Místo pro experiment

image

psáno pro Host 02/2012

Česká literární scéna časopisy věnované převážně poezii skutečně nepostrádá. Je zde Psí víno, které má stále podtitul „Časopis pro současnou poezii“, byť za dobu své existence prodělalo více proměn. Z internetových projektů je zde minimálně Divoké víno. Vzpomene si ještě někdo na časopis Obratník? Časopis, který by byl věnován pouze experimentální poezii, však nemáme. Původně jsem se domníval, že s rozvojem internetu a jeho možnostmi zažije experimentální poezie svou renesanci, či spíš nový vzmach, ale nic tomu nenasvědčuje.
Na slovenský magazín Kloaka pro experimentální a nekonvenční tvorbu, vydávaný sdružením Literis, jsem poprvé narazil v roce 2010 a od té doby patřím k jeho pravidelným čtenářům, neboť jeho doposud vydaná čísla jsou k dispozici také ke stažení ve formátu pdf. Časopis sice vychází i v tištěné podobě, ale přiznávám, že tu jsem v rukou doposud neměl. I přes výlučné zaměření se redakčnímu kolektivu daří časopis vydávat druhým rokem, což překonalo mé očekávání. Kromě poezie dostávají prostor i další obvyklé časopisecké formáty, rozhovory, eseje, recenze. A u experimentální poezie nepřekvapí, že důležitou roli hraje i výtvarná složka. Krom samotného periodika naleznete na stránkách i další informace o dění spjatém s časopisem a experimentální poezií nebo také experimentální sbírku Energy Kamila Zbruže.
V době psaní mého „tipu“ byla na stránkách zveřejněna i ochutnávka z příštího čísla v podobě recenze na básnickou sbírku Ondřeje Buddeuse 50 007 znaků včetně mezer. Může nás těšit, že reflektována je tak i zcela aktuální tvorba z českého prostředí, navíc taková, která za pozornost skutečně stojí.
Časopis možná nezaujme všechny čtenáře a pravděpodobně na to ani neaspiruje, nicméně pro seznámení se s jedním směrem vývoje poezie může být návštěva jeho stránek užitečná.

Místo pro experiment Read More »

Dvě knihy o kultuře obrazu

Jaroslav Anděla - Myšlení o fotografii I. (Průvodce modernitou v antologii textů) Poslední dny trávím nad knihou Jaroslava Anděla – Myšlení o fotografii I. (Průvodce modernitou v antologii textů) (NAMU 2012). Kdybych náhodou nedávno nesledoval v televizi literární pořad 333, tak by mi možná tato komentovaná antologie textů z dějin myšlení o fotografii unikla. Jsem rád, že se tak nestalo, neboť pro mne osobně se jedná o jednu ze dvou knih věnovaných vizuální kultuře, které mne v poslední době víc než příjemně překvapily. Tou druhou zmiňovanou je Úvod do vizuální kultury Nicholase Mirzoeffa (Academia 2012). Ten se světu fotografie věnuje podstatnou také, ale jen zčásti.
Posun od kultury slova ke kultuře obrazu je poměrně zřetelnou a stále sílící tendencí a na nedostatek vizuality si rozhodně stěžovat nemůžeme. Spíše jsme obrazy a barvami zahlceni. A myslím, že toto zahlcení bude ještě sílit. A pokud se chceme ve viděném i orientovat, pak právě tyto dvě knihy by tomu mohly napomoci, byť každá dokumentuje něco trochu odlišného.
Nicholas Mirzoeff - Úvod do vizuální kulturyMirzoeff nabízí opravdu komplexní pohled na dějiny vizuality včetně historických souvislostí. Vzhledem k rozsahu publikace a jejímu názvu jí nelze vyčítat, že je úvodem. Prostě velmi slušný úvod do vizuálních studií a vizuální kultury, který je v sedmi dále členěných kapitolách doveden až do současnosti. Univerzální publikace nejen pro studenty umění, mediálních komunikací a příbuzných oborů, ale své zde najdou i pracovníci z oblasti marketingu a reklamy. Byť některá sdělení bych vnímal s rezervou či nadsázkou, třeba onu dataci v názvu kapitoly Věk fotografie (1839–1982).
Zaměření Andělovy antologie je užší a koncentrovanější, a to právě na průřez dějinami myšlení o fotografii. I ona nabízí jak historický kontext, tak přesahy. Takže se zde nejprve vracíme k počátkům snah o přesné zachycení reality, k počátkům perspektivy, okouzlení camerou obscurou. Posléze ke konfrontaci s malířstvím atd.
Navzájem se mi při čtení tyto dvě knihy výborně doplňovaly. Pro mne je v tuto chvíli přínosnější Andělova antologie, protože zaplňuje prázdný prostor, který zde v posledních letech byl. Ale je také možné, že mi prostě jen publikace podobného typu unikla. Přesto, vizuální kultuře obecně je věnováno více publikací, z poslední doby je do třeba o něco rozsáhlejší kniha Studia vizuální kultury (Marita Sturken, Lisa Cartwright; Práh 2010 – ale Mirzoeffově bych zde dal asi přednost) nebo právě edice Vizuální studia nakl. Academia.
Nicméně Andělova kniha se mi líbí natolik, že zvažuji ji asi uvedu i v tradiční anketě Lidových novin. Takže teď se už jen můžu těšit na druhý díl, protože tento se uzavírá surrealismem.

Dvě knihy o kultuře obrazu Read More »

Příběhy venkova Jindřicha Štreita

Příběhy venkova Jindřicha Štreita

Představovat tvorbu Jindřicha Štreita je pravděpodobně zbytečné. Přesto každá jeho nová výstava znovu potěší. Jak jsem ji avizoval na Twitteru, tak včera byla zahájena ve Valašském Meziříčí jeho výstava Příběhy venkova. Autor ji na vernisáži doprovodil i svým proslovem věnovaným tématu venkova ve své tvorbě a přítomné seznámil i se všemi svými knihami (a není jich málo) této tématice věnované.
Právě touto výstavou zahájila svou činnost galerie U Doktorů, která má své prostory na chodbách zdravotnického zařízení. Valašské Meziříčí získalo nové alternativní výstavní prostory. A ano, Štreitovou výstavou je laťka nasazená vysoko.

Příběhy venkova Jindřicha Štreita

Příběhy venkova Jindřicha Štreita Read More »