Při brouzdání jsem čistě náhodou narazil na stránkách České národní banky zjistil, že byla vydána pamětní mince k 150. výročí narození Jaroslava Vrchlického. Potěšilo mne, že i tak významná instituce si dokázala vzpomenout na tuto významnou postavu české poezie.
Básník a filolog
Jaroslav Vrchlický
Filolog je pouhé dítě, hraje sobě s kamínky,
básníkovi ale skáčí z kamínků těch plamínky,
filolog jen konstatuje,
že tu slovo paprskuje . . .
ale básník obejmouti dá se dvěma ramínky.
Ekloga
Jaroslav Vrchlický
V aleji, která stmělý park střeží,
co asi leží žlutého listí,
a padá stále, jako když sněží,
jako když hvězdy se čistí.
V pole a lada padá a padá
a z pole stáda jdou v davu –
zdá se, že vidíš, jak země žádá
do listí složit mdlou hlavu.
Přes nivy k lesu pavučin sítě
po zvadlém vřesu zlehka se nesou,
zde s tebou chtěl bych stát, moje dítě,
když nebem hvězdy se třesou :
Dívat se v lesy, kterak v nich zima
číhá a zdvíhá mlh clony,
dívat se v oči tvé, kterak v nich dřímá
příští máj sladký a vonný!
http://citanka.cz/vrchlicky/mvtoc.html
http://citanka.cz/vrchlicky/mbatoc.html
http://www.volny.cz/pjenicek/vrchlick/index.htm