Hledání té pravé zelené

Najít tu pravou zelenou je kumšt. A běh na dlouhou trať 🙂 (Papír 70 g + papír Sendme Smooth High White 90 g.)

Inkousty Koh-i-Noor

Inkousty Koh-I-Noor

České inkousty od Koh-i-Nooru zná u nás snad každý. Jejich cena je bezkonkurenční. Navíc za lahvičky o objemu 50 ml, což je u inkoustů spíše nadstandardní objem. A i samotné plastové lahvičky jsou fajn, nárazuvzdorné a praktické. Ale jaké jsou tyto inkousty v běžném používání? Mám v šuplíku celou sadu, takže pojďme na to.

Koh-I-Noor zelený (Green)

Koh-I-Noor

Koh-I-Noor červený (Red)

Koh-I-Noor černý (Black)

Dříve jsem používal také celkem často používal zelený inkoust, ten u mne nahradily inkousty řady jiných výrobců, ale čas od času se k němu vracím. Neutrální zelená, vůči které nemám žádné výhrady. Červený jsem používal velmi zřídka a černá u inkoustu není moje příliš oblíbená barva. Jako snad každý jsem modrou od KIN používal. Prostě školní inkoust. Ale i tady dávám přednost konkurenci a jiným odstínům, spíše modročerným (blue black), a výrobcům. U všech inkoustů platí, že jejich cena je bezkonkurenční a dostupnost skvělá. Jsou však dvě věci, které mi u těch běžné nedokumentní řady vadí. Tou první je sytost, která není nejvyšší ani u jedné z barev. Ty barvy jsou takové vyšisovanější. A voděodolnost nepatří k nejvyšším, eufemisticky řečeno. Prostě žádná. Druhá věc je pak možná osobnějšího rázu. Většinou používám plnicí pera s hroty o šířce F. A inkousty od Koh-i-noru patří k těm sušším a v perech mi zasychají. Nic to však nemění na tom, že pro běžné psaní jsou tyto inkousty zcela dostačující. Navíc jsem u těchto inkoustů nikde nenarazil na to, že by mi ucpaly pero. (Což např. o KZW tvrdit nemůžu.) Jediným větším „problémem“ tak je skutečnost, že jsou příliš obyčejné.

Koh-I-Noor Document Ink Black (černý)

Koh-I-Noor Document Ink Black

Koh-I-Noor Document Ink Blue (modrý)

Dokumentní inkousty jsou pak jiné. Škoda, že v této řadě jsou pouze dvě barvy: černá a modrá. Voděodolnost, stálobarevnost a sytost nejsou problémem, ani suchost/zasychání. Černý inkoust sice není úplně černý. Při psaní je spíš černozelený, ale víc je to patrnější v lahvičce než na papíru, po zaschnutí pak spíš černošedý. Pro černý i modrý platí přiměřená rychlost zasychání na papíru. Ale černou nepíšu příliš často. Osobně z celé palety Koh-i-noru pravidelně používám právě pouze jeden, a to modrý dokumentní inkoust, na který nedám dopustit. Pár jeho lahviček v průběhu let už padlo a víceméně v nějakém peru ho mám naplněn stále. Některý z jeho předchůdců stejné značky, ale pravděpodobně založený na jiné receptuře, mi jeden hrot v Parkeru v devadesátých letech prožral, ale tady jsem naštěstí nic takového ani při několikaletém používání nezaznamenal. Levný a výborný.

Koh-I-Noor – paleta – papír 70 g

Koh-I-Noor – paleta – papír Sendme Smooth High White 90 g

Takže pokud to shrnu: buďme za tyto inkousty rádi. Právě pro svou obyčejnost by nám chyběly.

Související:

Verdigris

Dnešní pokus s výrobou řešetlákové zeleni a žluti nedopadl úplně podle představ, byť katastrofou se to přece jen zdráhám nazvat. Na bobule, které nakonec ještě nebyly zralé, budu musit vyrazit ještě o něco později. A tak jsem se vrátil k jinému pokusu, kdy na počátku byl měděný plech. Voda, ocet, sůl a plastová nádoba. Kousky plechu ponořené do nálevu nakonec pěkně uzrály a zrodily se krystalky. Přibližně po dvou měsících. Nějaké zůstaly přímo v nádobě, jiné jsem z plechu musel seškrábat. Pak je už jen stačilo propláchnout vodou a rozdrtit. Přiznávám, chybí tomu troška závěrečné trpělivosti, kdy by bylo lepší variantou nechat krystalky vysušit a rozdrtit až potom. Ale rozdrtil jsem je takto a ve výsledné směsi rozpustil opět trochu arabské gumy. Přefiltroval jsem přes kovové sítko. (Chvíli jsem ho neopláchl, takže asi tedy budu muset koupit nové.) Ještě jednou finálně by chtělo inkoust přefiltrovat přes jemnější filtr, ale pro mé uspokojení a potřebu postačuje i takto. Výsledný odstín kupodivu odpovídá očekávání. Výroba dalšího inkoustu (nebo barvy) odškrtnuta.

Související:

Neklid krve (avokádový inkoust)

Doma nikdo, kuchyň zve k pokusům. Zvláště když se sejdou avokádové pecky a soda, tak nic nebrání tomu pokusit se uvařit další z přírodních inkoustů. Takže stačí pokrájet avokádové pecky, přidat sodu a vodu. A pak již jen cca půl hodiny vařit. Pokud nemáte sodu, můžete zkusit vařit v minerálce, výsledek by měl být podobný. Barva inkoustu záleží na délce vaření a na tom, jak moc objem tekutiny zredukujete. Na závěr stačí odvar přecedit, nebo pokud budete chtít použít v plnicím peru, tak raději přefiltrovat, ve vychladlém roztoku rozpustit arabskou gumu a přidat něco na konzervaci a ochraně před plesnivěním (např. alkohol nebo hřebíček). Jedná se o přírodní produkt, takže každá uvařená várka bude jiná. Protože jsem tentokrát postupoval přísně vědeckou metodou „přiměřeně“, tak se to ostatně dá očekávat. Tmavšího odstínu dosáhnete delším vařením. Hezkou publikaci o avokádu najdete v Archive.org.

Další návštěvníci kuchyně:
Making Avocado Ink & How to ‚Really‘ Get Blood Out of a Stone
VISUAL Homemade – Avocado Ink
Melissa Mary Jenkins: How to Make Avocado Ink

Plnicí pero Milevia – Arnošt Jonáš – Milevsko

Bohatství produkce českých plnicích per z období První republiky až let poválečných je fascinující. Přestože je někdy obtížné rozlišit výrobce a výrobkovou řadu, i tak se počet výrobců se pohybuje někde okolo třiceti. Patří mezi ně i Milevia Arnošta Jonáka z jihočeského Milevska působící v letech 1931(?)-1948. Asi nejpodrobněji historii této firmy přibližuje článek Petry Kratochvilové otištěný v Milevském zpravodaji č. 4 z roku 2020, který si zde dovoluji vložit samostatně (PDF). Také činnost této firmy byla ukončena Vyhláškou ministra průmyslu ze dne 27. června 1948 o znárodnění podniků podle zákona č. 114/1948 Sb. Byla začleněna jako i další výrobci (Ripet, Barclay, Ipo, Steinitz, Penco, Polak-Lukesle) nejprve do národního podniku Koh-i-noor, který měl již od roku 1945 pod národní správou i zkonfiskované Haro, výrobce per z Bílé Vody u Jeseníku, později pak do Centropenu. Začlenění jednotlivých výrobců a vznik podniku centropen podrobně popisuje disertační práce Davida Bohdálka Československý tužkárenský průmysl v centrálně řízeném hospodářství 1948–1968 (PDF).
Po válce se v milevské továrně měly (snad) vyrábět oblíbené modely per Smaragd a Krystal. Pro zájemce dodávám, že nezpracovaný archivní fond továrny se nachází ve Státním oblastním archivu v Třeboni.
Několikrát mi pera Milevia v aukcích unikla, ale tímto modelem, lépe řečeno celou psací soupravou, jsem si náladu vylepšil. Pero je osazeno americkým hrotem, takže lze dovozovat, že se jedná o předválečnou produkci. Za války byly nahrazeny hroty německými. Zub času se sice na peru podepsal, jak drobnými známkami užívání, tak tím, že u celuloidu dochází v průběhu desetiletí k drobným deformacím, ale na kráse mu neubral. I po letech dělá radost.

Plnicí pero Milevia

Plnicí pero Milevia

Milevia – reklama Mileroll

Milevia – reklamní leták, autor kreseb Václav Kubašta

Milevia – reklamní leták, autor kreseb Václav Kubašta

Nevlastní sourozenci

Když jsem viděl, že toto Penco má hrot, na kterém je, kromě znaku této pardubické firmy, ještě nápis Imperial, bylo jasné, že se ho pokusím v aukci koupit. Více o historii per Penco v jednom z mých předchozích příspěvků. Takže dva nevlastní sourozenci z jedné továrny.

Plnicí pero Penco

Plnicí pero Penco

 

Když „vaří“ inkoust chemik

Mám na hraní nový vzorek inkoustu, který mi zaslal pan Josef Planeta (planeta@iach.cz). Jedná se o jeho verzi 5.2 permanentního, neutrálního, syntetického fero-galátového inkoustu, připraveného bez použití duběnek. Duběnky jsou přírodní produkt, a tak je každá várka inkoustu z nich uvařená trochu jiná. Při použití chemických látek by tedy měla být zaručena stále stejná barevnost. Jeho autor chce vytvořit inkoust, který by byl náhradou inkoustu duběnkového, a tedy vlastně i dokumentního. Měl by tedy dobré archivační vlastnosti, odolnost proti slunci, vodě. A zároveň netrpěl neduhem inkoustu duběnkového, tedy jeho kyselostí, která časem degraduje papír.
U inkoustu nás ale zajímá hlavně to, jak se s ním píše, Takže pojďme na to.


Inkoust jsem postupně zkoušel ve třech perech: Pilot Metropolitan s hrotem M, Parker IM s hrotem F a PenBBS 323 s hrotem F-bent. V peru Pilot Metropolitan, se kterým jsem zkoušel nejvíc, patřil k těm vlhčím. Přesto inkoust schne poměrně rychle, do papíru se zapíjí bez problému. Při psaní má lehký nádech do fialova, tedy pokud ho rozmažete prstem nebo namočíte ve vodě. Krytí je fajn. V peru nezasychá. Na běžném kancelářském papíru 80 g jsem ani nepozoroval nějaké propíjení. Snad jen lehký ghosting. Podle autora ani netvoří v peru nějaká rezidua (po roce používání zatím nemusel čistit). Po tom krátkém používání mohu potvrdit. Také v peru PenBBS nebyl žádný problém. Pouze tato starší verze Parkeru IM trpěla tvrdým startem, ale to se všemi inkousty, obecně známý neduh tohoto modelu.

Inkoust jsem používal jenom krátce, takže archivační vlastnosti nemůžu nějak potvrdit, ty prověří až čas. Ale zkoušel jsem aspoň voděodolnost. Lehké rozpití se ustálilo asi po třech minutách. Ani po přibližně další čtvrthodině už nebylo další vymývání patrné a již se dále ve vodě nerozpíjel. Taky je nutné vzít v potaz skutečnost, že se jednalo o poměrně čerstvý text starý jen dva dny, inkoust by tedy měl dle tvůrce ještě nějaký čas zrát. S odstupem by mohl být tedy ještě lepší, ale i tak je myslím v tomto ohledu výborný, jak je ostatně patrné z posledního snímku s vysušeným papírem. (Podle autora inkoustu je k dokončení chemické přeměny zapotřebí něco přes týden, v porovnání se dvěma dny se pak vodostálost výrazně zvýší.)
A jak si vede ve srovnání s běžnými inkousty? Černých mnoho nemám, Parker došel, takže srovnávám s inkousty Rohrer&Klingner Leipziger Schwarz, Herbin Perle Noire, Kooh-i-noor černý. Jak je z připojených snímků patrné, tak R&H LS má okem patrný lehký nádech modré, KIN pak nádechem zelené. Neutrální bez dalšího barevného tónu je pak Herbin.
A závěrečné zhodnocení? Za mě dobrá práce a mám radost, že jsem mohl vyzkoušet něco nového. Určitě bych dostupnost tohoto inkoustu uvítal.

Laban Artemis Navy Blue

Laban Artemis Navy Blue

Je to jen pár týdnů, co tajvanský Laban uvedl svou řadu inkoustů inspirovaných řeckou mytologií. Řada je to pěkná, ale protože oranžovou používám zcela výjimečně a dávám přednost temně modrým a širokému spektru zelených. Poseidon už je ale mimo, takže tu na mě z celé řady zbývala pouze lahvička s inkoustem Artermis Navy Blue. Taky skoro pětistovka za lahvičku není málo, byť drahoty japonských a jiných značek ještě nedosahuje. Aspoň že je v lahvičce 50 ml. Určitě lze ocenit krásné balení a přiložený letáček. Trochu mne jen zarazilo úzké hrdlo lahvičky. Suverénně nejužší ze všech lahviček inkoustů, které mám, takže je celkem je s čím srovnávat (pokud teda pominu ty malé).

Laban Artemis Navy Blue

Artemis je bohyně Měsíce, měsíčního svitu, sestra boha Apollóna, jeho starší dvojče. Krásná a urážlivá bohyně lovu. Zvolená barva tak s odkazem na noc docela dobře koresponduje. Vzhledem k barvě jsem inkoustem naplnil starý Centropen 10016. Oba si navzájem rozumí bez problémů. Jak je z fotografií patrné, tak je to temně modrý inkoust, opravdu sytý a s vysokou kryvostí. Žádná vyblitina. Pro mě velmi příjemný odstín. Na běžném kancelářském papíru zasychá poměrně rychle. Je tmavší než Parker Quink Blue Black a o něco světlejší než Blackbird Magpie Blue/Black, aspoň pro rychlé srovnání. Pokud jste milovníci této barvy, tak lze jen doporučit.