Duben 2003

Klasika je klasika. Ta se nemá zanedbávat. Ale je tu ještě jeden tip: Lubor Kasal – Jám

• http://maj.kgb.cz/
• http://www.macha.cz/

První máj na Vltavě
http://www.rozhlas.cz/vltava/portal/_zprava/71942

…

MáchaPokračovat ve čtení »

Katalog literárních odkazů Potápěč se definitivně přestěhoval na novou adresu: https://kotrla.com/frogman

Takže pokud víte o nějakém zajímavé stránce, která v katalogu dosud není tak neváhejte a přidejte odkaz

Čtení nové Ajvazovy knihy ve mně vyvolává pocit déjà vu. Jako bych už ty řádky někde viděl!. Asi roztroušeny v předešlých knihách. Tak, teď jsou pohromadě. Jako pocta velkému učiteli – J. L. Borgesovi.

…

Ajvaz²Pokračovat ve čtení »

Tak jsem se konečně dokopal k aktualizaci dvou stránek členů redakce Textů:

• Jiří Hrabal
• Jakub Chrobák

Tak jsem dočetl Sedmikostelí od Miloše Urbana a taky Paměti poslance parlamentu. První je lepší. Shodou náhod jsem k tomu byl částečně přinucen, neboť jsem místo nemocného Jirky Hrabala měl ve Vsetíně moderovat besedu s tímto spisovatelem. Ta byla sice nakonec zrušena, ale aspoň mne to donutila k přečtení většiny možných recenzí a rozhovorů. Taky jsem si při tomto románu vybavil jedno odpoledne mé stáže v holandské televizi, kdy mi ve zvonici starého (novo)gotického kostela zvuk zvonů takřka utrhl uši. Ale za ten zážitek to stálo. Vášeň hrdinů této knihy pro gotiku dokážu pochopit. A kniha je to dobrá!
A tak místo do knihovny jsem včera zašel do knihkupectví. A to překvapení! Nakladatelství Hynek obnovilo teoretickou edici Dílna, kterou kdysi dávno vydával Československý spisovatel. Naštěstí zůstala zaměřena na literární teorii a vědu. První svazek (Vl. Borecký: Teorie komiky) mi nějak unikl, ale jsem šťastným vlastníkem druhého svazku – Michal Ajvaz: Sny gramatik, záře písmen. Už při čtení Zlatého věku a předešlých knih jsem si říkal, kde u Ajvaze končí hranice mezi prózou a teorií. Nevím. Asi není. Na první listování vypadá kniha zajímavě. Snad tento dojem zůstane i po přečtení.
Jako čtvrtý svazek jsou avizovány Dějiny věčnosti J. L. Borgese! JO! Už aby to bylo.

Tak jsem se dočkal. Jeden z mých oblíbených vyhledávačů Gigablast konečně umožňuje přidávání odkazů. Jistě Google je stále Google, ale proč být odkázán jenom na něj. Je sice nejlepší, ale jeho přílišné prvenství a popularita se může stát i svazujícím. A taky mám čas od času chuť vidět výsledky seřazené v jiném pořadí a podle jiných kritérií. 🙂 Výborné výsledky dává taky Alltheweb. Pro české stránky je tu samozřejmě Jyxo.cz.
Odkazy na spoustu dalších obvyklý i méně obvyklých vyhledávačů najdete na Webmaster world: Alternative Search Engines.

Tak to už jsem nezažil dlouho, aby si komerční rádio vzpomnělo na výročí některého ze spisovatelů. Apollo se ale pochlapilo a překvapilo, a tak jsem se dozvěděl, že v Petrohradu se chystá instalace Haškovy bronzové sochy. Stejně sice zas přeladím na Vltavu. Ale i tak drobný dík, na tuto důležitou informaci jsem v posledním Tvaru nějak nenarazil. Poslední číslo (8/2003) je mu totiž takřka kompletně věnováno. Teda až na pravidelnou recenzní přílohu a poslední stranu časopisu s oblíbeným comicsem Zlá ovce Michala Jareše. Toho ostatně můžete znát i jako autora „Umbertovského“ comicsu z Textů A proč vlastně haškovské číslo? Jaroslav Hašek – *30. dubna 1883 v Praze / + 3. ledna 1923 v Lipnici.
Trošku mne překvapila strana 17, na které je otištěn výběr odkazů na stránky s haškovskou tématikou. Ale proč ne. Mezi perličky patří například ruská stránka http://lib.ru/GASHEK/ z velmi známé a výborné (!!!) Bibliotéky Maxima Moškova, ale i řada dalších tipů.
Jen tak na okraj: Haškovy povídky mám raději.

Když jsem se před několika lety poprvé setkal s vydavatelem Psího vína, básníkem, výtvarníkem a kulturním organizátorem Jaroslavem Kovandou, tak můj první pocit byl rozpačitý. Vinu na tom nesu především já, protože jsem nevěřil jeho upřímnosti, se kterou již tehdy nabízel spolupráci. Texty již měly v existenci drobný náskok, který si kupodivu uchovaly dodnes, a snad i odlišnost, pro kterou považuji samostatné trvání, i přes dosud platnou a opakovanou nabídku, za opodstatněnou. Přesto formu nějaké bližší spolupráce neodmítám.

Nyní vyšlo první pozměněné vydání Psího vína v nové podobě, rozšířené o první číslo divadelního časopisu Remazury, který by měl mapovat dění na Moravě a ve Slezsku. Jsou to dva časopisy v jednom, se dvěma oddělenými a nezávislými redakcemi. Přesto si
myslím, že i přes tuto skutečnost, v povědomí vždy bude Psí víno a Remazury budou vnímány spíše jako příloha, nikoli samostatně. Podobně jako je tomu u Nových knih a Literárních novin.

Toto však není jediná změna, kterou, za vstřícnou cenu 30,- Kč, aktuální číslo přináší. Časopis věnovaný čistě poezii se nyní rozšířil i o prózu. Na jednu stranu je to škoda (pro autory poezie,kterým tak ubylo místa), na druhou ne (pro redakci a čtenáře). Psí víno je nyní pestřejší a zajímavější. Na více než padesáti stranách je toho ke čtení dost. Namátkou Imre Kertész, Sándor Márai a na úryvek z knihy Zpověď, nebo na blok slovenských překladů ruské poezie. I přes pozměněný charakter si Psí víno stále ponechává podtitul časopis pro současnou poezii, a tak není zapomenuto ani na ni.

Už mne to nebaví. Sice čtu. Fotím po baráku pavouky. Asi jsem úspěšně jsem předal bacily dál. Je mi mnohem lépe. Nic člověka nepotěší tak, jako neštěstí druhého. Počet nakažených stoupl na tři. 🙂