Pokud někdo uhodne, má můj respekt. Takže: Kdo je autorem následujícího textu?
čekám s tebou dítě
moje milá
podívej: tady
jsi mne včera oplodnila
měla bys vědět
že se to nesmí
čeká nás kriminál
za čin děsný!
oplodnit muže
je proti řádu:
říznout mi do břicha
odhalí zradu
vzkážu děcku po nich:
milý synu
nenech si udělat
od dívky klukovinu!
Tak, kdopak je autorem následujících veršů?. A když už jsem byl v tom přepisování, přepsal jsem rovnou dvě básně.
JE NA KOHOUTECH
Je na kohoutech volat ráno
dřív, nežli zazní ze vsi mše.
Všechno je, vše je odzpíváno,
je odzpíváno víc než vše.
Kohout (zpěvem?) dávno hluší…
A jako by to byla sněť,
sluneční světlo tiše ruší
mrtvolně bílou starou zeď.
ŠEL JSEM
Šel
jsem okolo rasovny.
Už tenkrát
jen tam
se otvírala vrátka.
Vikýřem z půdy bylo zřít
šňůru, jak visí
skrze všechny časy.
Kam oko dohlédlo,
strom nikde kolem
nežil.
Daleko odtud
pískal vlak.
Kámen ve zdivu brány
obrůstal hořkým mechem.
Stařena ve dvoře, klečíc,
barvila ptačí hrdlo.
Pondělní otázka: kdo je autorem následujícího textu?
Televizní noviny
Je všední večer
a kromě myšlení
nic nového
A můžeme se stavět třeba na hlavu:
Strop obroste kobercem
a z bílé podlahy vypučí vzhůru květina lustru
s pestíkem žárovky
venku krápníky stromů stečou z travnaté oblohy
blesky řek se budou křižovat na mracích podhůří
z Beskyd vyjde pastýř kumulus
a sežene dohromady stádo beránků
u Třeboně se shoufují ryby do teplých krajů
ploutve ptáků udělají kruhy na hladině větru
a pohraničním věncem hor tlakové níže
prostrčí hlavu naše milovaná vlast
jak do chomoutu
a zabijačkové červánky popoženou k noci prasátko den
Je všední večer
hlasitě mlčíme
mlčenlivě hlasujeme
proces demokratizace proběhne i kdyby všichni byli proti
A nejdůležitější je stát oběma nohama na zemi
Při pondělku z veselejšího soudku. Kdopak tedy napsal následující verše?
ULOMENÉ PÁRÁTKO
Jednou ráno se probudím
a cítím nepříjemné šimrání v levém koutku úst
Vstanu
jdu k zrcadlu a div nezdřevěním:
Mezi dolním špičákem a první stoličkou
trčí kvetoucí jabloň
Okouzlen krásou a vůní začal jsem se holit
Ale než jsem byl hotov
strom odkvetl
ptáci ukrytí v listoví vyvedli mladé
a zarděl se renetami velkými jako melouny
Musil jsem časně do Prahy
tak nezbývalo než strom porazit a očesat
Jak živ už nesním tolik jablek
a dodnes nesmím k závinu ani přičichnout!
Od těch dob nevezmu do ruky dřevěné párátko
a používám slonové
Když mi uvázne mezi zuby štěpinka slonoviny
a k snídani mi na některém řezáku balancuje mamut
vytočím zoo
oni si pro zvíře přijedou a mám svatý pokoj
Malá hádanka pro pondělní den.
***
na ulicích se prostituuje.
i on by se rád prostituoval,
ale nikdo ho nechce koupit.
“je to zvláštní čas...” - opakuje sám sebe.
začíná se stmívat.
jde sám proti sobě,
proti iluzím,
proti úzkosti,
proti větrnejm mlýnům.
Tipujte. Kdo je autorem následující básně? A malá nápověda: Čechy.
Křik
Člověk se narodí, a hned
křičí.
Nikdo mu nerozumí,
ale všechny potěšil.
Tady jsem já! řve člověk,
přišel jsem žít.
Jsem tu dobře?
Narodil jsem se u
dobrých lidí?
Ve slušném století?
Nevedu náhodou válku?
Je tady zrušeno otroctví?
Mám správnou barvu
kůže?
Vhodný původ?
Smím dýchat?
Tak děkuju.
Takže (pro ty, co mi napsali e-mailem, kdeže je pondělní otázka): Kdo je autorem následujích veršů?
Časem
časem člověk zšediví
časem krov i s krokví spadne
čáp zestárne (neomládne)
a čerpadlo zreziví
časem voda proudící
tlakem stále nezdolnějším
činí kámen povolnějším
nežli písek v sanici
časem hora chocholatá
zpátky ve své lože vrůstá
časem místa pustopustá
stávají se městy a ta
časem znovu uchřadlá
vplynou v prapůvodní těsto
kráčejí takto cestou
krovu čápa čerpadla
Kde furt hledat autory pro pondělní otázku? Ale nic, jenom řečnická otázka. ;-) Takže: Kdo je autorem následující básně?
léta jsem z tebe upíjel...
léta jsem z tebe upíjel
nejdřív jako zloděj na vinicích páně
hladový a skrytý a přetížený zlem
tím šestým prstem lidským který bolí v ráně
bral jsem tvá horká nebesa
jak peruánský balzám který musí bolet
všechna ta bolest tělesná
ta nebyla ničí ta byla jenom moje
léta jsem z tebe upíjel
nakonec jak dělník na vinicích páně
nakonec jak zvíře jak zavražděný anděl
jak nebezpečné zvíře jež neumí zplanět…
Při pondělním ránu malý testík znalostí: Poznáte autora?
Mít zelené tělo
Město a všechno v něm je zelené.
V nejkratší době zezelenají všichni
kdo toto město navštíví.
Mnozí sem spěchají ze vzdálených zemí
aby zezelenali.
Někteří s sebou přivážejí i své koně a psy
aby i oni zezelenali.
Všichni obyvatelé tohoto města
až na několik výjimek
jsou zelení jak tráva a závidí malému počtu těch
kteří už jsou zelení jak jedle.
Jen jediný obyvatel tohoto města nemůže zezelenat.
Co by za to dal aby zezelenal!
Rád by byl den co den menší a menší
jen kdyby zezelenal.
Strašlivě tím trpí
a je ve stavu nejzazší podrážděnosti.
Ze žárlivosti ničí něžné zelené rostlinky.
Nelze ho utěšit
že není zelený.
Mít zelené tělo
myslí si
byl by život hračkou.
Tentokrát zabrousíme za hranice české poezie. Nápověda je na konci textu. A otázka? Uhodnete autora?
Co bylo velké
Co bylo velké, to se malé zdálo.
Království bledla jak měď zasněžená.
Co vyděsilo, to už nevyděsí.
Nebeské země točí se a svítí.
Na břehu řeky, roztažený v trávě,
jak kdysi, kdysi, pouštím loďku z kůry.
/MONTGERON 1959/
Pondělní otázka: Uhodnete autora?
ZAŘÍKÁVADLO
Zahrab mou hlavu do červených jílů
Ty moje o hlavu krácení
Co s tebou počít mání
Zahrab mou hlavu do modrého písku
Ty moje přísah přísahání
Řeči nesloužení
Zahrab mou hlavu do černého moře
Ve mně krve nedořezání
Srcebouchanice
zmořeskřítku
Při pondělním ránu malý testík znalostí: Poznáte autora?
Mít zelené tělo
Město a všechno v něm je zelené.
V nejkratší době zezelenají všichni
kdo toto město navštíví.
Mnozí sem spěchají ze vzdálených zemí
aby zezelenali.
Někteří s sebou přivážejí i své koně a psy
aby i oni zezelenali.
Všichni obyvatelé tohoto města
až na několik výjimek
jsou zelení jak tráva a závidí malému počtu těch
kteří už jsou zelení jak jedle.
Jen jediný obyvatel tohoto města nemůže zezelenat.
Co by za to dal aby zezelenal!
Rád by byl den co den menší a menší
jen kdyby zezelenal.
Strašlivě tím trpí
a je ve stavu nejzazší podrážděnosti.
Ze žárlivosti ničí něžné zelené rostlinky.
Nelze ho utěšit
že není zelený.
Mít zelené tělo
myslí si
byl by život hračkou.
Ještě vás to baví? Stále stejná pondělní otázka: Uhodnete autora?
Ruský vzor
hráškově zelené jarní listí na javorech
vojenské odznáčky
máte pouze dvanáctku?
hm opravdu?
ale tak já se obětuju!
oltář zarůstá krabilicí a devětsilem
konipas nad potokem v duhových vlnovkách
Pondělní otázka: Uhodnete autora?
Že...
Že naděje psanců se mění každý den.
Že ten, kdo je už bez osudu
a ještě žije, má pocit,
jako by se díval do zeleně potmě.
Že jiný nemá čas,
nemá čas ani na smrt.
Že další by chtěl lhát mrtvým,
ale to by musil pozpátku.
Že město je toho plné
a venkov se tím rozléhá.
Nezapomněl jsem na nikoho?
Dnes bude hádání asi nelehké. Ale možná také ne. Je tu nápověda: Autor doposud nevydal básnickou sbírku. Vybraná báseň vyšla v almanachu poezie českých autorů. Dnes jsem vzdálen od chytrých mašinek, takže jsem zvědav, jaké tipy se zde objeví. (Přinejmenším MJ a VK mají velkou šanci na správnou odpověď ;) ) A otázka? Uhodnete autora?
ADAMOV
Na tom kemo přece nic není
postavit na hospodském stole
krabičku sirek na hranu
a vyexovat škopek
Horší je potom
prokličkovat celý život
mezi dvoumetrovými krabičkami
vybalancovanými na hraně
srázu nad lhostejnou Svitavou
Členové:
Login | Registrace
| Seznam členů
| říjen 2008 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | ||
| 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
| 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |
| 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 |
| 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | ||
