Finský básník, dramatik, prozaik (* 1931).

* * *
Vyrůstal jsem v domě, kolem byla tráva sluncem spálená.
Vítr a stíny kráčely
v mřížích, mříže křížem hladil
déšť a vítr,
na mé straně mříží nežili svišti,
ani zajíci, vyrůstal jsem v domě, kolem byla tráva sluncem spálená,
a deště, černé pláště dešťů,
pláč smutných panen,
odlévači svic, (vítr a stíny v mřížích),
přicházely. A odchod, a ne snadný odchod:
kdopak si přeje se narodit.

přeložil Jan Čermák

• Medailonek na Pegasos
• Medailonek na Virtual Finland

Procházka po horách

Kamenitá stezka
  vine se vzhůru
  na chladnou horu.
Z chumlu oblaků
  náhle se vynořilo
  lidské obydlí.
Zastavuji káru,
  kochám se pohledem
  na západ slunce
  v korunách javorů.
Bohaté listoví ožehlé mrazem
  je stokrát červenější
  než jarní květy.

překlad z čínštiny Ferdinand Stočes

Italský básník (* 20. 8. 1901, † 14. 6. 1968), nositel Nobelovy ceny za literaturu (1956). Více informací na http://it.wikipedia.org/wiki/Salvatore_Quasimodo

Apollionův zpěv

Pozemská noci, v tvém chladném ohni
se mi tolikrát zalíbilo
a sešel jsem mezi smrtelné.

A viděl jsem muže
skloněného nad milenčiným klínem,
jak naslouchá svému zrození
a mění se, odevzdán zemi,
ruce spojené,
sžehnuté oči a mysl.

Měl jsem rád. Studené byly ruce
nočního stvoření:
hluboké hrůzy přijímalo tam na širém lůžku,
kde za svítíní jsem slyšel, jak mě probouzí
pleskání holubích křídel.

Pak nebe přineslo listí
na jeho nehybné tělo:
vzduly se hluboké vody v mořích.

Má lásko, tady se trápím,
bez smrti, sám.

Přeložil Jaroslav Pokorný