No jo, na výzvu redaktorů Tvaru k písnovému okénku jsem nezareagoval, ale přece jenom jednu takovou, která mne, a to na rozdíl od mnoha jiných v dobrém pronásleduje. V setrvání v paměti je to taková moje osobní hitovka. Text je text, ale bez hudby tato píseň není celá.
Někde Tlustec, jinde Klenov. I tady kopec opředený sny, tajemstvím a legendami zezdola je požírán. Miloš Urban napsal aspoň Hastrmana…
V tomto týdnu překročila databáze registrovaných odkazů v literárním rozcestíku Potápěč 3 000 funkčních odkazů. Zda je to málo nebo moc nechť posoudí každý sám. Pro mne to určitý mezník je. Úmrtnost literárních stránek je poměrně velká, za dobu jeho existence tak více než jedna třetina zařazených odkazů zanikla. O stálém spamu nemluvě. I přes relativně slušnou návštěvnost a snad i jisté renomé a možnost přidávat odkazy návštěvníky, se až dosud jedná převážně o výsledek snažení dvou pošetilců. Tím prvním jsem já, druhým pak básník, prozaik, překladatel Jakub Grombíř, který toho do katalogu vložil opravdu spoustu. (JG: Kubo, aspoň virtuální pozdrav do LtN. Možná je zas začnu číst.)
Na blízkou dobu plánuju aktualizaci skriptu katalogu na vyšší verzi. Značně rozšířené možnosti administrace a odstranění nešvaru při výpisu mnoha kategorií jsou plusem. Špatná zpráva pro vás je, že katalog se asi rozloučí s RSS kanálem. Kód skriptu je zakódován a znovu se mi asi nechce mořit s luštěním potřebného.
Ze mne… Asi před čtvrt rokem mi volal geolog, jehož jméno jsem pohřbil někde v závitech šedé kůry mozkové. Prý za Františka Josefa vyšla v odborném časopisu studie popisující zkamenělinu z Bystřičky, z okolí Vanduchova mlýna. Ve zdejších geologických vrstvách podivné. Smutný musel být, když jsem mu teda popisoval své pokusy s hledáním zkamenělin. No, ale tuto temnou kapitolu amatérismu ponechejme prozatím stranou. O mlýnu jsem nevěděl a ani nikdo z okolí. Shodou náhod jsem ale nyní na fotografii onoho objektu narazil. Vanduchův mlýn - na štěrk. Také překvapení. Na té vědecké zprávě by tedy něco mohlo být. Navíc kamarádi přece jen nějaké ty zkameněliny v okolí našli. Kde? ;) Nechť každý pátrá na vlastní pěst. Ale opět je zde prostor pro geologův smutek. Mlýn stával na dně zatopené přehrady.
Aneb z čtenářského deníku dvojnásobného tatínka. Kdyby se mne někdo na ulici zeptal, jestli vím, co je to savička (nemůžu si pomoc, to slovo se mi nelíbí), tak bych asi správně neodpověděl. Teď už ano: správná odpověď zní dudlík, cumel. Koneckonců i čtení návodu k použití může být zajímavá věc. Až dosud mi unikalo, že jsou jím vybaveny i dudlíky. Zajímavých bodů v něm bylo víc, ale aspoň jeden: „Dojde-li k situaci, že dudlík uvízne dítěti v ústech, nepropadejte panice, není možné, aby jej spolklo. Při vývoji dudlíku se s takovou možností počítalo. Zapadlý dudlík odstraňte co nejšetrněji a nejjemněji.“ Jak je vidět, výrobci počítají se vším. Akorát by mne zajímal ten způsob testování.
Někdy ji člověk potkává takřka každý den. A uvědomí si ji, až když ji zapíše někdo jiný: http://www.jarcovsky.borec.cz/pages/povidky_06.html
Jedna povídka z oblíbené jarcovské hospody Za vodů, kde jsem také jakousi chvilku s kamarády strávil. Většinu „hrabalovských“ postaviček z povídek znám osobně.
Porodnice praskají ve švech. Taky jsme k tomu včera přispěli.
Tato fotografie, která zachycuje údolí ještě před vznikem přehrady Bystřička, se mi líbí natolik, že pro ni asi najdu i místo v brožuře, kterou chystám k stému výročí této kamenné dámy. Jako bývalému organizátorovi středoevropského překladatelkého tábora mi nezbývá než povzdechnout: stará dobrá Kakánie (případně tu).
Vydali jsme dvojku: aluze.cz
Literární kritik a historik Mojmír Trávníček, který je i dlouholetým přispěvatelem Textů, včera získal prestižní cenu Zlínského kraje. Pro jednoduchost připojuji odkaz na dnešní zprávu z Valašského deníku [a přebírám fotku Michala Mikulenky, když už na ní s Daliborem tak pěkně s knížkou vypadáme ;)]: http://valassky.denik.cz/zpravy_region/oceneni20071205.html Pro úplnost pak dodávám, že kniha Eseje, portréty, vyznání, na které jsem se podílel i já, v pondělí dorazila z tiskárny a na pultech bude co nevidět.
Nejen literatura oplývá poezií. Nedávno se mi podařilo zavítat do „továrny“ na zpracování trávy. Krásné cizí stroje a prach. Bohužel bez možnosti fotografovat. Svět vůní. Podobně jako při mé dávné návštěvě v největší továrně na zpracování kakaových bobů. (Nyní naštěstí bez overalu a neuvěřitelného horka, za kterého se boby lisují.)
Má holou hlavu, hloboký hlas a nedávno se začal jako řidič autobusu pohybovat v okolí měst Vsetín - Valašské Meziříčí - Rožnov. Je tu krátce a kolují o něm pověsti. Omladina už zdáli konsternovaně vyhlíží jeho příjezd. V jejich tvářích se zračí údiv z nepoznaného. Autobusem zní HUDBA. Žádný český blítpop, hithop, ani pohrobci metalu, ale čistokrevný jazz, vážná muzika (i ta současná a industriální) a všemi kolektivně milovaná stanice Vltava. ;) Po čase zas jedna pozitivní zpráva.
Udělal jsem si radost: Pentax K10D.
Jeden z důvodů proč číst knihy jsou nové recepty. Ano, Nero Wolf je mým nejoblíbenějším detektivem. Mimorádně chutný objev dneška: C. S. Lewis a jeho Letopisy Narnie - topinky se sardinkami.
Související:
• Knižné recepty
Členové:
Login | Registrace
| Seznam členů
| září 2008 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
| 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | |||||
