Texty 82 (jaro-léto 2020)

Končí se léto… Něco ke čtení.

úvodník
René Kočík: Pandemická topografie

próza
Pavol Ičo: Pexeso
Adam El Chaar: Šlehané básně

poezie
Ondřej Hložek
Jiří Šimčík
Anna Sedlmajerová
Dominik Bárt
Alžběta Johanka Petrová
Jakub Chrobák

překlad
Stanka Hrastelj: První dáma (přeložila Kateřina Honsová)
Tugomir Matić: Žít na ostrově (přeložil Jiří Hrabal)

recenze
Pavel Kotrla: Jeden z pokusů o ekologicky angažovanou poezii (Stehlíková, Olga: O čem mluví Matka, když mlčí. Nová Říše: Dobrý důvod, 2019. 36 s.)
Ondřej Hložek: Pozoruhodné Rozhraní (Bátor, David: Rozhraní. Ostrava: Protimluv, 2019. 45 s.)
Andrea Chrobáková‑Lněničková: Kdo všechno má křídla? (Dvořáková, Petra: Vrány. Brno: Host, 2020. 182 s.)
Ondřej Hložek: Návrat přírodní lyriky (Staněk, Libor: Drolení. Nová Říše: Dobrý důvod, 2019. 48 s.)
Jakub Chrobák: Takto tak umět bilancovat! (Kostewicz, Danuta: Andante spianato. Překlad Libor Martinek. Opava: Literature & Science, 2019. 130 s.)

Všechna předchozí čísla najdete na stránkách Textů.

Plnicí pero IPO

IPO – plnící pero

Další výlet do dávných českých a moravských luhů a hájů. I na Hané se kdysi vyráběla plnicí pera. V Nových Hodolanech se nacházela továrna na pera Heinricha Geschmaie, která byla arizována rakouským nacistou Josefem Pühringerem. V poválečném tisku pak naleznete na inzeráty Karla Serby. (Jeho pero se mi do rukou ještě nedostalo.) A pak je tu ještě IPO. Nevím o něm o nic moc víc, než že existuje. Pero stačilo rozebrat, vyčistit, namazat píst. (Včerejší soustružení korkového těsnění ze zátky od šampusu mělo taky něco do sebe. Nefotil jsem, ale tady je něco podobného.) I po těch letech se dá perem v pohodě psát. Píst chodí hladce a hrot nijak neškrábe. Případné doplňující informace potěší.

Kde najdete archiv Aluze?

Jak asi někteří z zaregistrovali, tak stránky revue Aluze přestaly před nějakou dobou fungovat. Jestli budou obnoveny je otázkou. Čas od času ke mně doputuje dotaz na některý z článků, studií… Obsah, který se na stránkách nacházel, nebyl ztracen, ale byl díky službě Webarchiv zachován. Takže například zde najdete poslední verzi z loňského listopadu: https://wayback.webarchiv.cz/wayback/20191121163849/http://www.aluze.cz/. A k archivním otiskům stránek se dostanete i pomocí globální služby Archive.org: https://web.archive.org/web/*/aluze.cz

NOCA (a spolek VDOLEK)

Včerejší večerní koncert kapely NOCA (a spolku VDOLEK) ve stodole Na Damašku v Hošťálkové se velmi povedl.

Včerejší Noca

Srdeční záležitost. A kdo jí nestihl, má zítra šanci od 18.00 v Hošťálkové ve stodole Na Damašku.

Paili 013

Tak ještě jeden z posledních kousků (když nebudu počítat ta historická). To první transparentní jsem ztratil na autorském čtení v zimě v Ostravě, takže jsem si objednal časně zjara druhé. Koronavirus udělal svoje. Dorazilo po půl roce. Kdyby si ho někdo chtěl objednat, tak za tu dobu zdražilo na dvojnásobek. Ale nemám mu co vytknout. Asi nejlevnější vakuové plnění na trhu, velká kapacita, slušný hrot a pořád za pár korun. A jen tak trochu „inspirováno“ TWSBI VAC 700. Když Čína kopíruje Čínu…
A jedna malá poznámka k zápisníku Lamy. Papír je ok. A6 do kapsy ideální, dvě záložky potěší, kapsa taky. Jen to poutko mohlo být volnější, používám širší pera. A nakonec jsem vyřešil hádanku s perforovanými stránkami určenými k vytrhnutí. Na začátku zápisníku jsem je teda nečekal…

Paili 013

Paili 013

Nib Porn – Broadway Fountain Pen

Když dorazilo, vypadala v tu chvíli neznámá značka Broadway Fountain Pen (nebo zde) tak trochu na neuvážený kup. Ale nakonec asi láska. (Když už má to srdíčko.)
Co v takovém vedru, než se snažit aspoň částečně zrestaurovat staré pero do provozuschopného stavu. Cesta ještě není u konce, ale čtrnáctikarátový zlatý hrot je příjemně flexibilní a prostě píše jedna radost.

Broadway Fountain Pen

Broadway Fountain Pen

Broadway Fountain Pen

Broadway Fountain Pen

Broadway Fountain Pen

Broadway Fountain Pen

Plnicí pero Miro

Plnicí pero značky Miro

Plnicí pero značky Miro

Značku plnicích per Centropen, případně Koh-i-noor, zdá z dětských školních let snad každý příslušník nejenom mé generace. Tedy pokud nebyl levák, který někdy mohl psát propiskou. Historie českých per je ale mnohem barvitější a bohatší o řadu dalších předválečných a krátce poválečných značek. Nejstarší českou továrnu na ocelová plnicí pera Miro založil v roce 1919 František Pešek v Bohumilicích (okr. Prachatice). V roce 1934 ovdovělá Anna Pešková přijala za společníka firmy Stanislava Hejhala, který provoz modernizoval a rozšířil. Ještě v roce 1949 je 23. 7. otištěn v Rudém právu (!) inzerát na tato pera.

Plnicí pero značky Miro

Plnicí pero značky Miro

Tuto továrnu na psací pera pak, jako i další, později převzala též znárodněná společnost Koh-i-noor. A psací potřeby (plnící pera, patentní tužky, pera na tuhý inkoust čtyřbarevné tužky a pera) se v továrně vyráběly až do jejího zrušení v roce 1995.
Takže mít jedno mezi svými není od věci. Je to kus historie. Tento konkrétní model bez označení je menším perem, které má v zavřeném stavu 11 cm a s nasazeným vrškem pak 14 cm. Je tak menší i mezi menšími, víceméně kapesní. Plněno je vnitřním pístovým mechanismem, který i po těch letech funguje. Hladinu pera lze pozorovat v žlutém transparentním okně. A jak píše? No, nic moc úplně hladkého. Že by tento hrot úplně klouzal po papíru tvrdit nebudu. Ale na druhou stranu nic dramatického, psát by se s ním dalo. Ale krom pak pár zkušebních řádků s tím nepočítám. Jako svědka pohnuté české/československé výroby per se ho určitě zbavovat nebudu.

Plnicí pero značky Miro

Plnicí pero značky Miro

Plnicí pero značky Miro

Plnicí pero značky Miro

Česká plnicí pera Haro, Derby, Miro, Orlík

Česká plnicí pera Haro, Derby, Miro, Orlík