31. 05. 2004
Když mistr odpočívá
Moje recenze na nepříliš zdařilou knihu Jiřího Kratochvila (1940) Lady Carneval (Petrov 2004) na portálu Českého rozhlasu
http://www.rozhlas.cz/kultura/portal/_zprava/118597
Moje recenze na nepříliš zdařilou knihu Jiřího Kratochvila (1940) Lady Carneval (Petrov 2004) na portálu Českého rozhlasu
http://www.rozhlas.cz/kultura/portal/_zprava/118597
Tak to jsem zvědav! Uhodnete autora následujících veršů?
Důvěrné
Slyšel jsem ho jasně
Jak dlouho volal
Bravo bravo bravissimo
Na zdraví jedné Maďarce
Jež vážila 120 kg
A nebyla tlustá
Bravo bravo bravissimo
Nemyslím na konkrétní věci
Mrak se usadil
Na mé hlavě
Jsem velice šťasten
Bravo bravo bravissimo
Napíši lístek té Maďarce
Kámen již se usadil
V mé hlavě
A na mých ústech
Místo motýlů
Jsem velice šťasten
Bravo bravo bravissimo
(1886 - 1956)
CESTOVÁNÍ
Myslíte, například Curych
je hlubší město, ach,
že zázrak posvěcení
je dán mu za obsah?
Myslíte, na Havanu
za bělorudých dnů
Bůh věčně snáší manu
pro vaši pustinu?
Nádražní třídy, lida,
bulvár, rue ta a ta -
i v centru měst vás hlídá
a ničí prázdnota -
Ach, marno jet a mávat!
Hle, pozdní úvaha:
zůstat a zachovávat
sám v sobě svoje Já.
Z němčiny přeložil Ludvík Kundera
Otázka je to sice poněkud ohraná, ale stále aktuální. Tak se snažte! Kdo je autorem následujících veršů?
* * *
Ťukla ryba o kánoj
Ze smutečních vrb vystoupili
sloni Na východě se shromažďují
sloni
Své zuby jsem dávno zasela
do brázdy úrodné
Mé bílé vlasy zelenají
Mé bílé vlasy řeka polyká
Bude noc.
Času dost. To jenom přichází noc.
ČLOVĚK, KTERÝ VYŠEL Z DOMU
Písnička
Člověk, který vyšel z domu,
Měl hůl a vak těžký.
Na dlouhou pouť
Na dlouhou pouť
Vypravil se pěšky.
Šel kupředu a pořád vpřed,
Zvyk si přímo hledět.
Nespal, nepil,
Nepil, nespal,
Nespal, nepil, nejed.
Pak zmizel v červáncích
Tam, kde je černý les.
A ještě z něj,
A ještě z něj
Ještě z něj nevylez.
A kdyby ho snad náhodou
Měl potkat někdo z vás,
Ať přijde hned,
Ať přijde hned,
Hned informovat nás.
1937
přeložil Tomáš Vůjtek

Dočetl jsem tuto antologii českého aforismu. Právě včas! Zítra mám v 18.30 ve vsetínské knihovně uvádět besedu s editory této knihy (Miroslav Huptych a Jiří Žáček), která je součástí festivalu Literární květen.
Co čekat od aforismů? ;) Kniha je to milá, úsměvná.
Tak aspoň jedna ukázka:
Jaroslav Dvořáček (1883 - 1933)
„Největší síla ženy je nedaleko slabin“
Můj oblíbený básník. Příliš nepublikuje a příliš o něm nyní není slyšet…
Kolem
Ulicemi hlasu města
starý muž
tlačí
káru špinavých flašek,
v cinkotu lahví se odráží slunce
dnes opět
žlutozelené.
Verše tohoto básníka (1906 - 1977) patří k tomu nejlepšímu, co nabízí italská poezie minulého století.
VENKOVSKÝ HŘBITOV
Uprostřed radosti cvrčků
temné pochodně.
A nahoře hvězdy.
V mladém srdci
odpočatý vítr
slunečních
činů dne.
Ale jakási tíseň už kalí
smějící se oči
chlapci, jenž přišel
z radosti se mnou.
z italštiny přeložil Vladimír Mikeš
citováno podle antologie Šťastná setkání (Praha: Práce 1984)
Tento týden sice má poštovní schránka vyplivla už čtyři knihy, ale přesto se vrátím k týdnu minulému, protože jsem dostal tři knihy Ondřeje Sekory. Pokud pominu Ferdu Mravence a Brouka Pytlíka (můj oblíbenější hrdina), které důvěrně znám už od svých čtenářských počátků, tak novinkou je pro mne pouze monografie Ondřej Sekora – práce všeho druhu autorského kolektivu Blanka Stehlíková, Ondřej J. Sekora, Věra Vařečková a Zdeněk Ziegler, kterou vydalo nakladatelství Práh. Kniha je to pěkná, barevná a poctivě udělaná. Obsahuje spoustu dokumentačního materiálu a prací asi jinak nedostupných. A taky je to vůbec první monografie věnovaná tomuto autorovi. Doporučuji pozornosti.
Ze včerejšího výšlapu.
Autora hledejte v cizině a na hřbitově.
Mám všeho dost
Mám všeho dost, už se unavím snadno,
ani ty písně mi nejdou jak dřív.
Kéž bych jak ponorka klesnout moh na dno
někam, kde nikdo mě nezaměří.
Kamarád nalil mi štamprli velkou,
povídal: Tohleto spraví ti chuť.
Zejtra tě při vodce seznámím s Věrkou,
pak s vodkou usni a s Věrkou se vzbuď.
Všechno je marný, ráno je chladno,
z vodky i z Věrky kocovina.
Chtěl bych jak ponorka klesnou na dno
a přestat vysílat volací znak.
Lezou mi z krku všichni a všechno,
hlasivky tejrat, kytaru dřít.
Kéž bych jak ponorka na dno moh lehnout
někam, kde nikdo mě nezaměří.
Španělský autor (1902-1999), který velkou část svého života prožil v exilu. Pobýval i v Československu.
Balada o člověku, který si myslel, že spí v posteli sám
Od řeky foukal vítr.
V domě jak po vymření.
Od řeky foukal vítr
do vetché střechy.
Vstoupil jsem prázdným vchodem
bez dveří ve veřejích.
Uložil jsem se k spánku
na posteli.
V posteli foukal vítr
od chladné řeky.
Má hlava a mé oči
brzy na polštář klesly.
A stále foukal vítr
od chladné řeky.
Vítr od řeky zjitra
zas oči otevřel mi.
Spící zmiji jsem spatřil,
jak pod polštářem leží
na posteli.
A pod polštářem syčel
vítr od chladné řeky.
Podle antologie Stín ráje (Praha: Práce 1992)
Ze španělštiny přeložil Miloslav Uličný
Čtu a je to radost! Konečně jsem se dočkal prvního příběhu Daniela Pennaca z řady s obětním beránkem Benjaminem Mallaussénem v hlavní roli. Po cenami ověnčených prózách Sudička pistolnice a Obchodnice s prózou, se tak konečně dostalo na neméně úspěšné Lidožrouty z obchoďáku (MF), kteří stáli na počátku tohoto cyklu.
Knihy sice vyšly v edici Detektivka, ale Pennacovy prózy tento žánr přesahují. Rozhodně doporučuji k přečtení. MF prý též připravuje k vydání autorovu knihu o čtení
Odkazy:
http://www.terresdecrivains.com/article.php3?id_article=154
http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=13475
http://www.renaultrevue.cz/clanek.php?di=459