Nestíhám číst, nestíhám psát. Nic nového. Knih doma přibývá, postupně budu avizovat aspoň ty básnické z doby poslední. Právě dočítám „novou“ knihu Josefa Suchého Žernov, (ISBN 80-903387-6-3)kterou vydal Jaromír Gargulák. Básník známý, pro mne dávno objevený, přesto znovu, s potěchou.
NA STAROU CESTU
Ta cesta dosud je a trpí – –
Má jilmy, trávu, mostek prastarý,
v říjnu za jasných dní tam kameny jak chrpy
jihly a teskně zíraly.
Mlčím. Jinošství sklenuto v dům pustý,
čím dále truchlivější návštěvy mám – –
ach, vrátit se, kde ticho mluvilo jabloňovými ústy,
veliké modro s ptáky patřívalo nám – –
Na zápraží noci tehdy, ó cesto potokem,
proč jenom jsem se chvěl?
Tichi. Neslyšně sova táhne nad mým krokem
v očích utopené smutné luny dvě.
Moc hezká báseň – nějak se mi trefila do nálady.
To budou asi ty – ty předvánoční deprese 😉
Здравствуйте, Павел! Вот перевел один Ваш стих. Правильно ли я его понял? Хочу перевести весь цикл.
С уважением,
Айдар
Кто?
Кто на темном севере зарезал медвежонка?
На снегу кровавую скверну кто оставил?
Потерпел крушенье?
Дьявольски смеялся?