[pak] Poznámkový blok Pavla Kotrly

07. 10. 2003

Kdo je autorem následujících veršů? (10)

Hádanka

Ještě stále tu nejsem. :-) Ale pro povahy hráčské tu máme další hádanečku. To jsem zvědav. Autor není za básníka příliš považován. Aspoň většina učebnic o této skutečnosti mlčí. Uvidíme, jak se s tím poperete.
Otázka zůstává stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?

Černej padák

Kdo nemá kam se schovat,
nemá krov pro svůj sen,
musí se nechat provát
pod starým deštníkem.
Střecha tam bývá vratká,
o stěně dálka ví,
a stará řídká látka
hvězdama děraví.

Deštník je černej padák
pro pády do oblak.
Nemít tu cosi ráda,
odletím jako pták.

Kdyby ta chvíle přišla,
kdyby se vítr zved,
vznesu se celá pyšná,
opustím tento svět.
Na neshledanou, města
od prachu, od špíny,
čeká mě vzdušná cesta
do hezčí krajiny.

Deštník je černej padák
pro pády do oblak.
Když tu nic nemám ráda,
odletím jako pták.

Když nemám kam se schovat,
nemám krov pro svůj sen,
přece se nechám provát
pod starým deštníkem.
Střecha je celá vratká,
o stěně dálka ví,
a stará řídká látka
hvězdama děraví.

Deštník je černej padák
pro pády do oblak.
Já tu mám cosi ráda,
a tak ho nechám tak.

01. 10. 2003

Kdo je autorem následujících veršů? (9)

Vypadá to, že hádanka č. 8 je/byla těžká. Proto něco lehčího. Tedy dle mého názoru.
Otázka zůstává stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?
HÁDEJTE a BAVTE SE! Literatura není o vyhledávání pomocí Googlu, Jyxa a jiných! Literatura je o něčem zcela jiném.

Bylo k zalknutí

Nikoli naráz
nikoli všichni najednou
ale nenápadně a tu a tam
tak jak zněl příkaz dne
nepozorovaně se rozkládat
poslední zbytky minulosti se vytrácely

Staré závazky beztak už mrtvé z nich tiše padaly
v tom malomocenství zhoubnějším než lepra tropická
neboť slyšet bez uší, dýchat bez nosu, hovořit bez jazyka
nebylo nikdy ani tak zlé ani tak nemožné jak tento stav
obnaženosti naveskrz, kdy se od nich trhaly celé věky
Přátelství přecházela, krajiny samý škrt
nezadržitelně se smazávaly
Až najednou jim bylo řečeno, že neměli dětství
že nikdy nebyli mladí, že nikdy nezestárnou

Přes nesmírný počet
každý byl sám
bez jistoty o svém narození
zatímco smrt je obcházela
své setkání s nimi promítajíc
na bílé plátno budoucnosti
ta stále bližší a stále skutečnější
jediná jistota
jež zbývala jim…

25. 09. 2003

Kdo je autorem následujících veršů? (8)

Hádanka

Otázka zůstává stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?
HÁDEJTE a BAVTE SE! Literatura není o vyhledávání pomocí Googlu, Jyxa a jiných! Literatura je o něčem zcela jiném.

Dopis Anně Achmatovové

Vážená Anno Andrejevno

ač je už pozdě a není vlastně kam
musím Vám napsat že na Vás často myslívám
Četl jsem v básni Návrat staré přes třicet let
že nikoho na zemi nemáte že se Vám zřítil svět
duše všech Vašich milých na hvězdách přebývají
a Vy se touláte po carskoselském háji
vdechujíc s deštěm puškinovský třpyt
v touze svou lyru na strom zavěsit
Bláhově chci se vyznat že Vás v duši mám
třebaže nejsem Blok a nejsem Mandelštam
To jaro mě navedlo k smělému pokusu
položit psaní do trávy k prvnímu krokusu
Kde jsou ty koketní časy kdy jste měla tolik sil
v kabelce nosit modrou šňůrku na níž se kdosi oběsil
Básnířko Jitrocele znám dům v němž za blokády
milovaného města nechvěla jste se láskou ale hlady
V šálu a sešlapaných botách šla jste i do říše Persefony
v ten nehostinný újezd kam nezalehnou ruské zvony
Kde staruška Marfa sedí s vnukem Nikolajem
a s nimi šest set tisíc nad vystydlým čajem
Jsou jizvy staré třicet let a teď teprve bolí . . .
Včera pochoval jsem otce dnes cítím mučivý vztlak polí
a jako ten kdo dávno nemá matku k Vám se utíkám
ač je už pozdě drahá Anno a vlastně není kam
Z dětství mám bílou pastelku
tichou jak sněhy dlouhých zim
Tou dá se namalovat pohrobek
i nikdy nespatřený
Anonym

23. 09. 2003

Kdo je autorem následujících veršů? (7)

Hádanka

Dnes tu máme něco pro příznivce hromadné dopravy, mezi které ostatně taky patřím. I když ta rána na autobusovém nádraží!
Otázka zůstává stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?
HÁDEJTE a BAVTE SE! Literatura není o vyhledávání pomocí Googlu, Jyxa a jiných! Literatura je o něčem zcela jiném.

DOPLNĚNO: Autorem je Jiří Žáček (sbírka Anonymní múza, 1976)
Popěvek o ranní vzájemnosti

6.00

. . . dobíhám ranní autobus,
čtyřtaktní rakev,
žádám slevu
za dnešní jitro bez úsměvu.

Pod žebry cítím lokty něčí,
v sevření davu obrůstám
dědičnou srstí pračlověčí.

A všichni, kdo si utrhli
tak časně od úst cumel spánku,
zívají svorně do červánků.

Pískám si tiše malý ranní
popěvek o tom neznámém
prsu, jenž dýchá pod mou dlaní…

19. 09. 2003

Kdo je autorem následujících veršů? (6)

Dnešní úkol není příliš obtížný, možná je lehoučký. Uvidíme. Otázka zůstává stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?
HÁDEJTE! Není to o vyhledávání pomocí Googlu, Jyxa a jiných! Je to o literatuře.

ZAŘÍKÁVÁNÍ MUŽŮ

A byly doby, k pláči bez podoby.
A byly děje, k pláči bez naděje.
A zima z děr.
A zima z věr.

A mužů
bylo málo.

Těklai v lesích s vyštípanou břitvou.
Sčítali padlé na pařezích světa
a kradli dříví
na berličky

pro slepé
století.

Snídali v trávě. Večeřeli sníh.
A jejich rouhání plašilo jeleny,
o jejichž parohy
se rozdírala tma,

a les se otvíral
jak bible.

Šťastliví sáli kořaličku dne.
Však z vln je, tichá, sledovala tvář,
půl jejich a půl cizí,
marně ji zaháněli

hřbitovním
kamením.

Čas neměl srdce. Matky, bezzubé,
do rána plakaly i samy nad sebou,
když syn hles ve spaní,
že víc než smrti své

se bojí
svého stáří.

Užuž si zdili dům. Nebýti Rosinant,
zle zvracejících z dlouhatého stání.
Úzkost, že umřou,
chňapla, ledová,

Kichotům
po varlatech.

O pýchu chudší, zapřahali zas.
A sjezdy popravčích jim udíleli milost,
již oni dávno k smrti ubodali
na prahu vědomí,

že i dar žití
úplatkem je k smíru.

Neb až se smrti na očích
budeme zouvat z vin a hříchů,
ženy jen shodí střevíčky,
však muže zradí

šněrovací
boty.

Kdovíkde padli. Kdovíkde v mechu
břitvičkou zářez na pařezích světa.
Jisté jen to,
že dál po zmrzlých schodech

šátrá se na kůr
slepé století.

A budou doby, k pláči bez podoby.
A budou děje, k pláči bez naděje.
A zima z děr,
A zima z věr.

A mužů
bude málo.

13. 09. 2003

Kdo je autorem následujících veršů? (5)

Posledně jsem Vás netrápil. Uvidíme, co dnes.
Otázka zůstává stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?

TEN POHÁR VÍNA OROSENÝ

Ten pohár vína orosený
chladí nám rozpálenou dlaň.
A láskyplně objímán
touží se z nitra vylít celý,

až krví bije zase skráň.
Kdo sám byl, není osamělý,
má pohár, má i plný džbán

kolébající víno rudé
a do daleka plouti bude

jak oceánem kolébán.

11. 09. 2003

Kdo je autorem následujících veršů? (4)

Přátelé, vím, že je ošidné dávat hádat text vytržený z kontextu. V některých případech je to otázka náhody. Nemyslím si, že je nutné uhodnout přímo autora, ale třeba v odpovědích na poslední otázku bylo patrné, že existuje určitý okruh autorů s příbuznou poetikou, kteří se setkali i v určité době. Někdy se prostě stačí pouze trochu pozastavit a zamyslet. Taky bych rád řekl, že není umění vybrat text, který nikdo neuhádne. Ale jak jste někteří napsali v e-mailu, tak se zatím dobře bavíte. Takže budeme pokračovat. Uvidíme, co řeknete na dnešní ukázku.
Otázka zůstává stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?

NAPOSLED SESTOUPÍM DO KANÁLŮ
ještě mně podpatek přišlápne prsty
kterými nad sebou zatahuju rošt

(jako zip ve spacím pytli ho zatahuju
taky chci tady spát
nemíním vůbec mluvit o rakvi)

v kanále budu štěkat, výt
děsí to krysy a mate chodce
dobře jsem to vymyslel

(když jsem si prodlužoval léto
na plážích maroka a v lázních krytých před sněhem
když jsem si četl ve zbytečných knihách)

teď ti o tom ještě říkám
ale naposled sestoupím do kanálů
bude tam fičet štěkot smích

09. 09. 2003

Kdo je autorem následujících veršů? (3)

Hádanka

A je tu nový nová otázka. Zatímco při té minulé jsem nechal pootevřená vrátka a Jyxo mohlo pomoci, tak nyní si budete muset vystačit sami.

Takže: Kdo je autorem následujících veršů?

Z lusthauzu srdce

Měli jsme bílý traktor,
rybu v podpaždí
a jeli jsme do Lustrálie, země ostrovní

— A jsi už starej, tatínku?
— Už skoro, pane šofér.
— Jo. Tak spi. Já teď budu sníh a začnu padat
a ty si na mně pěkně zasáňkuj.

Čtyřicet dní pak tiše chumelili
na Lustrálii, zemi ostrovní.

Doplněno:
Autorem veršů, které pochází se sbírky Co a jak je Jiří Šotola (1924-1989). Správné odpovědi se nejvíce přiblížil -réé-.

05. 09. 2003

Kdo je autorem následujících veršů? (2)

Hádanka na víkend

Nehledě k minulému neúspěchu návštěvníku těchto stránek, dám na Reného. A proto je zde následující úkol. Doufám, že zapojíte hlavu, a ne vyhledávače.

Kdo je autorem následujících veršů:

SLAVNÝ SMUTEK

Okamžiky slavného smutku dýchal jsem z atmosfér Tušení,
když paprsky Věčného proťaly teskný sen,
jenž mlhami kouří se v mé duši z tajemství věcí.

Tenkrát opojení nekonečných jar sálalo z kalichů květů,
záření nespočetných dní zpívalo v narážení bílého světla,
tisíce neznámých nocí pršelo zlatými lijavci hvězd.
Staleté hymny budoucích lesů šuměly v korunách stromů
a bohatství nekonečných žní vlnilo se ve vlhkém výdechu země.

Ze zraků milenců lila se rozkoš a smutek nesčíslných bytostí,
plamenné požáry příští touhy hořely v ruměncích tváří,
vé vášnivém vlnění slov třáslo se pohnutí nezrozených davů
a v modlitbách věčná úzkost budoucí nejistoty,
ubitá pýcha myšlenky blednoucí před utkvělými pohledy Jeho.

V těch chvílích smutek můj byl jediným vzedmutím věčného smutku
rozlitého staletími, zaplavujícího národy, zmítajícího vlnami duší,
rozžhaveného v ohnivé brázdy fosforeskujících vln
pod němými klenbami nocí,
z nichž výkřiky otázek vracejí se echem vysíleným dálkou
bez odpovědi.

Doplněno:
Autorem veršů je Otokar Březina. Autorem správné odpovědi Jirka Kouba.

30. 08. 2003

Kdo je autorem následujících veršů? (1)

Hádejte! Nedělně-sobotní chvilka poezie

Vážení přátelé a čtenáři, v minulých dvou týdnech jsem vám to poněkud ulehčil. Proto je nutná změna. Nyní zveřejňuji jednu ze svých nejmilejších básní. Autora se pokuste uhádnout sami. Pokud se Vám to nepovede, tak jeho jméno zveřejním i tak. Nápověda? Nejedná se o báseň českého autora.  Ale s českým prostředím je poněkud spjat. Těším se na Vaše odpovědi.

Tygr

Jsem tygr.
Číhám na tebe mezi listy
velkými jako ingoty
mokrého minerálu.

Bílá řeka roste
v mlze. Přicházíš.

Nahá se noříš do vody.
Čekám.

Potom v jediném skoku
z ohně, krve, zubů,
drápy trhám
tvou hruď, tvé boky.

Piji tvou krev, lámu
jeden po druhém tvé údy.

A utišuji se a celé roky
v džungli hlídám
tvé kosti, tvůj polel,
nehybný, dalek
nenávisti a hněvu,
odzbrojen v tvé smrti
křižovaný liánami,
nehybný v dešti,
jako nesmiřitelná hlídka
své vražedné lásky.

Doplněno: Autorem textu je chilský básník Pablo Neruda