Protože jsme v sobotu shazovali stoleté dubisko, tak si dneska dáme jednu tematickou. Kdopak je tedy autorem?
VYRUBANÝ LES
Mé srdce porubaný les
Mýtina vykotlaných pařezů
světélkujících na úpatí noci
Kde jsou mé krásné stromy
hučící snové mládí
s korunami u nebes?
Postínány dole u země
Kořeny však svými pařáty
zpola v hlíně zpola vyčnělé
když v zemi zarůst nemohly
se drží křečovitě rozpjaty
Mé srdce vyrubaný les
Pokácený hájek zpívajících žen
Mé srdce rozervaná průrva
ale u propasti zlatý kvítek
a v hlubinách pod skalami
říční něha klokotá
To je jak S. K. Neumann… akorat ze by napsal “u propasti rudy kvitek”. Sova? Hora?
Ani jeden, období by odpovídalo.
Tak to je velika hadanka: Kvapil? Theer? Fischer? Neco ze Sramka? Ruzena Svobodova? Koneckoncu i Dyk? Machar? “hučící snové mládí” a “rozpjaty” je v puvodni verzi urcite jako “rozpiaty”, ne? – ach ta bolest… Nejhorsi je, ze to muze byt kdokoliv z te doby.
Ne, je tam rozpjaty. 1. vydání 1937
O je, tenkrat v roce 1937… “říční něha klokotá”… kdo mohl takhle psat? Carek ne, ze by Hrubin?
Ne, takový moravský bard, ale Bezruč ne.
Nebude možná na závadu – zmíniti tu Závadu…
Ja z tzv. moravskych bardu znam jmena jako Fran Smeja. Ondra Lysohorsky. To bude tezky…
Je to fakt celkem známé jméno. Žádný okraj. Dlouho se jeho dílem zaobíral náš společný přítel JH, ale nakonec…
Dyť jsem psal Závada – on to není?
To jako myslis Levinase, jo?
Ale jinak se JH zabyval dost dlouho Zavadou, coz ree zminil vyse…
No jo, tak pardon, Reného odpověď jsem nějak přehlédl. Tož nic, má bod: Vilém Závada: Cesta pěšky (1937, Melantrich)