České inkousty od Koh-i-Nooru zná u nás snad každý. Jejich cena je bezkonkurenční. Navíc za lahvičky o objemu 50 ml, což je u inkoustů spíše nadstandardní objem. A i samotné plastové lahvičky jsou fajn, nárazuvzdorné a praktické. Ale jaké jsou tyto inkousty v běžném používání? Mám v šuplíku celou sadu, takže pojďme na to.
Dříve jsem používal také celkem často používal zelený inkoust, ten u mne nahradily inkousty řady jiných výrobců, ale čas od času se k němu vracím. Neutrální zelená, vůči které nemám žádné výhrady. Červený jsem používal velmi zřídka a černá u inkoustu není moje příliš oblíbená barva. Jako snad každý jsem modrou od KIN používal. Prostě školní inkoust. Ale i tady dávám přednost konkurenci a jiným odstínům, spíše modročerným (blue black), a výrobcům. U všech inkoustů platí, že jejich cena je bezkonkurenční a dostupnost skvělá. Jsou však dvě věci, které mi u těch běžné nedokumentní řady vadí. Tou první je sytost, která není nejvyšší ani u jedné z barev. Ty barvy jsou takové vyšisovanější. A voděodolnost nepatří k nejvyšším, eufemisticky řečeno. Prostě žádná. Druhá věc je pak možná osobnějšího rázu. Většinou používám plnicí pera s hroty o šířce F. A inkousty od Koh-i-noru patří k těm sušším a v perech mi zasychají. Nic to však nemění na tom, že pro běžné psaní jsou tyto inkousty zcela dostačující. Navíc jsem u těchto inkoustů nikde nenarazil na to, že by mi ucpaly pero. (Což např. o KZW tvrdit nemůžu.) Jediným větším „problémem“ tak je skutečnost, že jsou příliš obyčejné.
Dokumentní inkousty jsou pak jiné. Škoda, že v této řadě jsou pouze dvě barvy: černá a modrá. Voděodolnost, stálobarevnost a sytost nejsou problémem, ani suchost/zasychání. Černý inkoust sice není úplně černý. Při psaní je spíš černozelený, ale víc je to patrnější v lahvičce než na papíru, po zaschnutí pak spíš černošedý. Pro černý i modrý platí přiměřená rychlost zasychání na papíru. Ale černou nepíšu příliš často. Osobně z celé palety Koh-i-noru pravidelně používám právě pouze jeden, a to modrý dokumentní inkoust, na který nedám dopustit. Pár jeho lahviček v průběhu let už padlo a víceméně v nějakém peru ho mám naplněn stále. Některý z jeho předchůdců stejné značky, ale pravděpodobně založený na jiné receptuře, mi jeden hrot v Parkeru v devadesátých letech prožral, ale tady jsem naštěstí nic takového ani při několikaletém používání nezaznamenal. Levný a výborný.
Takže pokud to shrnu: buďme za tyto inkousty rádi. Právě pro svou obyčejnost by nám chyběly.
Související: