Poslední týden je opravdu poetický a doma se mi sešlo několik nových básnických sbírek autorů známějších i méně známých. Takže proč vás s nimi postupně v ukázkách neseznámit.
Tvorbu Milana Děžinského sleduju od jeho první sbírky Černá hodinka, kterou před jedenácti léty vydalo Velariem ve své zvláštní a dodnes nedoceněné edici. Nyní Milanovi vydal Host novou sbírku Přízraky. Je v ní víc básní, které mne zaujaly, včetně té erbovní.
PŘÍZRAKY
Někdy,
když je noc ještě teplá a lepivá,
dívám se do zahrady, kde poletuje hmyz
jak fluoreskující vítr.
Jsou tam přízraky mého dětství,
ale přicházejí i z časů mého stáří,
hledají svá jména.
Cítím svůj pot jak kůži země po dešti,
mohl bych být i na té druhé straně,
ale jsem tady.
Jsou přátelští.
Má žena se jich bojí,
i když není nic slyšet,
jen ťukání.
Nikdy se v noci nedívám na hodiny,
téměř nikdy,
jen tehdy.
Související: