Je to pěkná knížka, kterou je radost číst. A bylo radost slyšet ji i na živo za doprovodu harmoniky Toma Hubáčka. Bude-li čtení někde ve vaší blízkosti, pak doporučuji. Já si to ve čtvrtek užíval. Jaroslav Kovanda není jen básníkem, ale touto knihou dokázal, že i prozaikem. (A pokud vím, tak má nakročeno stát se i scénáristou.) A pokud ty z vás, kteří autora znáte osobně, zarazila jeho „spisovná valaština“, pak vězte, že jazykově vypomohl básník a ředitel valaškoklobouckého muzea Petr Odehnal. Ten večer ve vsetínské knihovně moderoval.
Osobně bych řekl, že Kovanda dokázal jistým způsobem navázat na živou tradici valašského nářečí. Pokud bych jeho povídkovou sbírku chtěl k něčemu přirovnávat, pak k mé milované Lenzově knížečce Tak hezky bylo v Šulákově.
Recenze Mojmíra Trávníčka v Textech 46 (PDF soubor)
Recenze Iva Haráka na Portálu české literatury