STAŘÍ DOBŘÍ: Pablo Neruda (LXVIII.)

Dnes tak trochu pozdrav kamarádovi do teplých krajů…

NESTÁLÝ

Oči mi prchly
za snědou tmavovláskou,
která prošla kolem.

Byla z černé perleti,
byla z modrofialové révy,
a bičovala mi krev
svou ohnivou vlečkou.

Za všemi
chodím.

Prošla kolem mě světlovláska,
jako zlatá rostlina
pohupujíc svými dary.
A moje ústa prchla
jako na vlně
a do jejích ňader vybíjela
krvavé blesky.

Za všemi
chodím.

Však k tobě, aniž se pohnu,
aniž tě vidím, k tobě vzdálené,
běží má krev a mé polibky,
má tmavá a světlá,
má vysoká a malá,
má širá a štíhlá,
má ošklivá, má krásná,
stvořená ze všeho zlata
a ze všeho stříbra,
stvořená ze všeho obilí,
a z veškeré země,
stvořená z veškeré země,
stvořená z veškeré vody
z mořských vln
stvořená pro mé paže,
stvořená pro mé polibky,
stvořená pro mou duši.

přeložil Josef Hajný

Můžete zanechat komentář: