Několik mých fotografiií naleznete na adrese http://foto.kotrla.com

Dokořán je zpravodaj Obce spisovatelů. Pro jeho poslední číslo se mnou pořídil rozhovor Antonín Bajaja. Navigace na stránkách zpravodaje je sice trochu neobvyklá, ale hledané se dá najít.

Dokořán č. 26: obsah >> http://www.obecspisovatelu.cz/dokoran26_obsah.htm

Rozruch okolo „neoficiálního“ překladu pátého dílu Harry Pottera se pomalu uklidňuje. Viz prohlášení Albatrosu na http://www.albatros.cz/sections.php?op=viewarticle&artid=29

Jenom nevím, jak chtějí to nové vydaní stihnout. Asi nějaká kouzla…

„Oficiálním dnem, kdy bude 5. díl Harryho Pottera vydán v nakladatelství Albatros zůstává 29. únor 2003, 12 hodin, 12 minut (zvýraznil PK).  Všechny aktuality a novinky ohledně  Harry Pottera a vývoje překladu Pavla Medka budou nadále průběžně zveřejňovány   na stránkách nakladatelství [url=http://www.albatros.cz]http://www.albatros.cz. [/url] Pro návštěvníky a čtenáře je k dispozici diskusní fórum, ve kterém mohou vyjadřovat své názory, komentáře či jiné postřehy. “

Svištím si to tak na kole přes Velkou Lhotu a koukám, že jsem opět něco prošvihnul. Tentokrát to byly oslavy 220 výročí postavení dřevěného tolerančního kostela, které proběhly 29. června.
Je to nejzajímavější památka na území obce. Jeho historie je spjata s tzv. Tolerančním patentem císaře Josefa II. z roku 1781. Ten ukončil dlouholeté pronásledování protestantů. Rok po zveřejnění tohoto patentu se ustanovuje na tehdejší Hrubé Lhotě evangelický sbor. Bohoslužby se nejprve konaly ve stodole Jiřího Fabiána. Později byl ze silných smrkových klád postaven dřevěný kostel. První bohoslužby se v něm konaly v roce 1783.
Kostel je prostý, nevytápěný, bez umělého osvětlení, bez věže. Celá stavba je kryta šindelem. Kostel je chráněn státní památkovou péčí, a to jako jediný kostel s původními základními rysy tolerančních kostelů. Kostel je doposud v provozu a konají se v něm každonedělní bohoslužby a další obřady. Na přilehlé faře máte možnost do 30. září si prohlédnout výstavu o historii kostela.
Toto místo je však spjato i s literaturou, neboť na faře od roku 1875 téměř dvacet let působil Jan Karafiát. Autor nesmrtelných Broučků. Ty sice napsal již před příchodem na Valašsko, ale ani zde neustala jeho literární činnost, byť méně známá. Málokdo již ví, že Karafiát je autorem několika teologických spisů a že se například podílel i na revizi překladu Bible kralické. V červnu 1895 pro neshody s nadřízenými složil svůj úřad a odešel odsud do Prahy, kde v letech 1896-1905 vydával reformované listy.

Brněnský takřka měsíčník mi dělá poslední dobou radost. Nebudu se zde rozepisovat o obsahu, na ten se můžete kouknout sami. Rád bych jenom zmínil anketu „Jak se v posledních třinácti letech změnilo postavení a funkce literatury?“, na kterou odpovídá několik významných osobností s literaturou spjatých. Zazněly zde názory méně i více skeptické. A mnohobarevné. Blízký je mi třeba názor Patrika Ouředníka: „Žiji v blahém domnění, že funkce literatury je táž už pět a půl tisíce let; a hovořit o vlivu literatury na společenské dění odjakživo přišlo velmi podezřelé. Konečně se snad začíná trošku normalizovat postavení spisovatelů ve společnosti, a tak tato diskuse je víc než užitečná. A snad i v pravou chvíli. Třeba se i znovu začne prodávat krásná literatura. Třeba i ty výborné povídky Argentinky Rosalby Camprové, které si v překladu Vladimíra Mikeše můžete v letošním šestém Hostu přečíst. Pro magický realismus jsem měl prostě vždycky slabost. Uvidíme.

Tak jo, včera vyšla má ohlašovaná recenze na poslední knihu Michala Viewegha na portálu Českého rozhlasu: http://www.rozhlas.cz/kultura/portal/_zprava/79477

Sluší se aspoň nějak připomenout zítřejší svátek.

Proglas: http://casopis-texty.cz/texty/Book/p152.html

…

Cyril a MetodějPokračovat ve čtení »

Posedlost Podkarpatskou Rusí si s mým přítelem René Kočíkem spojuji od té doby, co se známe. To jsem ale netušil, že nakonec skončí jako šéfredaktor stejnojmenného časopisu. Podkarpatská Rus vychází čtvrtletně ve dvojjazyčné verzi (čeština, rusínština) a vydává ji Společnosti přátel Podkarpatské Rusi. Mohou si ji ale předplatit i další příznivci a zájemci o tuto oblast (SPPR, Petrohradská 9, Praha 10, 101 00). Naleznete v ní nejenom články mapující aktuální dění, ale také recenze, vzpomínky, fotografie.
Z posledního čísla je asi nejpoutavější příspěvek Jiřího Loewyho, mimochodem letošního držitele novinářské ceny Ferdinanda Peroutky, který ve vzpomínkách z let 1948/49 zachycuje některé z pohnutých lidských příběhů obyvatel Podkarpatské Rusi.
Z časopisu na vás dýchne sice i kouzlo nostalgie, ale rozhodně není zahleděn do minulosti.

Reného aktivity jsou ale mnohem rozsáhlejší rozsáhlé. Posuďte sami:

• http://www.infoservis.net/art.php?id=1017233559
• http://www.radioservis-as.cz/tydenik/

 

• http://mp3.jinak.cz/

archivní fotografie z časopisu

Moje galerie fotografií bude muset počkat. Noci jsou krátké a nesplněných úkolů mnoho. Ale pokud máte rádi archivní fotografie, tak můžete navštívit odkaz http://www.bystricka.cz/foto/index.php
Jsou zde k vidění pohlednice (zatím) zachycující proměny mé rodné obce v průběhu minulého století. Nechybí ani záběry dokumentující stav před započetím výstavby přehrady.
Pokud někdo náhodou vlastníte nějaké další pohlednice a archivní materiály, tak mne prosím kontaktujte.