Jako každý zasloužilý rodič jsem i já tak trochu genetik amatér. No, ale když dnes i český Google upozorňuje na výročí narození jednoho z českých velikánů Jana Evangelisty Purkyně (18. prosince 1787 – 28. července 1869) tak jsem rád, že i já jsem mohl malinkou měrou přispět k vydání knihy z oboru, jehož je jedním ze zakladatelů. Dávným návštěvníkům těchto stránek se možná bude fotografie na obálce zdát povědomá. Kniha Genetika, je čerstvou novinkou.
Tak i ke mně se konečně dostaly Kulturní noviny (nulté číslo je zde ke stažení v PDF) spojené s lidmi z předoranžovách Literárních novin. Jedná se o nulté číslo, které je dostupné zdarma. Kde všude a jak probíhá distribuce nevím. Jedná se o projekt dříve dostupný na adrese http://polemos.cz , který jsem tu už někde v minulosti zmiňoval. Vydávání má zajišťovat stejnojmenné a otevřené družstvo vydavatelů. Ostatně jak stojí v tiskové zprávě: „Cílem projektu je vytvoření celostátní sítě družstevníků a předplatitelů v čele s šéfredaktorem Jiřím Plockem, kteří mají zájem vytvořit základnu pro vydávání takto koncipovaného kulturně-politického týdeníku v papírovém formátu.“ Ale proč ne. V tomto ohledu držím palce.
Uvidíme, kam se posune projekt ve fázi od nultého čísla k ostrému startu. Záměrně příliš nechci komentovat obsah tohoto pilotního speciálu. Ale jsou tu zajímavá jména a zajímavé texty. Hmm, člověk by až řekl „patočkovské“ Literárky prvního období.
Ale osobně mám výhrady ke zvolenému designu. Zbytečně lehce manýristický (zde mám na mysli zaoblený roh u obrázku, písma pro tento formát bych také volil jiná. V tomto ohledu za nejorignálnější stále považuji úpravu čtrnáctideníku A2, která je sázena písmy písmy BotanikaFrantiška Brousila a AndulkaFrantiška Štorma. (Na druhou stranu - jeho písma mám rád, ale někdy je jich u nás příliš.)
Ale jinak díky za tuto aktivitu. Prostor pro podobné periodikum zde určitě je.
Smrt si nevybírá a je jí to jedno: Seagate, IBM, Hitaschi, Western Digital, asi i Maxtor a naposledy Toshiba. Jo, to je tak zhruba seznam pevných disků, které mi postupně v kompech odešly. Nevím čím to, asi tím, že na těch čítacích strojcích čas od času opravdu pracuju.
Takže toto je moje pavánu za interní disk z notebooku Toshiba a za data, která odešla do digitálního propadliště spolu s ním. Ano, zálohujte, zálohujte, zálohujte. Stejně to někdy nepomůže... Ten starý disk selhal dost podivným způsobem, nejprve pár vadných sektorů a krátce na to se, při svém odchodu na odpočinek, pro jistotu zašifroval. Zprvu jsem myslel, že heslo vyžaduje bios, ale kdepak. (Jinak resetovat heslo na některých noteboocích Toshiba je v domácích podmínkách takřka nemožné.) Hmm, takže ani klonování disku nebylo k ničemu. Jak mi řekli v servisu, čas od času se to někomu stane. Za toto nedopatření se jménem našeho ústavu se vám omlouváme...
Na druhou stranu musím konstatovat, že servisní služby Toshiby fungují opravdu dobře. V pondělí notebook obdrželi a v pátek už byl doma. S novým diskem.
Mám jednu zvlášť oblíbenou, kterou jsem náhodou kdysi koupil v antikvariátu za neobyčejně dobrý peníz (nedávno jsem ji viděl prodávat za devět stovek, což bych teda asi nedal). Snad jako každý knihomol mám víc takových úlovků, o tom snad také někdy. Napsal ji Zdeněk Tobolka, jmenuje se Kniha - Její vznik, vývoj a rozbor a v roce 1949 ji vydalo nakladatelství Orbis. Příjemné je, že ani po padesáti letech kniha neztratila nic ze své čtivosti. Beru ji do ruky opakovaně a často si listuju její bohatou obrázkovou přílohou. Jako základní zdroj informací o historii knihy, byť některé uváděné informace byly časem poopraveny, slouží výborně. Vlastně mám dojem, že z těch několika málo českých knih věnovaných dané problematice ji předčí pouze Encyklopedie knihy, což je ale ovšem jiný macek.
Také samotný životopis autora je zajímavý. Vlastně až donedávna jsem nějak přehlížel, že se jednalo o poměrně známého politika.
Na czlit.cz se stále nic neděje. Ale když kouknete sem http://czlit.beta.vizus.cz/, tak nakouknete pod pokličku a uvidíte možnou novou podobu. Jak vidno, tak nová verze portálu by měla běžet na jiném publikačním systému. Místo řešení od PragueBestu bude asi nasazen Vizus.
Už delší dobu sleduju se zájmem stránky slovenského knihkupectví Martinus. Lépeřečeno jeho blog. Stánky jsem znal, na blog jsem se dostal víceméně náhodou, přes zpětný odkaz ve statistikách Textů na dříve zveřejněnou povídku Ádama Bódora. A od té doby se na něj vracím pravidelně, protože je proč. Naposledy třeba kvůli díky videoblogu Daniela Heviera
Znáte podobné stánky českého knihkupectví? Já osobně ne.
Srdečně zveme na Tři setkání v jednom
- s Mojmírem Trávníčkem a jeho novou knížkou vzpomínek V letokruzích naboso,
- se čtenáři, autory a redaktory literárního čtvrtletníku Texty,
- s cimbálovou muzikou vykazující léčivé účinky.
Místo: Knihkupectví Malina Vsetín, pátek 23. října 2009 od 17 hodin, následně v restauraci Snaha
Z výše uvedeného je snad všem návštěvníkům těchto stránek patrné, že jedná o další z našich proslavených literárních večírků.
Poslední měsíce jsou poznamenány permanentní diskuzí o literární kritice, jejím místě v literárním životě a jejím poslání, smyslu. Asi nejzřetelněji se dala sledovat na stránkách Tvaru v polemikách mezi Jiřím Trávníčkem a Petrem Králem (rozhovor, který jsme zveřejnili v jarních Textech, je toho také ozvěnou). Ale značný prostor této otázce věnuje i poslední číslo, kde se k problému vyjadřují Božena Správcová, Karel Piorecký a Jakub Chrobák. Příspěvek posledně jmenovaného (jedná se o upravený text z opavské konference zmíněné v předchozím příspěvku) si můžete přečíst zde:
Osobně nezaujímám vyhraněný postoj ani na jedné straně barikády. A do zákopu se mi taky nechce. Přidám jen jeden svůj periodický postesk: literární kritika mi chybí hlavně v denním tisku. V literárních časopisech ji očekávám automaticky. Byť si je dovedu představit i bez ní (např. Obrácená strana měsíce).
Potkat přátele je milo aneb Mezi námi zvířaty (v Opavě)
Byl to pěkný den. Vlastně dvouden. Ale když se nejdete spát, tak to vždycky počítám za jeden. Člověk aspoň pomaleji stárne. Nechal jsem se zas jednou ukecat a před čtrnácti dny vyrazil s příspěvkem na konferenci. Tentokrát věnovanou literární kritice a konanou v rámci multikulturního festivalu Bezručova Opava.
Konference jak konference, ostatně z ní vyjde časem sborník. Uvědomil jsem si hlavně tu proklatou honbu akademiků za body v bodovém systému. Nebo přinejmenším strach a obavy a částečnou nesmyslnost. A také to štěstí, že se toho neúčastním. Pěkně hluboká propast se otevírá a dna nevidět. Přátelským vztahům na pracovištích, minimálně některých, to evidentně prospívat nebude.
Ale dobře bylo, noční Opava má také něco do sebe. Tak aspoň nějaká ta fotka ze zde a z večerního čtení Lubora Kasala, Boženy Správcové, Petra Hrušky a Jakuba Chrobáka v Café Evžen.