19. vsetínský filmový maraton

Devatenáctý vsetínský filmový maraton, pořádaný Filmovým klubem Vsetín, byl věnován především novému slovinskému filmu a pak i jeho významné osobnosti, která je neodmyslitelně spojena i s českým filmem, Františku Čápovi. Festival slavnostně zahájilo promítání filmu Slovinka, a to za osobní účasti režiséra Damjana Kozoleho. Festival doprovázely i dvě výstavy. První byla věnována Františkovi Čápovi a přiblížila celou jeho filmografii, druhá pak nabídla historické pohlednice balkánských měst.

Silvia Matúšová, Damjan Kozole, Milan Kostelník

Silvia Matúšová, Damjan Kozole, Milan Kostelník

Jiří Fiala, Branka Čačković, Milan Kostelník, Damjan Kozole

Jiří Fiala, Branka Čačković, Milan Kostelník, Damjan Kozole

Zemřel Zdeněk Hartinger (1938-2016)

Zdeněk Hartinger (1938-2016)

Zdeněk Hartinger (1938-2016)

Jedna smutná zpráva z tohoto týdne. Škoda, že jedinou jeho vydanou knihou zůstává jen ta, kterou jsme společně dali dohromady pro soláňskou edici (foto ze křtu). Přitom záběrů by bylo na několik dalších. A to nejenom valašské krajiny, které se věnoval nejvíc. Stačí si vzpomenout na jeho retrospektivní výstavy sahající až do šedesátých let. Bylo se od něj pořád co učit. Nejenom od fotografa. Vzpomínám nad setkání nad fotkami, nad výběry, na naši společnou návštěvu tiskárny, kdy jsem si uvědomil, jak rozdílné má naše digitální generace zkušenosti, co všechno užitečné a praktické jsme zapomněli a o co se bez mezigeneračních setkávání ochuzujeme. Zas jedno prázdné místo.

Zemřel fotograf valašské krajiny Zdeněk Hartinger

Letní čtení na střeše vsetínské knihovny 2016

Přijďte se zaposlouchat 24. srpna v 17:00 do vybraných textů a hudby na netradičním místě: na střechu vsetínské knihovny. Hrát, zpívat a číst budou Spolek Vdolek, Renata Trličíková, Marie Davidová a vsetínští divadelníci. Dovolím si vás provést programem. Předchozí dva ročníky byly snad příjemným překvapením, snad se zadaří i letos.

 

Chvála dobrého

Vyšlo nové číslo revue Valašsko, již třičátéčtvrté. Pokud se vám jej podaří sehnat na některém z málo míst, tak vás určitě potěší, že se revue od tisku malonákladem, který byl fakt pro tyto účely dost otřesný, vrátila zpět je klasickému ofsetovému tisku. Ještě že tak!
Číslo je tentokrát po obsahové stránce myslím velmi zdařilé a potěšilo. Ale nejvíc vlastně jeden krátký příspěvek S pekařem Jaroslavem Kulčákem nejen o hrozenkovském chlebu Milady Fohlerové věnovaný jedné legendě. Ten sice zachycuje předmět, ale úplně nepostihuje a nezachycuje atmosféru s hrozenkovským chlebem související.
Ten, kdo navštíví Vsetín v pravý čas, má možnost pozorovat jev vystupující z dob minulých. A to obyčejnou frontu, která se vytvoří, když přijede malá dodávka prodávající hrozenkovský chleba. A pak potkáváte lidi pyšně kráčející s bochníky čerstvého chleba. Zdánlivě běžná věc, která se stala součástí koloritu. Chleba jsou sice plné obchody, ale tento je trochu jiný. Zaprvé tím, že jej v obchodě nekoupíte, jen přímo na rozvozné trase u pekaře nebo v jeho pekárně. A to proto, aby byl „dobrý a lacný“. A to je. Zadruhé tím, že se opravdu dá jíst týden. Obyčejný voňavý chleba. Z poctivých surovin, bez chemie. Krásný svou jednoduchostí.

MCP: Pohledy české kultury na Rusko

Polemiky mezi zastánci a odpůrci rusofilství plní stránky novin a internetových serverů. Ve většině případů zaznívají mělké a černobílé argumenty z obou stran. Bez historického vhledu, znalosti faktů, ale s vyvěšenou vlajkou vlastního přesvědčení. Aspoň malý vhled pod pokličku této problematiky nabídla zájemcům úterní přednáška Martina C. Putny Pohledy české kultury na Rusko: od Kollára k Masarykovi a k dnešní „studené občanské válce“ na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, která proběhla před nacpanou posluchárnou. Obšírné téma, které samozřejmě nelze vtěsnat do hodiny a půl. Zájemcům pak doporučuji minimálně letošní čtvrté Tvaru, kde proběhla na toto téma polemika právě mezi Martinem C. Putnou a Ondřejem Slačálkem. A pak ty stohy knih (a třeba i tu související od MCP – Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity).

Martin C. Putna

Martin C. Putna

Martin C. Putna

Martin C. Putna

 

Druhý a další dech Vladimíra Merty

Vladimír Merta: Domilováno
Čerstvá novinka Vladimíra Merty Domilováno (Galén 2013) je pro mne stejným zjevením a příjemným překvapením jako jeho album Ponorné řeky (2011). Jeho síla leží a padá s texty. Všechny účastníky diskuzí o angažovyné poezii bych odkázal právě k poslechu jeho textů.
To závažné se odehrává zde, více než v těch několika sbírkách, které stojí za to z této oblasti si přečíst. Těm ostatním možná nechybí společenský apel, ale za to jim chybí literární kvality.
Obklopen partou dobrých hráčů vydal album, které stojí za poslech. Sice jsem z něj v rádiích zaslechl zatím pouze jednu písničku (v pořadu Jiřího Černého Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, v archivní vydáním z 27. 1. 2014 si můžete poslechnou píseň Pohřbený zaživa). Ale kdo ještě spoléhá s hudbou na naše rádia?
Tvůrčí vzmach Merty, kterému se kvapem blíží sedumdesátka, pak podtrhuje i tisícistránkový svazek jeho písňových textů Mimo čas (taktéž Galén 2013). Některé z učebnic literatury již tvorbu písničkářů do vývoje literatury davno zahrnuly. A bez Merty by to byl obraz neúplný.