Krom toho, že jsem se zdařile snažil tento týden aspoň po práci vyhýbat počítači, jsem si udělal radost další slovníkem. Více než dva týdny jsem sice čekal na to, až pojede kýžený knižní distributor kolem vsetínského knihkupectví. Nakonec tedy jel a poklidně si pročítám těch cca devět stovek stran Lexikonu teorie literatury a kultury z nakladatelství Host. Původně německá publikace je aktualizována o 45 nových hesel českých a subjektivně si myslím, že jich klidně mohlo být víc. Ale to je prostě dáno i jistou mezerou, která v této oblasti stále je. Vydání této publikace ji částečně zaplňuje.
Místy se sice knize nevyhly drobné typografické nešvary (např. mezery za tečkami, rozpaly), víceméně ale pouze ojediněle. Co však ve slovníku zaujme je způsob, který redakce slovníku zaujala k přechylování, a to řešení ve stylu pan(+ová). Příklad: Julia Kristeva(-ová). No, řešení z Grónska 🙂 Pravdou je, že tak pohodlně rozeznáme rod osoby a zároveň se neztratíme v cizojazyčných textech. Na druhou stranu je to patový stav mezi přechylováním a nepřechylováním. Nejednom z tradice se kloním k prvému.
Doporučení je koupit, ale přece jenom je to odborná publikace, takže asi se nebude jednat o masově čtenou publikaci. Kdo se však potkává s literární vědou a kritikou, ten by si ji měl pořídit určitě.
Tentokrát se vážně nechci hádat. 🙂 Ale u Julie Kristevy by tam to (-ová) fakt nemuselo být… Příjmení se pěkně skloňuje i bez přípony, cf. Denisa Kera.