Tak, kdopak je autorem následujících veršů?. A když už jsem byl v tom přepisování, přepsal jsem rovnou dvě básně.
JE NA KOHOUTECH
Je na kohoutech volat ráno
dřív, nežli zazní ze vsi mše.
Všechno je, vše je odzpíváno,
je odzpíváno víc než vše.
Kohout (zpěvem?) dávno hluší…
A jako by to byla sněť,
sluneční světlo tiše ruší
mrtvolně bílou starou zeď.
ŠEL JSEM
Šel
jsem okolo rasovny.
Už tenkrát
jen tam
se otvírala vrátka.
Vikýřem z půdy bylo zřít
šňůru, jak visí
skrze všechny časy.
Kam oko dohlédlo,
strom nikde kolem
nežil.
Daleko odtud
pískal vlak.
Kámen ve zdivu brány
obrůstal hořkým mechem.
Stařena ve dvoře, klečíc,
barvila ptačí hrdlo.
Sakra, sakra… To první mi v té pravidelnosti připomíná velké Brňáky, ale když vezmu “je odzpíváno víc než vše” a vágní povědomost toho druhého, že by Zábrana?
(BTW: “jan tam”?)
Spíš Reynek…
Zábrana to není. Reynek to není. Dílo svého času vyšlo v jednom svazku.
Palivec?
Ne. Někdo současnější. Publikovat začal v šedesátých letech, pokud se nepletu.
Brousek nebo Šrut? A pokud ne: je to muž? Žije?
Je to muž. A pokud se nepletu, tak žije.
Drzhý text mě vede někam k Hanzlíkovi…
Ne. Spíš něco více temného.
Hejda.
Je to on. Zbyněk Hejda: Básně (TORST 1996)