Mám rád tohoto básníka. Spousta jeho poezie sice časem notně zastarala, ale i tak se v jeho rozsáhlém díle dá narazit na mnohé překvapení.
Báseň je citována podle III. svazku Díla (1951), oddíl/sbírka Hra v kostky (1927-1928). Kdysi jsem chtěl vlastnit všechny svazky, ale někde po dvacátém jsem to vzdal. 🙁
NÁMĚSÍČNÍK
Když měsíc v úplňku se vznáší z komína
jde náměsíčník po hřebeni střechy
a z okna v podkroví kde bydlí Albína
je slyšet úpění a slabé dívčí vzdechy
Jak poděsí ji bekot z kravína
kde telátko olizuje si blechy!
Se zatajeným dechem rozpíná
si živůtek stříbrodechý
Zpit touto bledostí jež předčí měsíc k ránu
jde k ní a provází ji z okna k otomanu
kde se jak bílá růže rozvíjí
Ó nech mne jít jak nevěrníka luny
za leskem krás jež předčí krb a trůny
a nekřič za mnou sic se zabiji!