Leden 2005

Nápověda pro pondělní otázku se dnes skrývá přímo v textu básně. Kdo ji napsal?

V TŘIATŘICÁTEM ROCE SVÉHO VĚKU
naučil jsem se používat zubů
při práci, v kamenné věži čtvrtý měsíc
pozoruji počasí
zatínám zuby
když po západu slunce na ochozu měním
propálenou sluneční pásku když vítr
/dnes osmý stupeň podle beauforta/
podle beauforta mi rve pásku od úst, nemohu mluvit
do větru na kamenné věži
ač zmnožil moje chápadla
nemohu nabídnout zub za zub času dole
oko za oko bych ale dal
když slídím po počasí točitými schodišti
z kamene
když píšu svoje jméno
do rubriky pozorovatel

Otázka pro pondělní ráno: Kdo je autorem následující básně? Sbírku českého autora, ze které je ukázka, najdete možná právě teď v knihkupectvích.

PONURÝ VEČER

V příkopu dýmá fenyklová nať
a vzdouvá chřípí tenkých cikáňat,
která dnes v skrytu u okresních cest
lížou si prsty jak bělený chřest.

Pečených jablek jsou už všechna sytá.

Spáleným jazykem teď jedno kmitá
ve směru, odkud chvatně přicházím –
v průvanu všech mých meluzín a zim.

(Po setmění u Násedlovic)

Zatím žádná odpověď na otázku minulou. Poradíme: strýc jednoho ze správných luštitelů minulých otázek. 🙂 No, a máme tu novou báseň: Kdo je autorem? Rovnou napovídám: autorem je žena, Češka.

Vánoce pro dceru Lucii

Obratem ruky si mě tahle teplá zima získá
Už ani nevím, jak vypadá sníh bílý
Až ho jednou zblízka ukážu Lucii,
bude to v létě a v muzeu na Letenské pláni
Na počátku prosince povím ji vanilkový příběh,
že mi stále ještě k vánocům sládne den
a jak mi moje maminka povídala
Vidíš, mohla si být ještě dlouho volná jako pták

Copak je větší volnosti,
než ji dát dítěti do rukou a až do smrti
se o něj trochu bát?
Ale copak ti tohle musím povídat, maminko…

A tak čekáme s Lucií v přijímacím pokoji,
až přijdou přátelé
pro barevné korálky
a dobré slovo