Týden s Nadějí

Fotky z multižánrového koncertu pro vsetínskou pobočku Naděje.

Lalex 1938 Forme

Zpráva z průběžného přiživování jedné závislosti.

Lalex 1938 Forme

Firma Lalex 1938 byla založen Leopoldo Tullio Aquila v italské Neapoli. Jeho láska k právu (LEX) se odrazila i ve jménu značky (doplněno o iniciály zakladatele LA). Kolekce Forme byla pravděpodobně poslední, neboť tato firma, patřící rodině Aquilů, jejíž orlí jméno odkazuje až někam k římské říši, koupila jiného italským výrobce luxusních psacích potřeb – firmu Montegrappa, pod kterou spadal nebo spadá Tibaldi a další značky. (Vazby mezi značkami byla ostatně historické.)

Řada Forme obsahuje tři modely plnicích per, které se liší profilem těla. Kruhový, trojúhelníkový, čtvercový. Lalex si zakládal i na symbolice. Kruh je symbolem dokonalosti, trojúhelník značí božskou harmonii, čtverec symbolizuje Zemi.

Nehledě na symboliku pero zaujme na první pohled. Já jsem zvolil perlově modrou. Modrá je dobrá. Barva nezklamala, zvláště na slunci je na co koukat. Samotnému provedení není co vytknout, precizní.

Pero není největší. V zavřeném stavu jen o něco větší než kapesní pera. Pro srovnání velikosti je na fotografii s oblíbeným Pilotem MR.

Pro psaní bez nasazeného vršku je do mé ruky přece jen trochu malé, ale ne nepoužitelné. S nasazeným vrškem, který se šroubuje, je vše v pohodě. A opět vše lícuje.

Šířka stopy hrotu M je standardní, evropská. Ocelový hrot patří k těm dobrým. Také on nese hrdě logo společnosti: váhy spravedlnosti. Dá se dobře sundat a vyčistit. Nezasychá, nespouští, píše hned.

Pero je/bylo dodáváno bez konvertoru. Tady je potřeba upozornit, že z běžných čínských povalujících se v šuplíku mi nepasoval žádný. Je potřeba zvolit jiný, měl by pasovat jednoduchý od Monteverde.

Celkový dojem z pera lze prostě vyjádřit slovy naplněná očekávání.

Lalex 1938 Forme

Karel Prokeš ve Vizitce

Karel Prokeš

Karel Prokeš

Málem mi uniklo! (Ještě běží v repríze.) Jinak: Hudební publicista, fotograf, dramaturg, ale také číšník a správce pily a vedoucí legendárního meziříčského M – klubu říká, že ho stále těší práce, kterou do roku 1990 nesměl dělat. Zakladatel jednoho z nejstarších hudebních festivalů v republice Valašský špalíček byl hostem Evy Lenartové.

Ze křtu CD Lucie Redlové a básnické sbírky Radky Rubiliny

Jak sami vidíte, tak atmosféra na pátečním křtu CD Lucie Redlové Otázky a sbírky Radky Rubiliny Laciná romantika v Café Tucan byla výborná. Více fotek tentokrát v tomto albu na mém FB profilu.

Zapomenutý

Postupně zarůstající a ztrácející se. Z procházky mokrých sněhem.
(Tak nějak jsem chvíli pošilhával po Fuji, ale asi není důvod. Zdá se, že stačí jen uložený uživatelský režim v Pentaxu KP.)

19. vsetínský filmový maraton

Devatenáctý vsetínský filmový maraton, pořádaný Filmovým klubem Vsetín, byl věnován především novému slovinskému filmu a pak i jeho významné osobnosti, která je neodmyslitelně spojena i s českým filmem, Františku Čápovi. Festival slavnostně zahájilo promítání filmu Slovinka, a to za osobní účasti režiséra Damjana Kozoleho. Festival doprovázely i dvě výstavy. První byla věnována Františkovi Čápovi a přiblížila celou jeho filmografii, druhá pak nabídla historické pohlednice balkánských měst.

Silvia Matúšová, Damjan Kozole, Milan Kostelník

Silvia Matúšová, Damjan Kozole, Milan Kostelník

Jiří Fiala, Branka Čačković, Milan Kostelník, Damjan Kozole

Jiří Fiala, Branka Čačković, Milan Kostelník, Damjan Kozole