Čtenář časopisů na konci období zimního spánku

Koukal jsem po nedávném stěhování knihovny na dočasně pečlivě vyrovnané komínky literárních časopisů zaniklých (Obratník, Modrý květ, Jihovýchodní pošta, Landek, Kavárna Affa, Aluze, Lettre Internationale – i po těch letech časopis můj nejmilejší, po kterém stále pociťuji jisté prázdno) i těch dosud vycházejících (Literárních novin, Tvaru, Welesu, Hostu, Souvislostí). Jsou tam i další a říkal si, co s nimi při stěhování příštím? Nerudo, poraď! ;) Byly doby, kdy jsem si literární časopisy předplácel. Pak jsem ale zjistil, že jejich pravidelné nalézání v poštovní schránce mi zas až tak nevyhovuje. Vytratilo se kouzlo napětí a kouzlo čekání. Ostatně i zde je každá pravidelnost svým způsobem ubíjející. Ať chci, nebo ne. Jeden (tento) jsem si předplacený nechal. Ale věrným čtenářem časopisů jsem (prozatím) zůstal.

Proto mne také potěšilo, když na mne před pár dny ve stánku vykoukla obálka A2 se jménem Štefana Švece, jinak šéfredaktora Dobré adresy, a s článkem Krize české literatury. Štefan to vzal pěkně od podlahy, neopomenul a nevynechal ani vlastní řady. Málokdy se stane, aby jeden článek vzbudil takovou odezvu. Dle mého soudu zaslouženou. Je jen dobře, že článek převzaly také Britské listy a Portál české literatury a okruh jeho čtenářů se tak rozšířil a o článku se mluví. Zde jen poznámka na okraj: pokud měl Portál české literatury sloužit jako výstavní skříň české literatury před světem, pak publikováním podobných článků ji asi příliš nezviditelní. Ale samozřejmě, zavírat oči by také bylo krátkozraké. Po dlouhé, dlouhé době se mne dva lidé (ano dva! – při současném zájmu o českou literaturu něco, co osobně považuji za něco na pokraji malého zázraku), kteří nemají s literaturou profesně nic co do činění, zeptali, zda jsem ho četl. Četl a k textu se vracel, protože bylo proč. Přesná pojmenování a konstatování stavu, jisté aktuálně patrné strnulosti a vyprahlosti jak české prózy, poezie, tak i kritiky. Obzvlášť v porovnání s nabídkou světové beletrie, která se čte poměrně hodně a na nezájem čtenářů si nemá myslím proč stěžovat. Dokáže zaujmout. Českou tvorbu čteme v mnoha ohledech z povinnosti, navzájem, jaksi málo z radosti. Pojmenování stavu je jedna věc, změna věc jiná. Ale předpokládám, že v brzké době se toho stejně příliš mnoho nezmění. Podobných článků a reakcí na ně přibude. Jen pro ilustraci aktuálního stavu je vhodné doplnit si Štefanův článek četbou koláží citátů zveřejněnou Milanem Děžinským, která zdařile ilustruje „zájem“ o současnou českou poezii. Poezie a kritika za moc nestojí, próza stahuje plachty, literární ceny není v podstatě komu udělovat. V posledních týdnech nezůstala ušetřena žádná oblast české literatury. Minimálně podle publikovaných článků. Doba je těhotná očekáváním. A tak čekáme.

Ještě štěstí, že se tento stav nedotýká jenom literatury, ale panuje všude kolem. Stejně tak si stěžují výtvarníci, divadelníci, filmaři atd. A teď dokonce i česká domácí popová scéna! No, ale naději, že by se právě někdo na ní začínal probírat z kómatu zatím příliš šanci nedávám a dostupná rádia v okolí ostentativně vypínám nebo přelaďuji na Vltavu, čím obvykle nálada v mém okolí neobyčejně stoupne. Ještě tak u fotografů je to stěžování patrné nejmíň. Snad je to tím, že zde máme aktuálně tvůrce, kteří se mohou rovnat světové špičce. Tedy i zde zaznívají nářky, že fotí každý a kšeftů ubývá, ale psát může koneckonců také skoro každý. Jen těch čtenářů jako kdyby opticky nebylo. Ale možná je to klam. Pohybuji shodou okolností mezi lidmi s převážně technickým vzděláním, nemohu tvrdit, že by nečetli. A nemohu dokonce ani tvrdit, že čtou jen takzvanou oddechovou literaturu. Když jsem nedávno u kolegyně zahlédl Tolstého Annu Kareninu, tak jsem se schválně vrátil, abych se přesvědčil, že se opravdu nemýlím. Vzhledem k jejímu věku a povolání se ani nejednalo o povinnou četbu. Pro literaturu to není zlé, to jen možná pro tu českou. Jaro je tady, muka obraznosti také, bude to lepší.

(Odkaz vede do galerie, kde jsou fotografie ve větším rozlišení.)

Jedny z posledních dvou knih spolu obsahově ani nějak nesouvisí, přesto je spojuji dvě skutečnosti. První: nedaly se sehnat. Druhá: vyšly v netradiční úpravě. O Topinkově knize bylo napsáno dost, ale rozřezávání archů si asi užívám o něco méně než ostatní. Přece jen nerozřezaných knih z antikvariátů jsem měl dostatek, navíc jsem rozřezával všechny svazky kdysi sešitově vydávaných biblických konkordancí. Ale potěšilo, hlavně obsah. Štikovu knihu jsem nakonec musel zajít koupit do skanzenu. Jinde na ni né a né natrefit. Přece jen by mi v mé sbírce regionálií chyběla.
Takže doporučeny obě.

Česko má 29 nových národních památek. A mezi nimi je i kostel na Velké Lhotě. Sice již dlouho očekávaná zpráva, ale nyní konečně platná.

Slušná přestavba starého pivovaru: http://www.starybrowar.pl/architektura
Město: http://www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/98098
Kultura: http://www.madeinpoznan.org/

A něco literatury:

http://univ.gda.pl/~literat/autors/mick.htm

Čeština pro připravovanou verzi skriptu, na kterém běží také Potápěč. Hlavní novinky: RSS kanály pro kategorie, možnost přidávat krom odkazů také články. Samotná instalace vývojové verze aktuálně komunikuje pouze v ruštině.

Fotografii údolí si můžete stáhnout i větší verzi. Pozor: má cca 3 MB: udoli_bystricky.jpg

Následující záběr je celkem běžný a častý. Na první pohled. Od těch mnoha se liší C. a K. orlicí.

Takže nějaký neokoukaný materiál jsem získal :) Ale spoustu mi toho zatím ještě chybí.

Související:
http://kotrla.com/pmpro/index.php/site/comments/kouzlo_starych_casu/

* * *
rozdaný jsem
jako karty kolem stolu

    v okolních životech
    prý slova jsou vykládaná
    v postupných řadách

život: postupná srdce…
život: postupné kříže…

ach
piky piky na hlavu…

jak žiletka v rukávě
schovaná karta poslední:
srdcová dáma
na zavření

jakoby právě to nedalo se s každou

Odjinud: Vážený pane Štolbo,...