkrotila krev naše vřelá,
leptavou lítostí duše nám den co den mřela.

Dnes už jsme pokojní, samota pražádný smutek už nemá.
Minulost mrtvá je, budoucnost prázdná a němá.

Kolem nás step, v níž jen potulná vichřice fičí.
V té stepi na sloupech stojíme, šleháni ostrými biči.

10. 08. 2003

STAŘÍ DOBŘÍ: Josef Svatopluk Machar (I.)

Michal Jareš se ve svém blogu snaží nabízet zajímavé básnické texty. Řekl bych, že se mu to daří.
I já čas od času narazím na nějaký text, který mne zaujal. Tak proč se nepodělit?
Michal nedávno zveřejnil text Viktora Dyka. Netuším, nakolik je tento klasik čten, ale myslím, že asi mnoho ne, asi jako Josef Svatopluk Machar. Kdysi jsem si v antikvariátu koupil luxusní třetí vydání jeho Golgathy. Se zlatou ořízkou, vydání z roku 1908, za dvě koruny. Krásná secesní kniha. Ale i uvnitř se dají najít zajímavé texty.

OSUD

Možno, se těšit… možno připíjeti
lepšímu příští… míti naděj stále –
vždyť v duši často růžová zář vletí
z dnů, které přijdou… věříš skoro – ale –

Je propast: její dno jest nedohledno,
příšerně zeje jícen rozšklebený,
jest ticho v něm, tma půlnoční a ledno
a hluchý jest a bez ozvěny. –

Na oné straně cosi paprskuje,
hrá duhami a sladkým rytmem pěje –
a s této strany příboj Bědných duje,
zmítá se, vzlyká, ruce pne a kleje.

A propast mlčí… Ach, my připíjíme
přeludu, jenž se za ní míhá skvělý!
Snad vnuci přejdou, až ji vyplníme
až ke dnu svými vychladlými těly.