Otevřené brány dřevěného tolerančního kostela na Velké Lhotě

Nebýt toho, že jsem při jízdě na kole zahlédl otevřené dveře dřevěného kostela na Velké Lhotě, tak by mi úplně unikl jedenáctý ročník projektu zlínského kraje Otevřené brány. V jeho rámci máte možnost navštívit vybrané církevní památky Zlínského kraje. A jednou z nich je i právě tento kostel, který je úzce spjat s působením kněze a spisovatele Jana Karafiáta. Jeho dvacetiletou přítomnost připomíná pamětní místnost, kterou si v rámci prohlídky kostela můžete také prohlédnout.

Velká Lhota - dřevěný toleranční kostel

Velká Lhota – dřevěný toleranční kostel

Jan Karafiát – pamětní místnost

Farnost Velká Lhota v Křesťanském magazínu České televize
Kostel na Wikipedii
Bystřička – Náboženské poměry

Časopis NE VKUS

Nový časopis vždycky potěší. Hlavně pokud vznikne ve vašem blízkém okolí. Minulý týden tak bylo vodou z Bečvy pokřtěno nulté číslo valašskomeziříčského časopisu NE VKUS (nezávislé valašskomeziříčské kulturně umělecké spisky), které bylo vydáno v nákladu 82 kusů. Počet kusů je symbolickou vzpomínkou na Jiřího Demla, který právě v tomto věku v roce 2006 zemřel. Časopis vydává Jaroslav Kneisl, který stojí i v čele jedenáctičlenné redakce. Nulté číslo bylo v rámci happeningu, který započal na mostě spojujícím dvě kdysi samostatná městečka, postupně autory jednotlivých příspěvků páleno na významných místech Valašského Meziříčí a hašeno vodou z Bečvy. Dvouhodinová procházka byla zakončena v Schlattauerově kavárně. NE VKUS, jehož obsah je úzce spjat s Valašským Meziříčím a jeho osobnostmi, by měl vycházet s plánovanou čtyřměsíční periodicitou. Bude přinášet zvuk, obraz, slovo a prostor, kulturu obecně.

Žamboši – Louvre – vsetínský křest (20. 3. 2019)

Čtvrté album skupiny Žamboši se povedlo. Skvělé! Stejně tak i středeční vsetínský křest. Role kmotra se ujal František Segrado. Navíc si album na stránkách kapely můžete pustit celé. Doporučuji věnovat Honzovým textům pozornost.

Vsetínský křest alba Louvre skupiny Žamboši (20. 3. 2019).

Týden s Nadějí

Fotky z multižánrového koncertu pro vsetínskou pobočku Naděje.

Lalex 1938 Forme

Zpráva z průběžného přiživování jedné závislosti.

Lalex 1938 Forme

Firma Lalex 1938 byla založen Leopoldo Tullio Aquila v italské Neapoli. Jeho láska k právu (LEX) se odrazila i ve jménu značky (doplněno o iniciály zakladatele LA). Kolekce Forme byla pravděpodobně poslední, neboť tato firma, patřící rodině Aquilů, jejíž orlí jméno odkazuje až někam k římské říši, koupila jiného italským výrobce luxusních psacích potřeb – firmu Montegrappa, pod kterou spadal nebo spadá Tibaldi a další značky. (Vazby mezi značkami byla ostatně historické.)

Řada Forme obsahuje tři modely plnicích per, které se liší profilem těla. Kruhový, trojúhelníkový, čtvercový. Lalex si zakládal i na symbolice. Kruh je symbolem dokonalosti, trojúhelník značí božskou harmonii, čtverec symbolizuje Zemi.

Nehledě na symboliku pero zaujme na první pohled. Já jsem zvolil perlově modrou. Modrá je dobrá. Barva nezklamala, zvláště na slunci je na co koukat. Samotnému provedení není co vytknout, precizní.

Pero není největší. V zavřeném stavu jen o něco větší než kapesní pera. Pro srovnání velikosti je na fotografii s oblíbeným Pilotem MR.

Pro psaní bez nasazeného vršku je do mé ruky přece jen trochu malé, ale ne nepoužitelné. S nasazeným vrškem, který se šroubuje, je vše v pohodě. A opět vše lícuje.

Šířka stopy hrotu M je standardní, evropská. Ocelový hrot patří k těm dobrým. Také on nese hrdě logo společnosti: váhy spravedlnosti. Dá se dobře sundat a vyčistit. Nezasychá, nespouští, píše hned.

Pero je/bylo dodáváno bez konvertoru. Tady je potřeba upozornit, že z běžných čínských povalujících se v šuplíku mi nepasoval žádný. Je potřeba zvolit jiný, měl by pasovat jednoduchý od Monteverde.

Celkový dojem z pera lze prostě vyjádřit slovy naplněná očekávání.

Lalex 1938 Forme