Je to jen pár týdnů, co tajvanský Laban uvedl svou řadu inkoustů inspirovaných řeckou mytologií. Řada je to pěkná, ale protože oranžovou používám zcela výjimečně a dávám přednost temně modrým a širokému spektru zelených. Poseidon už je ale mimo, takže … Continue reading →

Pera z poválečné produkce pardubické firmy Penco s námi příliš dlouho nepobyla. Škoda. Pokud se ohlédneme do historie, tak musíme až ke známé pardubické firmě J. Brod, ta byla za okupace germanizována (Füllhalter-Fabrik Gerlach & Bezner) a vyráběla se pera … Continue reading →

Třetí výlet do kuchyně a další variace na duběnkový inkoust podle dobových receptů. Tímto bych však letošní sezónu vaření inkoustů asi považoval za ukončenou. Aspoň těch černých. Takže tentokrát ani duběnky, ani žaludy. Historické dokumenty uváděly, že se k výrobě … Continue reading →

Tady nejprve udělám malou odbočku k duběnkám, protože se ukázalo, že ne všichni je znají. Nejedná se o plody, ale o hálky, které způsobují žlabatky. Duběnky pak vznikají jako obranná reakce rostlin, zde konkrétně dubu, na poškození hmyzem. Larva se … Continue reading →

Takže vlastní duběnkový inkoust čerstvě uvařen. Druhá várka rozdrcených duběnek na inkoust za studena se prozatím louhuje. A její čas teprve přijde. Zelenou skalici jsem koupil v drogerii, arabskou gumu objednal ve výtvarných potřebách. Duběnky stačí nasbírat v lese. (Chvilku … Continue reading →

Asi něco uvaříme, když už máme takovou úrodu. V kuchyni jsem jako doma. Skalici bych měl, víno a med taky. Teď ještě tu arabskou gumu, když višně na zahradě pryskyřici ronit nechce. Související: Dominik Matuš: Duběnkový inkoust Jana Pilátová: Duběnkový … Continue reading →

S Tureckem není v posledních letech spojeno příliš dobrých zpráv. Jak roste jeho chuť obnovit zašlou slávu, tak se objevují spíš ty o bazilikách opět proměněných v mešity nebo o rostoucích mocenských ambicích v Středomoří i Blízkém Východu. O útočné … Continue reading →

Další výlet do dávných českých a moravských luhů a hájů. I na Hané se kdysi vyráběla plnicí pera. V Nových Hodolanech se nacházela továrna na pera Heinricha Geschmaie, která byla arizována rakouským nacistou Josefem Pühringerem. V poválečném tisku pak naleznete … Continue reading →

Tak ještě jeden z posledních kousků (když nebudu počítat ta historická). To první transparentní jsem ztratil na autorském čtení v zimě v Ostravě, takže jsem si objednal časně zjara druhé. Koronavirus udělal svoje. Dorazilo po půl roce. Kdyby si ho … Continue reading →

Když dorazilo, vypadala v tu chvíli neznámá značka Broadway Fountain Pen (nebo zde) tak trochu na neuvážený kup. Ale nakonec asi láska. (Když už má to srdíčko.) Co v takovém vedru, než se snažit aspoň částečně zrestaurovat staré pero do … Continue reading →