STAŘÍ DOBŘÍ: Karel Jaromír Erben (CVI.)
Některým z vás na stránkách chyběla poezie, která se tu vyskytovala ve dvou cyklech. Ještě nevím, zda je oživím, ale pro tentokrát je zde klasika s vánoční tematikou od prvního pražského archiváře, básníka a historika (7. 11. 1811, † 21. 11. 1870). A jenom malá připomínka: film čtenářský zážitek nenahradí.
Štědrý den.
I.
Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,
v světnici teplo u kamen;
v krbu se svítí, stará podřimuje,
děvčata předou měkký len.
„Toč se a vrč, můj kolovrátku!
ejhle adventu již na krátku,
a blízko, blizoučko štědrý den!“
Mílo-tě děvčeti přísti, mílo
za smutných zimních večerů;
neb nebude darmo její dílo,
tu pevnou chová důvěru.
I přijde mládenec za pilnou pannou,
řekne: ,Pojď za mne, dívko má!
budiž ty mi ženkou milovanou,
věrným ti mužem budu já.
Já tobě mužem, ty mně ženkou,
dej ruku, děvče rozmilé!‘ –
A dívka, co předla přízi tenkou,
svatební šije košile.
„Toč se a vrč, můj kolovrátku!
však jest adventu již na krátku,
a přede dveřmi štědrý den!“