Prosinec 2006

Evangelický kněz, spisovatel (27. března nebo 9. dubna 1592, Těšín – 29. května 1637, Liptovský Mikuláš), autor kancionálu Cithara Sanctorum, který výrazně ovlivnil českou duchovní tvorbu. Více informací nabízí např. heslo na české Wikipedii, které by v některým místech zasloužilo rozšiřit a poopravit. Zde připojený portrét zachycuje asi dvacetiletého autora v čase jeho bohosloveckých studií.
V letech 1615 až 1625 autor působil ve Valašském Meziříčí a Krásně. Jeho pobyt zde připomíná pamětní deska.

ROZHNĚVAL SE MŮJ MILÝ PÁN

Rozhněval se můj milý Pán,
rozhněval na mé zlosti.
Protož jsem v neštěstí vydán
v den jeho prchlivosti.
Nesu bolestný kříž,
co činit nevím již,
od přátel jsa opuštěný,
od nepřátel soužený.

Ach nastojte, já bídný červ
čeho jsem se dopustil.
Nejsa nábožný jako prv,
opatrnost jsem upustil.
Však vždy Pán můj dobrý,
já šafář jeho zlý.
Spravedlivý jest v soudech svých
i nyní v těžkostech mých.

Jako kuřátko ztracené
ve dne i v noci kvílím,
rady, pomoci nemaje
pod nepřátel násilím.
Úzko mi ze všech stran,
srdce má mnoho ran,
tvář má došla zahanbení,
duše milá zemdlení.

Avšak se přece nespustím
Boha mého živého.
Chytím jej vírou, nepustím,
až uzřím pomoc jeho.
Pokání oblíbím,
polepšení slíbím,
vím, že mne přijme na milost,
neb znám jeho upřímnost.

Přece já chci jeho býti,
byť mne měl i zabíti.
Raní-li, zas mne uléčí,
tímť se víra bezpečí.
Vezme-li život, zas
obživí mne ve svůj čas.
Má právo ke mně jako Pán,
moci jeho jsem poddán.

Zhřešil-li jsem, ne jinému;
zhřešil jsem, ale jemu.
Chci se k dluhům svým přiznati
a za milost žádati.
A coť on mi smaže,
kdo psáti rozkáže?
Když mne on přijme, ochrání,
kdo jemu v tom zabrání?

Volám k tobě v své úzkosti,
Bože můj na výsosti,
jsa v rukou bezbožných nyní,
kteříž zle se mnou míní.
Odpusť mi mé hříchy,
zprosť mne jejich pýchy,
spomoz mi z mého soužení,
všaks má sám potěšení!

Pro střeva nevýmluvného
milosrdenství tvého,
pro Krista Ježíše rány,
Pro ducha tvého lkání,
jenž ve mně plápolá,
Abba, Otče, volá –
smiluj se se nade mnou, prosím,
viz, jaké břímě nosím!

Náležitě svých žádostí
neumím přednášeti.
Však se těším tvé milosti,
že ráčíš rozuměti.
Můj Bože, můj Pane,
ó nechť mi se milost stane,
ó můj Bože, můj Pane!

Amen, jistojistě Bůh slyší
mé srdečné úpění
a v čas příhodný pospíší
k mému vysvobození.
Moji nepřátelé
padnou, věřím cele.
Nedáť mne trápiti více
Boha mého pravice.

(Cithara Sanctorum)