[pak] Poznámkový blok Pavla Kotrly

14. 06. 2006

Miloš Urban: Pole a palisáda & malá hádanka

Nová kniha Miloše Urbana Pole a palisáda, kterou Argo vydalo v rámci projektu The Myths a na kterém nyní spolupracují nakladatelství z 35 zemí světa, přináší osobitou autorskou interpretaci mýtu o Libuši. Řekl bych, že autor se s úkolem vypořádal dobře a kniha se mu povedla. Teď ještě chybí zpracovat další české mýty. :) Jiráskovy Staré pověsti české jsou již přece jenom letité a tato látka po moderním zpracování přímo volá.
Místy je ale vidět, že se jedná opravdu o fabulaci. Jako v následujícím souvětí. Poznáte, co je v něm špatně?
Stopovali netvora dva dny, dokud nezabloudili do Suchého dolu, nejodlehlejšího koutu světa, kde skomírá potůček, roste jen kamení a rovnou ze země razí akátové trny do výšky dospělého muže. (str. 22-23)

06. 06. 2006

Den zkázy v Britském muzeu

Lidové noviny mi nedávno udělaly radost vydáním jedné z mých oblíbených knih. Den zkázy v Britském muzeu Davida Lodge jsem četl dávno před ztrátou panictví. Především pro knihy Hostující profesoři a Svět je malý se stal mým oblíbeným autorem, ale tato byla prostě první. Pokud si dobře vzpomínám, tak byla vydána v odeonské edici Čtení na léto. Znovu jsem musel vybuchnout smíchy při scéně, kdy hlavní hrdina při chystané nevěře před dívkou odhalí své tělo v manželčiných kalhotkách.
Kupodivu text za ta léta od svého vzniku příliš na aktuálnosti neztratil. A tak metody plánovaného početí stále nahrazují katolíkům antikoncepci. Tento týden je to druhá přečtená kniha, která se tohoto tématu dotýká, ovšem značně veselejším způsobem, než včera avizované Proměněné sny Petry Dvořákové. Škoda, že se knihy z této edice v novinových stáncích zdrží jen týden, někdy je to k rozhodnutí krátká doba. Navíc ne všude se dají dostat.

Související:
David Lodge: Vzpomínám si - text v Textech 39

05. 06. 2006

Petra Dvořáková: Proměněné sny

Po delší době něco mimo prózu a poezii: kniha rozhovorů Petry Dvořákové Proměněné sny. Obecně nejsem žádný velký příznivec podobně koncipovaných knih, ale tentokrát příjemné překvapení. Pro toho, koho někdy trápily, sužovaly, či jen se dotýkaly otázky víry zajímavá věc. Podtitul Deset rozhovorů o iluzích a deziluzích, které přináší víra shrnuje vše podstatné. Otevřenost jednotlivých výpovědí je přesvědčující. Pohled knihy na víru je sice poněkud omezen katolickým vnímáním, ale my evangelíci si to už nějak odfiltrujeme. ;) Faktem zůstává, že se zde objevila kniha, která přirozeně vypovídá o vztahu naší doby, křesťanství a víry z několika úhlů pohledu. Světlé i temné stránky, spíš ty v odstínech tmavší šedi. Snad je to dáno tím, že nevyšla v žádném z církevních nakladatelství.
Za povšimnutí stojí také fotografický doprovod knihy, který je dílem Petra Francána. Jeho fotografie tvoří předěly mezi jednotlivými rozhovory a jedna je i na obálce.

29. 05. 2006

Mario Vargas Llosa: Kozlova slavnost

Jednoho z nejvýznamnějších současných prozaiků asi není třeba blíže představovat. Ten, kdo o něm nic neslyšel, na internetu nalezne informací dost, kdo od něj nic nečetl, má novou příležitost. Nakladatelství Mladá fronta v rámci edice jeho díla nyní přinesla první vydání nového románu. Před třemi lety mne potěšil Vypravěč , nyní je to Kozlova slavnost. Opravdu radostné počteníčko, které mohu doporučit. Tak nějak si představuji angažovaný román, který dokáže proplétat dějiny a fikci, osudy společnosti a osudy jednotlivce. Mám dojem, že podobné dílo, které by dokázalo s takovým záběrem, nadhledem a z více úhlů reflektovat minulé společenské období v české literatuře stále není. Pokusů už sice bylo dost, ale zatím žádný, který by mne nadchnul třeba tak, abych vydechl a řekl: jó, to je LITERATURA. Pokud mi něco uniklo, nebo máte jiný názor, dejte vědět v komentáři. 
Takže je koneckonců dobře, že před těmi několika lety autorovy politické ambice ztroskotaly a nestal se tím peruánským prezidentem. Svět sice možná přišel o druhého Václava Havla, ale dobře pro literaturu.
A ještě jedna výtka k redakci: str. 191 nahoře, fuj. Jasně, chyby jsou v (takřka) každé knize, ale když začali potíže. Aj, to mi rve nejenom uši, ale i srdce.

17. 04. 2006

Irena Dousková: Oněgin byl Rusák

Dočetl jsem, recenzi dopsal. Pokračování Hrdého Budžese je první knihou nakladatelství Druhé město, které Martin Reiner buduje nad již práchnivějícím Petrovem. Na slibované stránky nakladatelství jsem ještě nenarazil.
Kniha stojí za přečtení. Dousková je jedna z mála českých autorek se smyslem pro humor. Jen si říkám, jestli její hrdinka někdy dospěje do dnešních dob, nebo stále zůstane ukotvena v dobách před rokem 1989.
Druhá věc, která mne pak napadá, když čtu, že novou knihu propaguje Bára Hrzánová, je jistý rozpor s textem. V tom je dospívající hrdinka líčena jako vděčný objekt pozornosti mužů, takřka jako sexbomba. No, bude-li i toto dílo dramatizováno a v hlavní roli zůstane BH, snad se změní vnímání modelek. :)

Související:

Městské divadlo Žatec - Hrdý Budžes (fotogalerie)
Šárky sakrovník - Hrdý Budžes

LtN. vs A2

Váhal jsem, zda se k tomu vůbec vracet (viz komentáře, ale byly i emaily), ale nedá mi to, když už jsem si ta poslední čísla Literárek koupil. Kamarádi prohlašovali, že poslední čísla jsou lepší. No, ano, jsou. Redakce se postavila na nohy, funguje. Navíc ty nejlepší texty jsou publikovány on-line.
Ale teda v Literárních novinách jsem nadále literaturu hledal lupou. To je ten důvod, proč mé “referování” o A2 a Literárkách působí zaujatě. Já bych rád za Literárkami viděl literární periodikum, ale ono tam není. Kdyby měly jiný název, tak mne to asi tolik nedráždí. Nemají. To neznamená, že by nepřinášely dobré texty. Některá čísla jsou možná lepší než čísla A2. Ta u řady čtenářů naráží se svým tematickým pojetím čísel a možná si to ani neuvědomuje.

05. 04. 2006

Nad A2 14/2006

Dnešní číslo A2 mne potěšilo hlavně jedním drobným článkem Jiřího G. Růžičky Hodně krutej Pomeranč na str. 18, který si všímá pořadu SuperPomeranč České televize. (Mne osobně štve, že se v názvu tohoto pořadu celkem nesmyslně objevuje nadužívané super.) Krom drobného rozboru poukazuje článek na skutečnost, že Pavel Anděl má nyní dramaturgicky pod palcem všechny tři hudební pořady ČT věnované mladým: Poprask, SuperPomeranč a Noc s Andělem. Nedávno jsem měl snahu posledně jmenovaný pořad asi tak třikrát za sebou sledovat. Jak jiným slovem nazvat monotematičnost? Nuda? Asi jo. To samé ten velký Pomeranč.
Taky mne napadá, zda by nestálo za to zaktualizovat písňový text Lesíka Hajdovského: A všechnu hudbu pořád řídí: Petr Janda, Miloš Skalka, Pepa Vlček…

Související:

Manželé - Všichni hrajou dobře

29. 03. 2006

Kdyby byl měsíčník Blogosféra volně v distribuci…

...tak bych si ho stejně nekoupil. A důvod? Velmi jednoduchý: nemám potřebu číst věci stále se opakující. Očekával jsem, že třetí číslo, které se prezentuje jako magazín českých a slovenských blogerů, přece jenom přinese něco originálnějšího. Bohužel zatím je to jenom takový pelmel. I české blogy sice mají čtenářům co nabídnout, ale tady jsem to zatím nenašel. Analogicky mi to připomíná tištěné Květy. Nikdy bych si je nekoupil, když je vidím, tak je prolistuju a po pěti, deseti minutách odložím. Českému internetu chybí časopis o něm samém, v Blogosféře, která klouže po povrchu i v aktuálním titulním článku Anonymita globálního prostoru, ho zatím nenašel.

Stránky Blogosféry: http://www.blogosfera.cz/

22. 03. 2006

Stopy za obzor

Pavel Kolmačka: Stopy za obzor (Triáda 2006)

Začítal jsem se zvolna, zvolna. Přerod básníka v prozaika je ne vždy úspěšný. Ale nakonec poměrně příjemné překvapení. Recenze bude v Týdeníku Rozhlas.

Zadržel dech. Poslouchal, zda neuslyší koktavé zvuky z prvních osamělých dní. Vrzly dveře.
„Spíš už?“
„Ne.“
Tam. Ve tmě. Je neviditelná, ale neskutečná.
Být šťasten zřejmě znamená tohle.
Blíží se.

str. 299

21. 03. 2006

Výhoda bezčasí

Když jsem před rokem uváděl pro vsetínskou knihovnu besedu s Vojtěchem Kučerou (2), tak jsem pak v příspěvku Tak trochu jiné pohlednice celkem radostně přivítal edici jedna báseň, která se mi opravdu líbila. Nedávno pak vyšly básně autorů této edice v redakci výše zmíněného VK ve sborníku Výhoda bezčasí, který vydal Weles.
Časopis sám se za poslední roky proměnil a pro mne ztratil s novou redakcí kouzlo časopisu původního, neboť zmizelo kus hledačství a přesahy do jiných sfér normálního života. Prostě se stal příliš literárním. Ale knihy z jeho produkce stojí za pozornost.
Tak aspoň drobnou ukázku:

Nela Hanelová

* * *
o jiného jsem kdysi prosila o jiného muže
a jiného jsi mi Bože
vrátil

(PS: Vojto, děkuju. Investice do nové poštovní schránky se mi vyplatila, knihy na mne teď čekají v suchu a bezpečí.)

17. 03. 2006

Spadané listí

Pod tímto názvem jsem opravdu dlouho očekával vydání prvního románu Gabriela Garcíi Márqueze. Vyjma toho, že tento dlouho avizovaný název je jaksi poetičtější a víc odpovídající španělskému originálu La horajasca, nevyjadřuje tak doslovně obsah knihy, jako aktuální české vydání Všechna špína světa. Ponechává větší prostor pro vlastní imaginaci. Ale na druhou stranu je fakt, že pod stejným názvem u nás již vyšla kniha Vasilije Rozanova.
V této Márquezově prvotině Macondo teprve ožívá, ale už je tu, s většinu budoucích rysů. Větší prostor však dostane až v knihách budoucích. Pokud jste četli autorovy vzpomínky Žít, abych mohl vyprávět, tak máte možnost srovnávat.
Bohužel si musíme zvykat, že za stostránkovou knihu dáme 200 Kč. GGM za tuto investici stojí, navíc by to byla jediná jeho kniha, která by mi chyběla, ale stejně…

13. 03. 2006

Ploché a schematické knihy Dana Browna

Dočetl jsem poslední z knih Dana Browna Digitální pevnost a sám si kladu otázku proč jsem to vůbec dělal. Zas jednou zabitý čas, který jsem mohl věnovat něčemu jinému. Už asi minimálně od třetiny jsem tušil finální zápletku i její rozuzlení. Pokud pominu, že Brown dokáže vyprodukovat řadu vycpávkových stran s popisy a retrospekcí, pak je tu opět znovu mutovaná zápletka se selháním instituce zevnitř, z pozice nejvyššího. Pokolikáte už? Po Vatikánu a tajných službách je to nyní úřad národní bezpečnosti a jeho utajené šifrovací oddělení. Některé dialogy postav jsou tak na úrovni středoškoláků a ne lidí, kteří mají dle knihy IQ 170. A není to chyba překladu. Navíc sebevědomých postav Američanů v rolí strážců jediné pravdy, jediného správného pohledu na svět, jsem už přesycen. Z kina, z televize, ze zpráv (další si doplňte sami)… Na takovou esenci kýče a klišovitosti jsem už dlouho nenarazil.
A tak jediné pozitivum knihy spatřuji v tom, že se široká veřejnost možná aspoň dozví o existenci EFF a o tom, že její emaily mohou být čteny (viz např. Echelon). S kvalitou literatury samotné to ale společného nemá vůbec nic. Raději sáhněte po obyčejných detektivkách. Arsène Lupin, Leon Clifton nebo Nero Wolf vás aspoň pobaví a neotráví.
Je vysoce pravděpodobné, že film, s Tomem Hanksem v hlavní roli, natočený podle Brownovy Šifry mista Leonarda The Da Vinci Code) bude finančně úspěšný. Stejně tak je pravděpodobné, že v řadách jeho diváků nebudu.

09. 03. 2006

A2 na začátku března

Týdeník A2 mi za půlroční dobu své existence plně nahradil Literární noviny. Bohužel musím říct, že je lhostejně míjím v knihkupectví a nic mne neláká k jejich koupi. A ani k tomu, abych jimi prolistoval. Míval jsem je rád, ale jen z nostalgie je kupovat nebudu.
V nové A2 mne potěšilo, že nejenom já považuji (viz tento příspěvek) novou rubriku Jany Klusákové v Hostu za omyl. Cituji Kazimíra Turka: „Vyloženým přehmatem je zařazení nové rubriky - knihovničky Jany Klusákové. Texty určené původně do rozhlasu působí v Hostu banálně.“
Poslední číslo pak přináší i postřeh z pera Tomáše Glance o nedávno zemřelém a mém oblíbeném básníku Gennadiji Ajgim, kterého jsem kdysi rozpřekládal, ale zatím chyběla odvaha se k tomu vrátit a dokončit to. Bloggery by možná mohl zajímat článek Pavla Kasíka Blogují manažeři, školáci , novináři i anonymové. Jedná se ale o obecné a informační shrnutí, které nejde nijak do hloubky. Byť mám výhrady k tematicky koncipovaným číslům (a nejsem v tomto názoru osamocen), A2 si svoje místo našla. Snad i čtenáře.

Související:

Ajgi, Gennadij - portrét autora (nekrolog)
Josef Rautenkranz: Ádvojka skoro půlroční: Tedy?

22. 01. 2006

Literární časopisy na konci ledna

Vzhledem k dvacetistupňovému mrazu za oknem se četba literárních časopisů jeví jako příjemná alternativa. Odhlédněme pro tentokrát od obsahu. Do nového roku vstoupily časopisy Host a Tvar s novou grafickou tváří. U Hosta se změnila hlavně sazba, zatím nevím jestli k lepšímu nebo horšímu. U obálky je nyní text upoutávky na největší zajímavost psán velkými písmeny, čárový kód byl doplněn o internetový odkaz a o číslo. U obálky se mi víc líbila verze předchozí. Host má nyní 110 stran :).
To Tvaru již v loňském roce nějaká ta stránka ubyla. Letos pak došlo k poměrně zásadní grafické proměně. Opět se změnilo i logo.  Lubor Kasal sice ve svém editorialu naznačuje, že vychází z mandaly, ale když si vzpomenu na pana Vajíčka, kterého na stránkách časopisu v nedávné minulosti oživili, tak nevím…
Drobnou zajímavostí je, že novou grafickou úpravu časopisu má na svědomí studentka zlínské Univerzity Tomáše Bati
Shodou okolností jsem tento týden v ruce držel nový grafický manuál vsetínské knihovny, který pochází také od studentky této školy. Manuál vypadal pěkně, teď jen jestli se podaří dodržovat zásady v praxi.

10. 01. 2006

Co mi nejde do hlavy

Ukázka z milé knihy básníka Pavla Šruta Příšery & Příšeři, kterou výborně ilustrovala Galina Miklíková (Paseka 2005).

PAVEL ŠRUT
Co mi nejde do hlavy

Proč
vepř má maso vepřové,
ale třeba volové
i kravičky na mezi
mají maso hovězí?

To mi nejde do hlavy.

Přece když je od krávy,
mělo by být kraví
a od vola volí.

A prase zas bez řečí
má mít maso prasečí!