Báseň z němčiny přeložil nedávno zesnulý Josef Hiršal za jazykové spolupráce Bohumily Grögerové a vyšla ve výboru Zpěv z potopy (1966). Teoretickou úvahu autora o jeho básni Všem telefonním účastníkům najdete v knize Jak se dělá báseň, kterou uspořádal Jan Zábrana.
obhajoba vlků proti beránkům
má snad sup žrát pomněnky?
co chcete po šakalovi,
má svléct kůži, po vlku? má
si snad sám vyrvat zuby?
a co se vám nelíbí na
politrucích, na papežích,
co civíte z kanafasu
na prolhanou obrazovku?
kdo přišívá generálu
krvavý pruh na kalhoty? kdo
na kousky před lichvářem krájí kapouna?
kdo si pyšně plechový kříž
věší na kručící pupek? kdo
přijíma spropitné, stříbrňák,
jidášský groš za mlčení? je moc
okradených, málo zlodějů; kdo
jim tleská, kdopak
připichuje odznaky, kdo
baží po lži?
koukněte se do zrcadla: zbabělci,
děsíte se trampot pravdy,
vzpíráte se učení, myšlení
přenecháváte jen vlkům,
kroužek v nose je pro vás nejdražší šperk,
žádný klam není dost hloupý, žádná
útěcha dost levná, každé sprosté vydírání
je vám ještě příliš mírné.
vy beránci, krkavci jsou
v porovnání s vámi bratři:
oslepujete druh druha.
bratrství, to vládne jenom
mezi vlky:
táhnou v smečkách.
pochváleni buďte dravci: vy,
bažíce po znásilnění,
vrháte se v ztuchlé lože
poslušnosti. kňučíte a ještě
lžete. toužíte
být roztrháni. vy
svět nezměníte.