[pak] Poznámkový blok Pavla Kotrly

19. 06. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Paul Verlaine (LXXXVII.)

Regionální časopisy jsou někdy plné překvapení. Tak jako Světlik (Svět libereckých knihoven) ve svém letošním březno-dubnovém čísle. Poodhalíme možná neznámou tvář stárnoucího francouzského básníka (* 30. 3. 1844, † 8. 1. 1896).

Vasunguentatum (Navoněná nádoba)

Obdivuj tu puklinu s měňavým leskem
A narůžovělý tón, v něm ještě taje
Stopa po tom, jak vstoupil jsem
Do Mohamedova ráje.
Jak umělec se potěš aspoň chvíli,
Můj starý unavený pohlede,
Býváš někdy tak zasmušilý,
Shlédni to divadlo, mocné a veselé
Ve vlahé schránce z černého plyše,
V níž redá měď se leskne v mihotu,
Co se vine jak ozdoba z božské říše
Kol toho skvostu, toho boha klenotů,
Jenž se chvěje živě jako v ohni
Milencově vytržení vstříc,
Vypocuje pach, jenž úchvatně voní
Každému, dalo by se říct.
Kochej se a pak přivoň kní,
Pak dej ji ještě políbení
A navždy zblázněn se zařízni
Do toho rubínu, který se uvnitř kření
Jak kvítek, ten rudý bratříček
Mám ho rád a rád ho vídá
A často, jak jen může, dá mu polibek
Jak když mu napovídá…
Ale odpočiň si, celý hoříš,
Jenže jak uklidnit tě mohou,
Když nepřestáváš tonout v moři
Stehen, břicha, prsů a nohou?
Bože! i na mě padá ta opilost,
Topoří a rozlévá se
Po veškerém mém mase… Dost!
Do toho, znovu začíná se!

(překlad Ladislav Matějka)

12. 06. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Tristan Tzara (LXXXVI.)

Francouzský básník, esejista a dramatik rumunského původu (* 4. 4. 1896, † 27. 12. 1963). Zakladatel hnutí dada (Curych, 1916), krátký čas koketoval se surrealismem. 

XVI

vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám vřískám
A jsem si znovu velmi sympatický

přeložil Vladimír Mikeš

05. 06. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Li Šang-jin (LXXXVI.)

Probouzím se sama

Modré ráno
  ve svěžím vánku
  perlivá rosa.
Uprostřed hedvábí
  sama se probouzím.
Slavík se rozspíval
  a květy otevřely.
Ale mě?
  Proč by mělo těšit
  letošní jaro?

přeložil Ferdinand Stočes

28. 05. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Walt Whitman (LXXXV.)

Návštěva v antikvariátu přinesla tento týden nečekaný úlovek. Knihu amerického básníka Walta Whitmana (* 31. 5. 1819, † 26. 3. 1892) Demokracie, ženo má. Jinak výbor ze Stébel trávy ve výběru a překladu Pavla Eisnera z roku 1945 (nakladatelství Jaroslav Podroužek).

KRÁSNÉ ŽENY

Ženy sedí anebo chodí sem a tam, některé staré, některé mladé,
mladé jsou krásné - ale ty staré jsou krásnější než ty mladé.

22. 05. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Šigedži Cuboi (LXXXIV.)

Jeden z nejaktivnějších členů japonského modernistického hnutí (1898 - 1978), představitel dadaistické a surrealistické poezie.

Ulice plná plášťů do deště

Jako by ke mně někdo
přiložil Geigerův počítač,
náhle to krátce, ostře zabzučelo.
Ale nebyl to počítač,
to se rozbzučelo moje tělo.

Liják v pozdní noci.
Myslím na to, že někde tam na venkově
určitě bude povodeň,
a měl bych už jít se ženou a dětmi spát,
ale nikdo není doma.

V temném pokoji
jsem o něco zakopl.
Byl to neskutečně veliký mrtvý tuňák.

Polekaně jsem vyběhl na ulici,
neznámou ulici, plnou obchodů.
V obchodech po obou stranách, ozářených elektrickými lampami,
nebyl jediný prodavač,
visely v nich pouze pláště do deště.

Kam oko dohlédne,
ulice plná plášťů do deště.

Přeložili Miroslav Novák a Jan Vladislav

15. 05. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Elisabeth Barret Browningová(LXXXIII.)

Anglická básnířka (* 6. 3. 1806, † 29. 6. 1861). Portugalské sonety, asi nejznámější část díla, byly podníceny citovým vzplanutím k R. Browningovi a romantickým útěkem do Itálie.

* * *
Ne, neviň mne, vždyť není to tvá vina,
že před tebou tak tichá, smutná jsem.
Slunce nám jinak září nad čelem,
jako by každý z nás se díval jinam.
Tvou starostlivou péči vděčně vnímám
jak vcela uvězněná křišťálem,
rozevřít křídla, letět vzhůru, ven,
by znamenalo jen, že zkázu sklidím.
Však tebe vidím, tebe, milý můj,
ne lásku jen i její konce vidím,
vzpomínky jas i zapomnění tmu,
jak ten, kdo z výše v mlžné dálce slídí
nad řekami až k moři horkému.

z Portugalských sonetů přeložila Hana Žantovská

08. 05. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Vladislav Felicianovič Chodasevič (LXXXII.)

Ruský básník a esejista (* 28. 5. 1886, † 14. 6. 1939), souputník akméistů, ale také představitel ruské symbolistické a neoklasicistické poezie.

POKLADNICE

Vleču se sály galerie.
Co pravd a krás na každém rohu!
Ze všech těch divů špatně mi je -
dopředu uhodnout je mohu.

Jak obtížné a skličující
prožívat - kolikátou, tušíš? -
krajinu někomu se snící,
hodinu tenkrát problesknuvší.

Dál a dál se rve člověčí duch:
nahoru, dolů, tam a sem.
Z člověčích zdvihů a propadů
jsem, s dovolením, unaven.

Dost! Víčka jako olovnice
klesla před další madonou -
ještěže mají v apatyce
lahvičku pyramidonu.

23. července 1924, Paříž
Přeložil Petr Borkovec

01. 05. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: František Gellner (LXXXI.)

Trocha optimismu v rozkvetlém jaru z pera rebela nezaškodí (* 19. 6. 1881, † asi září 1914).

POSLEDNÍ VĚCI

Po čem kdy srdce v touze bilo
z toho se nic nesplnilo.
Kde moje naděje jsou dnes?
Sám jsem je všechny k hrobu nes.

Minula žití polovice -
a bezpochyby něco více.
Přikvačí naše hodina
a zaniknem jak bublina.

Člověk se táže: Jak a k čemu
a proč, a úzko z toho je mu,
že nenalézá odpovědi
ať do sebe či kolem sebe hledí.

Tak rád bych někdy řekl: Pane,
nechť ať se tvoje vůle stane!
Snad je tam přece někdo v nebi:
Aspoň ho máme zapotřebí.

(1914; in: Nové verše, 1918)

17. 04. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Mario Luzi (LXXXI.)

Jeden z nejvýznamnějších italských básníků a esejistů uplynulého století (30. října 1914 - 28. února 2005).

KŘIŽUJÍCÍ SE STEZKY

Střemhlavá voda kouří na úbočí,
kře plotů nebzučí a na moruše
si lehá mlha. Ty se odkláníš
od svého stínu, pomalu je večer.

Matné, matnější za závojem prachu
vosy bloudí a uřícení psi
a pěšiny: vzduch u jabloně zamží
duch, jenž se skokem k šeru přimísí.

Potoky voní rozpuštěným medem
a vyvětralou mátou pod mostky,
když po nich ještě s rudým sluncem přejdem
a s vláčnými barvami života.

Ty odcházíš, doznívá zvuk tvých kroků,
když sedím tu sám na náspu v té bílé
nádheře prachu, co to odchází,
co navždy odpadá od tvého boku?

Halekání pasáčků v hrdle hor
už prochládá, z lesa vydechne pára,
najednou je z ní fialový flór,
jinovatka mi sedá na šaty.

přeložil Vladimír Mikeš

10. 04. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Dámaso Alonso (LXXX.)

Španělský básník, kritik, esejista (22. 10. 1988 - 25. 1. 1990). Podílel se na formování moderní španělské lyriky, přispěl k tomu i svým prozaickým převodem Gongórových Samot.

VÍTR V NOCI

Vítr je pes, co nemá pána
a nesmírnou noc olizuje.
Noc není k spánku uchystaná.
A člověk v snách myšlenku snuje.

A člověku ve spaní zdá se:
vítr je pes, co nemá pána,
u nohou s vytím si mu zased
a sny mu líže jeho tlama.

A hodiny se vlečou líně.

Noc není k spánku uchystaná:
ale teď pozor, dozorkyně!

přeložil Miloslav Uličný

03. 04. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Pierre Reverdy (LXXIX.)

Francouzský básník, blíženec surrealismu (* 13. 9. 1889 - † 17. 6. 1960)

Tma

Veliká jehla probodává kruh
Strom
Prst
A luna jednooká
Okno jež na nás mrká
Dům unavený usíná
U vody výkřik jenž se ztrácí
Proud stříbra vroubí oboru
Tvoje tvář je kus mramoru
Kam poděli se všichni ptáci
Z tmy
Cosi zní
Prst na ústech už ani slova

Kdosi jde alejí jež vede od hřbitova

přeložil Jan Vladislav

27. 03. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: George Herbert (LXXVIII.)

Anglický básník (3. 4. 1593 - 1. 3. 1633)
http://en.wikipedia.org/wiki/George_Herbert

VELIKONOCE

Vzhůru, mé srdce: Pan dnes z mrtvých vstal;
nuž, chval Jej, chval!
On vzal tě za ruku: ty také již
s ním stoupat smíš;
a jako jeho smrt v prach vyprahla tě,
tak jeho život dá ti dozrát v zlatě.

Vzbuď se, má loutno: hlas tvůj líbezný
ať dobře zní!
Kříž všemu dřevu jeho jménem teď
dal zazvučet;
napjaté šlachy naučily struny,
jak správně oslavit den divuplný.

Kéž, srdce s loutnou, síly spojíte
dnes k písni té;
a ježto každá píseň nábožná
tři hlasy má,
blažený duch nechť vstoupí v nápěv sladký
a opraví tak vaše nedostatky.

Tvou cestu květy pokryl jsem,
snítkami kvetoucími;
a Ty jsi povstal s rozbřeskem,
své dary nechal jsi mi.

Když slunce lije jitřní třpyt
a vůni po azuru,
marně by chtělo soupeřit
s Tvou strmou cestou vzhůru.

Ač mnoho sluncí svítí nám,
kolik je dní jak dnešní?
Řekneš-li tři sta, je to klam;
jeden; a den je věčný.

Přeložil Jiří Pelán

20. 03. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Yvan Goll (LXXVII.)

Vlastním jménem Isaac Lang (* 29. 3. 1891 - † 27. 2. 1950), autor patřící francouzské i německé literatuře, expresionista, surrealista, světoobčan.

NYMFA A KENTAUR

Jsi nymfa jež uprchla z břízek
U tvých zlatých nohou se sebevraždí psi
A hvězdy se rozpouštějí v tvých očích
Z časů kdy tekly řeky

Poslední kentaur
Jedu po koni po avenue de l´Opéra
Seskakuji na všechny čtyři
Řežu se vedví
A na prahu tvého ztraceného lesa ti nabízím
Svůj krvácející trup

z francouzštiny přeložil Adolf Kroupa

13. 03. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Bohumil Hrabal (LXXVI.)

V dnešní nedělní chvilce poezie si připomeneme známého prozaika (* 28. 3. 1914 - † 3. 2. 1997), který nezapomínal ani na poezii. Třeba ji četl i J. H. Krchovský.

ZDRAVÍ A KRÁSE VSTŘÍC KOSMETIKOU ELIDA

Buďte pak potom statečni a plni snění,
když na všech místech sem táhne smrt a chlad,
jak mozek sám, který, jsa zcela rozštěpený,
na všechny strany střídá protiklad,

že není, kde se zachytiti a není více hvězd
a lásky není, ani luny brunátné za stmívání
a ani hovor milostný a skřípot písku cest.
Jen jídlo, šaty, soulož, práce. A zívání,

co dělati než nadejde čas jíti spát,
jen prchlý pohled v zrcadle, tak jako vrah,
když na mrtvolu v prostěradle pohlédne.

A básník, který dostal úkol život hlídat
a v lásce bdít, směje se idiotsky u vrat
a chlastá z lahve. Je půlnoc nebo poledne?

06. 03. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Alexandr Tvardovskij (LXXV.)

Ta knížka - Alexandr Tvardovskij: Lyrické sloky (Lidové nakladatelství, 1990) -, ze které je následující ukázka, ležela ve vsetínském antikvariátu rok. Po všechny mé pravidelné návštěvy. Hodně básní je už jen dokumentem doby, ale některé stojí za pozastavení. Byť je tento básník (1910 - 1971) vnímán především jako představitel oficiální sovětské literatury, nelze zapomínat na jeho stálou kritičnost k režimu (v umírněných rámcích možností), ani na to, že otiskl první prózu Alexandra Solženicyna.

* * *

Den skončil, ale plní nepokoje
lidé šli spát a v spánku poznovu
dýchali vůni rozšlapané chvoje,
tu vůni svátků, vůni hřbitovů.

Březnová půlnoc vystupuje z šera.
Kdo to tam - za linií obzoru -
přebírá státní službu v pozoru:
obyčejný den, nebo celá éra?

1966

přeložil Jaroslav Kabíček