Začínám mít dojem, že Paralen je zázračný lék. Nebývávám nemocen a věren rodové sedlácké tradici prášky takřka nekonzumuju. Přesto jsem v lékařské ordinaci vesnického lékaře pravidelně obdarováván několika krabičkami tohoto univerzálního vyháněče ďábla. Při pohledu na skříň nacpanou tímto lékem si říkám, že Léčiva a.s., Dolní Měcholupy by aspoň k Vánocům mohly zaslat našemu panu doktorovi děkovný dopis.
Ale lhal bych sám sobě, kdybych nepřipustil, že při pohledu na bílé pilulky, v půli rozdělené ryskou, ve mně nevyvolávají pocit nostalgie a smutku, za jiným jeho příbuzným – Acylpyrinem. Neboť to je ta chuť dětských nemocí, propocených prostěradel a tajemného kysela na jazyku, kterou postrádám
PS:
K našemu panu doktorovi mám pozitivní vztah. Před léty mi na ambulanci zašil cca 30 cm tržných ran po zubech německého ovčáka, se kterým jsem já, neatletické dítko, dokázal vyšplhat do koruny jabloně, než se teda občerstven svačinou pustil. Takže doufám, že kdyby se mé nachlazení přece jenom zvrtlo v něco nepříjemnějšího, tak že bude aspoň ten paralen.
Velmi krásný nadpis tohoto příspěvku. Škoda, že si jeho dvojsmyslnost vychutnají jenom pacienti zmíňeného lékaře.
Paralen je přezdívka onoho lékaře? 😉
Na acylpyrin a podobná léčiva mám osobně velmi nepříjemné vzpomínky, můj trávicí trakt je totiž s oblibou odmítal. Ještě štěstí že dnes existuje spousta preventivních vitamínových prostředků s neskonale příjemnější chutí. 🙂
Jiří S. – spolupacient? Paralen o týden dřív?
Ano spolupacient. Po šesti letech absence jsem byl přinucen navštívit svého lékaře a taktéž jsem byl “obdarováván několika krabičkami tohoto univerzálního vyháněče ďábla” 🙂
To by mě teda zajímalo, co by na to řekl v jistých kruzích velmi dobře známý Doktor Brufen…