STAŘÍ DOBŘÍ: Jan Neruda (XXVII.)

Byla to zima překrásná!
Kolkolem všude božský klid –
ta příroda v kámen spoutána,
zněmělý všechen, všechen lid.

Ach zas je po všem! Pojednou
vejskly si větry, zvlhnul vzduch,
a po kraji dříve tichounkém
šílený víří jarní ruch.

Nevrle hledím oknem ven –
nechte mně led můj, nechte sníh –
vždyť nechápu více, nač ten rej,
k čemu ta vřava, spěch a smích!

Do větrů, dešťů šlehavých
obrací člověk smavou líc,
i vrána té bouři stříkavé
s jasáním křídly bije vstříc!

Ze sbírky Prosté motivy, 1883

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *