Říjen 2004

Setrvalý stav narušovaný jen zvolna. Doporučuji poslední Souvislosti 3/2004 a především pak blok věnovaný písmu. Za přečtení ale stojí celé číslo.
Nevím čím to, ale stále méně a méně si počtu v Dobré adrese
To ostravská Obrácená strana měsíce (5) se mi líbí i tentokrát. Nezklamala. Dokonce i poslední strana stojí za povšimnutí. 🙂 Snad je to pouze shoda náhod, ale tento text už vyšel ve Welesu (jeho nové č. 19 se mi doposud do rukou nedostalo). Dokonce si pamatuji jak, se tam dostal. A určitě si na ten náš slovenský výlet k Vojtovi vzpomíná i René, který, pokud mne paměť neklame, na onu pasáž narazil. To však nic neubírá na její poetice, kterou doplňuje zdařilá kresba.

Nově:
První (doručené) překlady účastníků
Z přednášek

Chystají se další fotky.

Nepatřím do skupiny šťastlivců, která se může chlubit vlastnictvím prvního vydání Zimohrádku (1965) Ivana Wernische. Zatím marná byla má pouť po antikvariátech českých. Duši ničící vzpomínku na pouze dvouletou zápůjčku této knihy z fondu mého kamaráda tak zaplašilo až nyní nové vydání v Petrovu, které je zároveň jubilejním svazkem nakladatelství (300.).
Opravdu vkusně vypravená kniha s ilustracemi Antonína Sládka je doplněna navíc doslovem Jiřího Trávníčka.
Prostě znovu vyšla zásadní sbírka žijícího „užklasika“ (co naplat, je to tak), který výrazně ovlivnil tvář současné české poezie. Ale kupovat si ji jenom kvůli tomuto by byla pěkná zhovadilost.
Trávníčkův doslov vyzývá k ještě minimálně jednomu čtení. Taktéž doporučuju takovéto čtení, které oprostí Zimohrádek od nánosů souvisejících s kritikou šedesátých let a kdysi oficiálně proklamovanými funkcemi literatury. Je jiná doba a je tu prostě poezie, které uplynulé čtyřicetiletí neublížilo.