Můj oblíbený básník. Příliš nepublikuje a příliš o něm nyní není slyšet…
Kolem
Ulicemi hlasu města
starý muž
tlačí
káru špinavých flašek,
v cinkotu lahví se odráží slunce
dnes opět
žlutozelené.
Můj oblíbený básník. Příliš nepublikuje a příliš o něm nyní není slyšet…
Kolem
Ulicemi hlasu města
starý muž
tlačí
káru špinavých flašek,
v cinkotu lahví se odráží slunce
dnes opět
žlutozelené.
Nemohl by to být Motýl?
Mohl, ale není… Sever Moravy.
A já to vím a zase neřeknu…
Že by Slíva…
Tak já to taky vím… a taky to neřeknu.)
A já to nevím, tudíž to – přirozeně – také neřeknu.
🙂 Já to vím. A možná i řeknu…
Tak ještě někdo, kdo ví, ale nepoví?
Třeba to neví…
Šak jsem psal, že nevím…
Co ty, ale ti ostatní.
Když nevíja, tož prozraď.
Notosepodivejme!
Autor posledního komentáře to ví určitě. 🙂
Adalbert Kadeř!
Ano! Je to on!
Vojtěch Kučera: Samomluvy (Brno: Vetus Via 2000)
Já měl Vojtu v pořadí: Motýl-Slíva-Kučera.
v tom případě jsem to nevěděla, akorát jsem si myslela, že to vim…:)
Zdravím všechny! Pavle, díky! Stejně je to zvláštní: jednou za uherský rok se sem podívám, a co nevidím…