Ne, včera jsem opravdu oblečení na výpravu za bobry k Bečvě úplně neodhadl. Prodírání po krk v kopřivách, vrbinách a jiném křoví má za následek svědění celého těla. Tílko, kraťasy a sandály by to přece jen chtělo nahradit něčím jiným… Na živé bobry jsem nenarazil, to by chtělo víc trpělivosti a času. Snad jsem jen zaslech plácnutí. Ale nakonec jsem na staré i čerstvé okusy nakonec narazil podle vydupaných cest a skluzavek.
Vyšlo nové číslo revue Valašsko, již třičátéčtvrté. Pokud se vám jej podaří sehnat na některém z málo míst, tak vás určitě potěší, že se revue od tisku malonákladem, který byl fakt pro tyto účely dost otřesný, vrátila zpět je klasickému ofsetovému tisku. Ještě že tak!
Číslo je tentokrát po obsahové stránce myslím velmi zdařilé a potěšilo. Ale nejvíc vlastně jeden krátký příspěvek S pekařem Jaroslavem Kulčákem nejen o hrozenkovském chlebu Milady Fohlerové věnovaný jedné legendě. Ten sice zachycuje předmět, ale úplně nepostihuje a nezachycuje atmosféru s hrozenkovským chlebem související.
Ten, kdo navštíví Vsetín v pravý čas, má možnost pozorovat jev vystupující z dob minulých. A to obyčejnou frontu, která se vytvoří, když přijede malá dodávka prodávající hrozenkovský chleba. A pak potkáváte lidi pyšně kráčející s bochníky čerstvého chleba. Zdánlivě běžná věc, která se stala součástí koloritu. Chleba jsou sice plné obchody, ale tento je trochu jiný. Zaprvé tím, že jej v obchodě nekoupíte, jen přímo na rozvozné trase u pekaře nebo v jeho pekárně. A to proto, aby byl „dobrý a lacný“. A to je. Zadruhé tím, že se opravdu dá jíst týden. Obyčejný voňavý chleba. Z poctivých surovin, bez chemie. Krásný svou jednoduchostí.
Knihy Ludvíka Vaculíka (23. 7. 1926 – 6. 6. 2015) mne provedly jinošstvím. Možná i ony tak trochu stály za pravidelným vedením deníku. Později se mi podařilo s autorem pro mne zásadních knih setkat, a to opakovaně. Jednou nebo dvakrát mne překvapil korespondenční lístek s jeho pozdravem a kulatým razítkem s kozou. Ale příležitost k delšímu osobnímu rozhovoru jsem měl vlastně jenom dvakrát, s přestávkou nějakých desíti let. O literatuře a knížkách, Valašsku, písničkách, které zpíval za doprovodu Jana Rokyty. V Textech nám dovolil přetisknout jeden starší text.
Tak trochu potměluch, jehož lišácký úsměv mi bude chybět a k jehož slovům se dál budu vracet. Takže díky za Sekyru, Morčata, fejetony a všecky další knihy…
Tak tento týden jsem z tiskárny dovezl Výbor z dílaJana Rouse, který jsem připravil do tisku, opatřil krátkým profilem autora a i vysázel. Snad jsem tak smazal dluh, který jsem pořád nějak vnitřně díky místní příslušnosti pociťoval. Prostě mne mrzelo, že by dílo tohoto pracovitého spoluzakladatele Našeho Valašska mělo zapadnout. Do drobmného svazku se samozřejmě nevešly všechny Rousovy příspěvky, vybral jsem těch deset snad nejpodstatnějších nebo nejcharakterističtějších. Konkrétně se jedná o tyto: Klenov v podání lidovém, Chléb náš vezdejší, Valaši v boji za svobodu, Výroba dřevěného náčiní na Valašsku, Výroba křiváků na Valašsku, Výroba křiváků a nožů na Valašsku, Po stopách zaniklé vsi Svojanova na Vsatsku, Prženští rektoři od polovice XVII. do počátku XIX. století, Kronikář genealogem, Příspěvek k starému valašskému zemědělství.
Aktuálně je kniha k dostání na obecním úřadu obce Bystřička, která knihu vydala, později snad i na jiných místech.
Výročí konce Druhé světové války se blíží. Připomeňme si s drobným předstihem průběh osvobození na Bystřičce a v sousední Růžďce, tak jak je zachycena v publikaci Vsetínsko v boji za svobodu: k historii bojů na Valašsku v květnu 1945. (Vsetín: Průlom, 1946), kterou sestavil Richard Pavlík.
Oskar Svák: BYSTŘIČKA
Dne 2. až 5. května byli v údolí přehrady na Bystřičce němečtí vojáci, kteří kryli okresní silnici Vsetín—Meziříčí v bočném postavení proti možnému náporu Rudé armády od Rožnova přes Val. Bystřici. Bylo jich asi dvě čety pěších a čtyři děla s obsluhou. Přišli sem od Halenkova a Hrozenkova přes Val. Bystřici, když již nemohli proniknouti na Vsetín přes Hovězí, kde u Bařin čs. armáda přeťala silnici.
V noci na 5. květen ustoupilo německé dělostřelectvo od údolní přehrady i od školy v Bystřičce ve směru k nádraží v Růžďce a zaujalo potom palebné postavení pod horskými rozsochami u Jarcové a Brňova. V témže směru ustoupili v časných hodinách ranních také němečtí pěšáci. Poslední jejich hlouček přešel podle školy asi o 13. hodině.
První palba Rudé armády se ozvala v horním konci údolí přehrady asi v 11 hodin dopoledne. Rusové přicházeli od Rožnova přes Val. Bystřici. Němci si byli vědomi beznadějného boje a chovali se celkem klidně, ruský postup byl velmi rychlý a téměř bez odporu. Po 11. hodině byli Rusové již u horního konce přehrady, v poledne dosáhli přehrady, ve 14 hodin byli již ve středu obce u školy, ve 20 hodin obsadili stanici v Růžďce.
První jednotky Rudé armády byly obyvatelstvem přijaty s velkým nadšením. Všichni je srdečně vítali, někteří lidé plakali radosti Vojáci osvoboditelé byli pohoštěni a ozdobeni kyticemi. Byli ihned informováni o síle a pohybech nepřátel. Rusové se vyjadřovali o zdejším lidu velmi po chvalně a oceňovali spolehlivé zprávy o situaci ustupujících Němců.
Z ruských vojínů padl zde jen jeden při vyčišťování kulometného hnízda u domku č. 102. Byl tam pochován v zahrádce. Sedm domků v obci utrpělo dělovými zásahy, jinak nebylo větších hmotných škod.
Dodatečné vyčišťovací akce po odchodu Rudé armády k Val. Meziříčí vykonávala zdejší milice. Bylo zajato 12 německých vojáků. Další ztráty na životech a na majetku již nebyly.
Jan Klvaňa: RŮŽĎKA
Slavným dnem osvobození naší obce byla sobota 5. květ na 1945. Před tímto dnem se ve zdejší obci zdržovali ně kolikrát němečtí vojáci. Jejich chování bylo většinou pánovité, hrubé a drzé. Ve škole znečistili všecky místnosti a zničili mnoho pomůcek. V soukromých domech si nepočínali lépe.
Poslední noci před osvobozením bylo vzato 10 místních občanů jako rukojmí pro přestřihnutí telefonního spojení německého dělostřelectva a o půl noci veřejně vyhlášeno, že zajatí rukojmí budou v případě další sabotážní akce za střeleni.
Proto není divu, že všechno občanstvo nedočkavě očekávalo svých osvoboditelů. První z nich se objevili v sobotu 5. května o 16. hodině, přešli přes kopce od Jablůnky. Byli to ruští vojáci. Přes nebezpečí, že každou chvíli se může strhnout přestřelka, spěchalo jim naše obyvatelstvo vstříc s květinami, pohoštěním a občerstvením. Vesnice se roz zářila barvami našich praporů. Ruští vojáci i důstojníci
byli srdečným přijetím u našeho lidu velmi potěšeni a rozradostněni
V naší obci se neodehrály žádné bojové akce, byla obsazena docela hladce. O život tu nepřišel nikdo a také ne vznikly žádné hmotné škody. V blízkém okolí se však místy boje přece rozvířily.
Děkovné bohoslužby se tu konaly v neděli 6. května. Slavnostní projev k osvobození se konal v sobotu 12. květ na. Zahájen byl mohutným průvodem obcí s hudbou. Na projevu vzdali místní představitelé národního výboru hold vítězné Rudé armádě, maršálu Stalinovi a našemu presidentu Dr. E. Benešovi
(Fotografie pomníku v Růžďce v místě Slováčkovy zahrady, kde byli popraveni zadržení při přechodu hranice na Slovensko, jsou z roku 2007 a nezachycují aktuální stav. Více o událostech v publikacích Vladimíra Černého Protipartyzánské operace na Moravě v letech 1944–1945 [s. 102] a Jana Smutka Odboj Valašska a nacistická persekuce bývalého okresu Valašské Meziříčí [s. 89–91], případně http://www.hornibecva-beskydy.cz/brigada_Janazizky_3.html a http://www.ruzdka.cz/informace-o-obci/historie/)
Přírodní památku U Vaňků, která je chráněna hlavně pro bohatou populaci silně ohroženého druhu ladoňky karpatské, mám jen kousek od baráku. Ale až letos se mi ji podařilo nafotit kvetoucí ladoňky.