Snad mi odpustíte tu parafrázi Vaculíka. Soudím tak podle včerejší mouchy. Jak vidíte, už jenom smutně leží. To má z toho, že létala příliš dlouho u lampy. Znáte to.
Že se otepluje jsem poznal i z ranního rozhovoru dvou vedle mne sedících dívek. Kdyby mluvily potišeji, možná bych si dál četl v Aluzi. Někdy ty cesty ranním autobusem nejsou tak nezábavné. No posuďte ostatně sami. Rozhovor byl, jak jinak, o SMS, které dostávají:
„Co děláš, sestřičko? Já jsem tu sám, ale kdybych byl u tebe, tak bych šel níž a níž, až bych byl tam!“
„Kdybych byla u tebe, tak bych ti takovou vrazila, bratříčku, že by tě to nadšení přešlo!“
„No toto, no toto! Tak nic, zas si budu muset leštit trubku sám!“