Kdo je autorem následujících veršů? (26)

Snad lehká hádanka pro pondělní ráno. Bavte se! Otázka je stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?

Je to

Tam na nároží u výčepu
blýská se vždycky
trocha střepů.
Nic nesmete je,
nevyklove,
oslepnou jedny,
svítí nové.

Tam na nároží pod schůdky
lampa má krámek
klenotnický.
Tam na nároží pod schůdky
je něco rozbitého
vždycky.

Taková pošetilost, chtít
v žalu mít radost,
v zimě léto!
Ta dlažba špatně zametená!

To všechnno být už nemá, nemá.
Nemá to být už,
ale je to.

Kdo je autorem následujících veršů? (26) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Jan Neruda (XXVII.)

Byla to zima překrásná!
Kolkolem všude božský klid –
ta příroda v kámen spoutána,
zněmělý všechen, všechen lid.

Ach zas je po všem! Pojednou
vejskly si větry, zvlhnul vzduch,
a po kraji dříve tichounkém
šílený víří jarní ruch.

Nevrle hledím oknem ven –
nechte mně led můj, nechte sníh –
vždyť nechápu více, nač ten rej,
k čemu ta vřava, spěch a smích!

Do větrů, dešťů šlehavých
obrací člověk smavou líc,
i vrána té bouři stříkavé
s jasáním křídly bije vstříc!

Ze sbírky Prosté motivy, 1883

STAŘÍ DOBŘÍ: Jan Neruda (XXVII.) Read More »

Kdo je autorem následujících veršů? (25)

Námořnická hádanka pro pondělní ráno. Bavte se! Otázka je stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?

Píseň plavců o lodním skřítku.

Lodní mužík – ten si vodí
vám co šlakovitý šlak,
jako klíšť se drží v lodi –
(povídá to starý Jak).

V kazajce a pruhovaných
spodkách jako marynák
v plachtách sedá nadouvaných
(viděl ho tam starý Jak).

Rád má lidi – plavců děcka
uhýčkává – sklénku však
nad stvoření kochá všecka –
(právě jako starý Jak).

A kde skoupý na výčepky
soudek proň, tu cpe si vak
a prach lodní stírá s trepky –
(na to důkazy má Jak).

Hledá sobě lepší bydlo,
ale s lodí amen pak:
zkáza sedá za kormidlo,
utone – – (kříž dělá Jak).

Kdo je autorem následujících veršů? (25) Read More »

Cyklistické písně večerní

Připsáno Tečkovi, tichému, ale pravidelnému čtenáři, vášnivému cyklistovi

Ač to zatím tak nevypadá, jaro se zvolna blíží. Soudím podle cyklistů kličkujících ve večerním šeru po zmrzlých cestách mezi Vsetínem a Valašským Meziříčím. Mé horské kolo sice zatím spí hlubokým zimním spánkem pod závějí prachu, ale už po něm taky pokukuju. Ale zatím to vidím spíš na listování v knihách (tištěných i elektronických).
Dneska jsem narazil na existenci sbírky Cyklistické písně večerní od Jindřicha Lemingera z roku 1889. Pozoruhodné dílko! Aspoň jednu ukázku vystihující ducha sbírka.

* * *
Co ten ubohý cyklista
své tělo natýrá se:
než k závodům se připraví,
to laiku sotva zdá se.

On málo jí a nepije
mok z Plzeňského varu,
jde brzy spat a krotí chuť
tak jemném po cigaru.

A přátelům se odcizí
a dře se denně s kolem,
ať horko, zima nebo déšť,
ať vrškem nebo dolem.

A když se hodně natýral,
pak vezme cenu jiný,
a on má z toho chudinka
pro radosť – souchotiny.

Cyklistické písně večerní Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: William Blake (XXVI.)

Má oblíbená báseň v oblíbeném překladu.

Tygr

Tygře, tygře, žhavě žhneš
v noci, jíž jak lesem jdeš!
Kdo vzal smrti její moc
a dal ti strašnou souměrnost?

V hloubi kde, kde v nebesích
planul oheň očí tvých?
Na čích perutích se vznese?
Která ruka plamen snese?

Který fortel, které ruce
utkaly tkáň tvého srdce?
Kdo, když srdce začlo bít,
strašný spár moh’ vytvořit?

Kdo dal řetěz, kdo jej kul?
V které výhni mozek žhnul?
Která kovadlina, hmat
smí tu hrůzu do ruk brát?

Když pak hvězdy vrhly kopí,
jejich slzy nebe kropí,
moh’ se, kdo tě stvořil, smát?
Beránka moh’ udělat?

Tygře, tygře, žhavě žhneš
v noci, jíž jak lesem jdeš!
Kdo kdy smrti vezme moc
a dá ti strašnou souměrnost?

překlad Zdeněk Hron

 

A pak je zde ještě jeden překlad, jehož autora neznám autorem je Jiří Josek.

 

Tygr

Tygře, tygře planoucí
lesem černým za noci,
čí ruka nesmrtelná
stvořila krásu tak děsivou?

Kde oheň tvých očí plál?
U nebe či v jícnu skal?
Kdo na křídlech dal se v let
a trouf si pro něj doletět?

Čípak um a čí síla
srdce tvé oživila?
A když to srdce začlo bít,
kdo nebál se je uchopit?

Kdo do pece tvůj mozek dal?
A kladivem tě vykoval?
Na kovadlinu když tě nes,
kdo nepocítil hrůzný děs?

Když hvězdy seslaly houf střel,
pláč deště vesmír pozastřel,
zda usmál se nad dílem svým?
Beránka tvůrce – byl tvůrcem tvým?

Tygře, tygře planoucí
lesem černým za nocí,
čí ruka nesmrtelná
tvou hrůznou krásu stvořila?

překlad Jiří Josek

 

The Tyger, written and illustrated by William Blake
William Blake – Tygr – autorova ilustrace

 

Doplněk z 11. 3. 2020:
Doplněn překlad Václava Z. J. Pinkavy, na který odkazoval v komentářích (vytaženo z Archive.org), doplněn překlady Jiřího Valji, Jaroslava Skalického a Daniela Dobiáše, doplněna poslední sloka překladu Zdeňka Hrona, viz diskuze v komentářích.

Doplněk z 16. 9. 2020:
Doplněn překlad Eliška Sweeney Poslední zveřejněný na Facebooku. Z mně známých překladů zde chybí překlad Sylvy Ficové.

 

Tygr

Tygře! Tygře! planoucí,
pralesovou pranocí;
čí nezmarný dotek, zrak
souměrný děs sepjal tak?

v jakých hloubkách nebeských
planul zápal očí tvých?
křídla na nichž prahnul výš?
plamen v hrsti sevřel, týž?

Které rámě, dovedné
spřadlo v šlachy srdce tvé?
a když srdce začlo bít,
hrůzná dlaň? Tvé tlapy mít.

Kladivem? A řetězem?
v jaké výhni dal ti vjem?
Kovadlinou? V kleštích as
sevřel smrtící tvůj ďas.

Hvězdy svrhly kopí svá,
zaslzela nebesa:
Zdali hřeje to či zebe,
stvořit beránka, pak tebe?

Tygře! Tygře! planoucí,
pralesovou pranocí;
čí nezmarný dotek, zrak,
souměrný děs sepjal tak?

překlad Václav Z. J. Pinkava

 

Tygr

Tygře, tygře, skvoucí se
i v půlnočním pralese,
kdo jen moh být stvořitel
strašně plavných tygřích těl?

V propastech či v nebesích
plamen pro tvůj zrak se zdvih?
Jaká vynesla jej křídla?
Čí ruka jej uchvátila?

Kdo měl sílu a kdo znal
uhníst pro tvé srdce sval?
A když začalo už bít,
kdo si trouf je uchopit?

Kdo tě ukul? V celek slil?
V peci mozek vytavil?
Na kovadlinu tě nes,
sevřel onen strašný děs?

Když z hvězd v šípech slétla zář,
nebe zrosil hvězdný pláč,
nad tebou se pousmál
ten, co beránku tvar dal?

Tygře, tygře, skvoucí se
i v půlnočním pralese,
kdo si trouf být stvořitel
strašně plavných tygřích těl?

překlad Jiří Valja

 

Tygr

Tygře tygře ohnivou
záříš svítíš lesní tmou
kdo ten nesmrtelník byl
jenž z ní ti souměr sestrojil

V kterých hlubinách či nebesích
hořel oheň v očích tvých
kdo opovážil vlet se dál
rukou tam ten oheň brát

Kdo v tvém srdci k svalu sval
uměním a silou spjal
čí hrozná ruka mohla vzít
srdce když chce jalo bít

Kým byl mozek ukován
v kterou pec byl potom dán
jeho hrůzy strašlivé
kdo je sevřel v pěsti své

A kdy hvězdy vrhaly střely
spokojen byl s dílem svým
je snad tvůrce beránků
i stvořitelem tvým

Tygře tygře ohnivou
záříš svítíš lesní tmou
kdo ten nesmrtelník byl
jenž z ní ti souměr sestrojil

překlad Jaroslav Skalický

 

 

Tygr

Tygře! Tygře! Žhavá zář
z nočních lesů sálá v tvář,
jaký zrak či věčná dlaň
Tvůj hrůzný obrys načrtla?

V jakých hloubkách, nebesích,
hořel oheň očí tvých?
Shlížel z křídel očí pár?
Čí dlaň chopila ten žár?

A čí paže & čí um
Ti přimkly srdce ke svalům?
A když tvé srdce začlo tlouct,
kdo měl dlaň tak troufalou?

Co za kleště? Co za plášť?
Z jaké pece mozek máš?
Z jakých kovadlin ten běs
chrabře sevřel ve svou pěst?

Když pak spadly šípy hvězd,
své slzy vlily do nebes,
byl rád, žes byl hotovým?

Je tvůrce Beránka též tvým?
Tygře! Tygře! Žhavá zář
z nočních lesů sálá v tvář,
jaký zrak či věčná dlaň
tak hrůzný obrys načrtla?

Překlad Daniel Dobiáš

 

Tygr

Tygře, žhneš až budíš strach
V temných lesa pustinách
Která nadzemská bytost
Stvořila tvou souměrnost?

Kde na této planetě
Žeh tvých očí vede tě?
Ten, kdo tvořil, je odkud?
Nevede tě pouhý pud!

Čí umění za tím stojí?
Srdce tepny v trup napojí?
A když srdce ožilo
Tak to bylo čí dílo?

V jaké kovárně vzal ses
Ty, jenž nocí brázdíš les?
Kde tvá hlava ukována?
Jakého máš, Tygře, pána?

Když hvězdy shodí svá kopí
A nebe slzami skropí
Je pán rád, vida ten div

Ďábla hrůzy, jenž je živ?
Tygře, žhneš, až budíš strach
V temných lesa pustinách
Která nadzemská bytost
Zvládla stvořit tvou hrůznost?

Překlad Eliška Sweeney Poslední
 

Související:

STAŘÍ DOBŘÍ: William Blake (XXVI.) Read More »

Co nabídnou Texty 32

Po osmi letech finišujeme s vydáním dalšího zimního čísla. Vlastně už kráčíme do tiskárny. Takže v Textech č. 32 najdete následující:

  • Rozhovor Martina Škabrahy s Janem F. Ulrychem o kultuře a jazyce Lakotů
  • Próza Štěpána Kučery
  • Básně Gabriela Plesky a básně ze vsetínské soutěže Talent ze šuplíku
  • Z překladů to bude povídka slovinského autora Dušana Čatera, dva texty dnes již nizozemského autora Kadera Abdolaha a ukrajinské básně Jevhena Malanjuka
  • Recenze Jakuba Grombíře na film Šla nanynka do zelí, Petra Hory na Poutní píseň Karla Schulze a má recenze na první díl pamětí Gabriela Garcíí Márqueze.

Nějaká ta písmenka ke čtení zde naleznete.

Co nabídnou Texty 32 Read More »