[pak] Poznámkový blok Pavla Kotrly

31. 12. 2003

Za oknem…

Trávím poslední dny a noci s poezií Lubora Kasala, o které mám dnes odevzdat studii. Uvidíme. Pro dnešní silvestrovské ráno se hodí jeden z jeho překladů poezie Ivo Frbežara s výboru Kamenuj kamenné... (1997).

Ranní dešťové kapky

Uprostřed tříštících se střepů
skřeků a skřípání
uprostřed cinkotu a
dutých zvuků

uprostřed mlčení pískovcových soch
sykotu stříkajího kovu
uprostřed lesku rozstřílených skel
a jektání výbojek

jenom nějaký osamělec
omámen svou měnivou hrou
a svou fatamorgánou
si krátí noci a neděle

a píše dopisy
bez adres
jež budou hned zítra smazány
prvními kapkami deště

PF 2004

28. 12. 2003

STAŘÍ DOBŘÍ: Srečko Kosovel (XIX.)

(1904 - 1926) Báseň, která se snad hodí k tomuto ročnímu období. Tuší někdo z vás jak vypadá kvíčala? My, absolventi mysliveckých zkoušek, ano.
Báseň z výboru V malém plášti slov (Praha: Odeon 1974). Ze slovinštiny přeložili Vilém Závada a Oton Berkopec.

BALADA

V podzimní tichý čas
přeletí kvíčala
Kras.

Na poli
ani mrtvé duše,
jen ona
nad pastvinou letí.
A jenom lovec za ní hledí...

Rána do ticha;
tenká stružka červená;
kvíčala
v ní leží střelená.

26. 12. 2003

Jeden malý literární skandálek

Jsem rád, že publikační systém na stránkách Aluze má své opodstatnění.
ČTĚTE: http://aluze.cz/more.php?id=12_0_1_0_M

Kdo je autorem následujících veršů? (18)

Poslední hádanka dala zabrat. Žádná správná odpověď. Nebudeme se trápit. Řešení je následující:
Ivan Wernisch: Nářek nad mrtvým, in Blbecká poezie (Brno: Petrov 2002)
Otázka nového kola je stále stejná: Kdo je autorem následujích veršů?
Nápověda? Velmi známý zahraniční autor, který stál u zrodu jedné literární generace.

7.
Co mohla říct
fantastickému medvídkovi z dětských her
co mohla říct bratrovi
co mohla říct
            kočce s tlapkami budoucnosti
co mohla říct matce
po té chvíli kdy ležela jako opilá
                                 v ohnutých květech
na horkém břehu řeky
    kde kapradí zmalátnělo v poryvech
            milencova dechu
a ptáci zešíleli
            a vrhali se střemhlav ze stromů
a zobali ze země ještě teplé
                       rozstříknuté sperma

21. 12. 2003

HOST 10/2003

Nový Host potěšil. Mimo jiné kritikou poslední knihy Miloše Urbana Stín katedrály z pera Martina Pilaře, která přesně pojmenovává některé z inspiračních zdrojů autora. A také trochu zpochybňuje jeho automatické přiřazování k postmoderně. Což je jenom dobře.
Rozhodně ale doporučuji k přečtení rozhovor s Petrem Borkovcem, už třeba pro tyto odstavce:
„Myslíš si, že se poezie změnila? Generace, o které mluvíš, přece z literatury neodešla. Není to tedy něco hlubšího? Neproměnil se obecně vztah k poezii? literatury neodešla. Není to tedy něco hlubšího? Neproměnil se obecně vztah k poezii?
Mám pocit, že český literární kontext, zvlášť ten básnický — o něm mluvím především —, dnes není tak lákavý jako v první půli devadesátých let. Možná je méně přitažlivý než kdy jindy. Ze zkušenosti vím, že je v něm mnohem snazší obstát nežli třeba v kontextu překladatelském nebo řekněme filologickém, který jsem měl možnost díky překladům trochu poznat. Je měkký, příliš přátelský, bez ambicí. Stupnice jeho hodnot není zřetelná. Zajímavých kritiků a recenzentů poezie je velice málo, těch, kteří vykazují podstatnější názorové zázemí, které se neproměňuje od knihy ke knize, jenom pár. Z většiny reflexí se zdá, že literatura se zrodila před rokem. Skutečný vpád barbarů, často velice výkonných. Tito lidé, vědomě i nevědomky, ale většinou myslím vědomě, podporují nynější všeobecné pohrdání kritikou. Myslím, že jim vlastně vyhovuje. Mohou volně operovat a psát svoje syntetické texty, v nichž se snaží kodifikovat chaos, který způsobili. Zároveň mi připadá neuvěřitelné, že i zajímavější umělci považují za fešáctví svého druhu, když odbývají celou kritiku s tím, že ji dávno nečtou, protože je „zahořklá“ a podobně. I lidé, kterým lze jejich umění víceméně věřit, jsou o kritice schopni prohlásit, že „ji dělají ti, kteří sami nemají na umění“ — hrozivé klišé, které by si jinde nedovolili. Neměli by to říkat už proto, že to říkají všichni, a tudíž je to vulgární. Ale především by měli rozlišovat, že to, co se píše o jejich posledním díle, a kritika jako taková nejsou jedno. Sami umělci by měli mít zájem na kriticích vysoké kultury. Na řádu, ne chaosu. A měli by pro to něco udělat, minimálně si dát pozor na jazyk.
To jsou ale spíše následky. Kde vidíš příčiny tohoto stavu?
V selhání redakcí a redaktorů. Ve které kulturní rubrice našich deníků by se začínající recenzent poezie mohl něco naučit? Poměrně směšná představa, ne? I v některých literárních časopisech není takové vedení dnes představitelné. Byl jsem několikrát svědkem toho, jak redaktor literárního časopisu pohrdá texty autora, kterého zároveň bez ustání tiskne. V denících je to běžné. Takže co? Není pak divu, že páni šéfredaktoři a jejich zástupci mají z poezie fóbii a většina národa má báseň za hieroglyf, k němuž schází klíč, a autorské čtení za jakousi černou mši. Skutečnost je úplně jiná. Koneckonců si národ o poezii asi nemyslí vůbec nic, protože se v novinách prostě neobjevuje — ani básně, ani recenze básnických výkonů, ani rozhovory s básníky. Když čtu v Gazetě Wyborcze perex celostránkového rozhovoru s Julií Hartwigovou, v němž jeho autor říká, že se poezie čte v tramvaji, v metru, na ulici, místo příběhů, občas místo novin, načež oba rozmlouvají o otevřenosti a hermetičnosti současné poezie, je mi za naše noviny trapně.  “

Více ostatně v tištěné verzi nebo zde na stránkách časopisu

STAŘÍ DOBŘÍ: Vítězslav Nezval (XVIII.)

Mám rád tohoto básníka. Spousta jeho poezie sice časem notně zastarala, ale i tak se v jeho rozsáhlém díle dá narazit na mnohé překvapení.
Báseň je citována podle III. svazku Díla (1951), oddíl/sbírka Hra v kostky (1927-1928). Kdysi jsem chtěl vlastnit všechny svazky, ale někde po dvacátém jsem to vzdal. :-(

NÁMĚSÍČNÍK

Když měsíc v úplňku se vznáší z komína
jde náměsíčník po hřebeni střechy
a z okna v podkroví kde bydlí Albína
je slyšet úpění a slabé dívčí vzdechy

Jak poděsí ji bekot z kravína
kde telátko olizuje si blechy!
Se zatajeným dechem rozpíná
si živůtek stříbrodechý

Zpit touto bledostí jež předčí měsíc k ránu
jde k ní a provází ji z okna k otomanu
kde se jak bílá růže rozvíjí

Ó nech mne jít jak nevěrníka luny
za leskem krás jež předčí krb a trůny
a nekřič za mnou sic se zabiji!

18. 12. 2003

Obsah Aluze 2/2003

Protože aktualizace stránek Aluze.cz mi zabere o něco více času, můžete si prohlédnout obsah nového čísla zde.

Obsah ALUZE 2/2003

Poezie

 
• Radek Malý: Záblesky a malé básně
 
• Yusef Komunyakaa: Chvála temných míst — úvod od Josefa Jařaba

Próza

 
• Michal Ajvaz: Opera na zahradě (ukázka z románu)
 
•   Herman Melville: Muž s hromosvody

Současná jižanská literatura

 
• Martha Lacy Hallová: Šálek čaje slečny Robbie, Tekuté písky — úvod Marcela   Arbeita

Kresby a grafiky

 
• Petr Šmalec: Školní práce z let 1995—1997

Vzpomínky

 
• Pavel Floss: Skica jednoho života (2. část)

Rozhovor

 
• Shaun Gallagher: Od fenomenologie ke kognitivní vědě
    — rozhovor vedl Michal   Šašma

Studie

 
• Michal Ajvaz: Úzkost a smíření. Pokus o rozbor osmi schematických básní   pro Josefa Hiršala ze sbírky Ivana Wernische Proslýchá se
 
•   Tomáš Hlobil: František Palacký a počátky dějin estetiky v německé jazykové   oblasti
 
•   Hans-Georg Gadamer: Sémantika a hermeneutika
   

  Teorie a praxe interpretace textu

 
• Pierre Ouellet: Vnímání fikčních světů
    — úvod Petra A. Bílka
 
•   E. D. Hirsch: Objektivní interpretace
    — úvod Jiřího Hrabala

  Recenze

 
• Pegasovo poučení (rec. Ladislav Selepko)
 
•   Tereza Riedlbauchová: Modrá jablka (rec. Štěpán Balík)
 
•   Jan Balabán: Kudy šel anděl (rec. Adéla Hrubá)
 
•   Antonín Bajaja: Zvlčení (rec. Mojmír Trávníček)
 
•   Antonín Bajaja: Zvlčení (rec. Erik Gilk)
 
•   Antonín Bajaja: Zvlčení (rec. Lukáš Foldyna)
 
•   Michal Viewegh: Případ nevěrné Kláry (rec. Kateřina Vlasáková)
 
•   Jiří Fried: Síla osudu a jiné povídky (rec. Oldřich Vágner)
 
•   Není dálky. Vzájemná korespondence F. Halase a   J. Zahradníčka z let 1930—1949  (rec. Karel Komárek)
 
• „Jsem disgustován.“ Vzájemná korespondence S. L.   Boušky a K. Dostála-Lutinova  (rec. Petr Hora)
 
•   Michal Hvorecký: Posledný hit (rec. Martin Hudymač)
 
•   Peter Pišťanek: Recepty z rodinného archívu (rec. Lukáš Foldyna)
 
•   Bernardine Evaristo: Císařovo kotě (rec. Jakub Guziur)
 
•   Čí je to sen? Antologie frankofonních povídek (rec. Jakub Grombíř)
 
•   Boris Pasternak: Papír odstínu slonové kosti (rec. Zdeněk Pechal)
 
•   Gershom Scholem: Od Berlína k Jeruzalému (rec. Mojmír Trávníček)
 
•   Václav Černý: André Gide (rec. Hana Bednaříková)
 
• Kunst und Kunstbegriff (rec. Pavel Zahrádka)
 
•   Allan Chapman: Bohové na nebesích (rec. Daniel Špelda)
   

Glosy

 
• Roman Ingarden: Několik slov o plodné diskusi
 
• Marcel Arbeit: Druhý dech amerického nezávislého filmu
 
• Jiří Flajšar: Kam směřují česká a americká poezie

Archiválie

 
• Remy de Gourmont: Morálka lásky
    — úvod Jakuba Guziura

17. 12. 2003

Alexej Alechin (3)

NAD OTISKEM LASTURY

přemýšlel jsem o podstatě života:

z měkkýšů
co vymřeli před miliony lety
zůstaly jen tvary

z kterých složeny jsou hory.

Recenze na knihu Stanislava Moce

Opět na portálu Českého rozhlasu.
http://www.rozhlas.cz/kultura/portal/_zprava/98111

16. 12. 2003

I Love CZ.RU

Na adrese http://www.ilovecz.ru máte jedinečnou možnost spatřit Českou republiku ruskýma očima. Za zmínku stojí fonetický přepis českých vět azbukou, které zde naleznete.
Nás rusofily tato stránka přinejmenším potěšuje.
PS: I love RU ;-)

15. 12. 2003

Recenze odjinud

Tentokrát ze stránek iliteratury.
Nejprve na knihu, která mne nadchla a o které jsem se zmiňoval aspoň přátelům.
Jana Holá - Niemi, Mikael: Popmusic z Vittuly.
Druhá upoutávka je na recenzi mého kamaráda Reného Kočíka (Andruchovyč, Jurij: Dvanáct obručí - další skandál ukrajinské literatury). Hlavně proto, že vím, jak těžké je z Reného něco vymámit.
A taky je tu ještě jedna novinka hodná zaznamenání. Iliteratura má RSS: http://www.iliteratura.cz/rss.asp.
A když už budete brouzdat na tomto serveru, tak neopomeňte překlad Radky Bzonkové z díla Denise Osokina Andělé a revoluce. Vjatka 1923.
Tak se mi zdá, že začala valašská okupace těchto stránek. ;-)

14. 12. 2003

Námraza

Bohužel fotka ze včerejška. Dneska jenom prší. :-(

7 000 knih zdarma

Není to bohužel nejčerstvější zpráva, a tak to už nestihneme. Stalo se tak ale v Holandsku, kde nakladatelství Lemniscaat rozdávalo ve vlaku 20 titulů z oblasti filozofie a psychologie.
Více na Expatica.com.

STAŘÍ DOBŘÍ: Frederico García Lorca (XVII.)

Mám doma dva výbory z tvorby tohoto básníka, ale následující báseň tam nenašel. Najdete ji ve Větším poetickém slovníku Josefa Bruknera a Jiřího Filipa (což je ostatně stále jeden z nejlepších českých literárních slovníků).

Pobřežní
/s doprovodem zvonů/

Říkají, že prý máš líce
(bimbambim)
od úplňku luny
(mimbambam)
Slyšíš, kterak vyzvání se?
(bimbambim)
To mi nedovolí.
(bimbambam)
Ale ta tvá očička!
(bimbambim)
...promiň, krásné oči!
(bimbambam)
a ta zlatá růžička
(bimbambim)
a ta tvoje… promiň...
(bimbambam)
O tu její krinolínu
srdce zvonů zvoní.

Tvoje tajné kouzlo… tvá...
(bimbambim
bim
bim
bim…)

Promiň.

(přeložil Lumír Čivrný)