Mám rád verše tohoto barda polské poezie, jinak držitele Nobelovy ceny. Drze jsem se kdysi pokusil se svou mizernou znalostí polštiny o překlad níže uvedené básně. Zde je ale v překladu Vlasty Dvořáčkové, který najdete v odeonském výboru Mapa času z roku 1990.

TAK MÁLO

Tak málo jsem řekl,
krátké dny byly.

Krátké dny,
krátké noci,
krátká léta.

Tak málo jsem řekl,
nestačil jsem.

Mé srdce se znavilo
nadšením,
zoufalstvím,
nadějí,
horlivostí.

Leviathanova tlama
se nade mnou zavírala.

Nahý jsem ležel na březích
neobydlených ostrovů.
Do propasti mě s sebou strhla
bílá velryba světa.

A teď nevím,
co byla pravda.

Dnes to nebude žádné jméno, neboť je čas vzdát hold lidové poezii, která byla a dosud přece jenom je, ač se to možná nezdá, jedním z nejsilnějších inspiračních zdrojů básníků. Se sbírek, které mám doma, připomenu dnes jenom jednu, k těm ostatním se snad v budoucnu vrátím. Následující text pochází ze slavného výboru Láska a smrt, který připravili František Halas a Vladimír Holan. Poprvé vyšel v červnu 1938 za napjaté společenské situace, kdy plnil i funkci morální podpory. My ale zůstaneme u poezie.

POVEDZTE MOJEJ MATERI

Povedzte mojej materi,
nech mä nečaká k večeri.

Nech mä nečaká k obedu,
už mä na Nitru povedú.

Nevešajte mä na duby,
lebo mä zedia holuby.

Lež mä vešajte na svidu,
kde milá chodí pro vodu.

Keď milá vody naberie,
vtáčatá zo mňa zoženie.

Ej huži huži vtáčatá,
už mu je hlávka načatá!

Slyšeli/viděli jste Baladu pro banditu? 😉